Jesenický Klondike, Zlaté Hory 2.-4. 4. 2004

V sobotu 3. dubna se konal ve Zlatých horách jubilejní druhý ročník závodu Jesenický Klondike. Znalci a pamětníci vědí, že je to znamená pro zlatokopy něco jako pro vytrvalostní sportovce Iron man. V pátek se začali sjíždět do hotelu Pod Příčnou v Horním údolí závodníci ze široka daleka. Večer proběhl ve znamení setkání po zimě a teoretické přípravy na nadcházející výkon.

Ne všichni ovšem spali v pohodlí hotelu. Skupina moderních drsoňů tábořila na volejbalovém hřišti v gemmách a skupina old school drsoňů z Beaver city rozbila své stany na břehu potoka.

V sobotní slunečné ráno jsme se přesunuli do Zlatých Hor na náměstí, kde proběhlo slavnostní zahájení za přítomnosti místostarosty, který byl nesmírně užitečný tím, že jménem města předal každému družstvu láhev zlatokopeckého rumu. (Spotřeba rumu, neboli tekutého kyslíku byla součástí kritérií pro vyhodnocení soutěže.) Po startu následoval hned na místě první úkol- z kostky zmrzlého písku s ledem vyrýžovat zlato bez použití rýžovací pánve. Takže na dlažbě zahučely vařiče v ešusech bublal roztátý písek a všichni šplouchali víčky od ešusu v kbelíkách.

Při druhé disciplíně pobíhala po centru města družstva navázaná provazy do ,,psích spřežení" a hledala různé letopočty na budovách a podobně a donášela je na ústředí. Tím byl vnesen mezi závodící borce chaos a bylo možno prozradit jim první postupový bod na trase v terénu. Tím bodem bylo Černé jezero na jih od Zlatých Hor. Zde jsme se dozvěděli, že máme najít nejbližší středověké opevněné místo. To je Edelštejn, 150 výškových metrů strmým lesním terénem od Černého jezera. zde nás informace směřovala na rozcestí u Svaté Anny, kde byl úkol nakrmit mushera i spřežení ohřátými fazolemi z povinné výbavy. V povinné výbavě nebyly lžíce, takže některá družstva jedla klacíkem.

 Následující dvě etapy byly v podstatě orientační běh s převýšením dalších 200 m. Tady už přišly ke slovu i sněžnice. Kdo je neměl, bořil se až do půl metru tajícího sněhu. Kilometr před cílem byly v lese vyznačeny klajmy, na kterých jsme si nabrali materiál na rýžování a donesli ho v pytli do cíle. Zlato na klajmech pochází z úniků ze středověké úpravny rud, která sem vysypávala přerýžovanou rudninu. Po stopnutí času Byl materiál v klidu přerýžován a zlato odevzdáno porotě. Na obrázku je vítězné družstvo Oposum.

 

Team Beaver city II.

 

Odborné počítání zlatinek. Zlato bylo velmi jemné, na hranici viditelnosti běžným okem. Ke slovu přišlo mikroskopové oko.

Počet zlatinek byl spolu s výsledným časem jedním z mnoha podkladů k vypočítání konečného pořadí a vítězů závodu. Vyhlášeni byli vítězové závodu a různých samostatných kategorií.

Celkem se zúčastnilo 28 závodníků v 9 družstvech. Délka trati byla asi 9 km.

VÝSLEDKY

1. místo: družstvo "OPOSUM" (Začal Štěpán, Gavlas Tomáš, Janíček Martin- Zlaté Hory) čas 3 hod. 57 min.

 

 

2. místo: družstvo ZUBR (Začal Karel, Pavlík Ondřej, Začal Jiří - Zlaté Hory) čas 4 hod. 16 min

               Na obrázku je jen nejmladší člen družstva.

 

3. místo: Beer mug goldpanning team (Bašta Jan a Baštová Marie - Praha) čas 4 hod. 20 min

 

nejlepší rýžovník (s nejvyšším počtem zlatinek vyrýžovaných z claimu na úpatí Příčné hory) se stal Jan Bašta z Českého klubu zlatokopů

nejlepší image ( hlasování diváků) získalo družstvo Beaver City I (Alena Adamíková, Hejtman Karel, Kůra Lubomír z westernového městečka Beaver City u Žďáru n. Sázavou)

nejlepší kuchařský výkon (vaření zlatokopeckých fazolí) byla udělena Rendovi Ragasovi z družstva Bad Dream

Nejmladšími účastníky byli 12- letí Jiří Začal a Adriana Vokounová

za šamanský výkon  (exkluzivní počasí) Jeníček Šlechta z družstva Beaver City II

za heroický výkon  (vynešení největší zátěže) Petr Blažek - Fido

Po vyhlášení se rozběhl obvyklý zlatokopecký večírek. Nechyběla ani Zlatokopecká boule, do které byly spotřebovány i některé ceny.

Je symbolické, že první dvě místa obsadila družstva složená z místních, mladých, nadupaných a perspektivních borců. Jejich fyzický výkon byl opravdu pozoruhodný. Možná, že to bylo ale dáno velkou spotřebou tekutého kyslíku. Pro ostatní je to námět k zamyšlení nad osobním tréningovým plánem na další ročník.  Na závěr nezbývá, než poděkovat našim drahým organizátorům- Klubu moravskoslezských zlatokopů a hlavně rodině Večeřových za perfektně připravený závod, báječné zážitky a vůbec. A už se určitě všichni těšíme na příští jubilejní třetí Jesenický Klondike.

Text a foto Honza Bašta- Beer mug goldpanning team (s použitím podkladů pořadatele)