Rýchory, červen 2004

Ahoj, pěkně pohodlně se posaďte do svojí kolečkový židle, nebo na čem to sedíte, nynčko vám povim jak to bylo na tom vlastivědnym vejletě na Rýchory 11.- 13. června 2004. Naše část výpravy (Honza, Majka a Zdeněk) se sešla v Čelákovicích, sedli sme do fára a natáhli to po tý široký dálnici na Poděbrady a dál přes Trutnov do Svobody nad Úpou, kde bylo první zastavení. A to zastavení mimo původní plán, protože bylo u Radko Táslera, kterej nám měl přednášet v sobotu večer vo historii dolování zlata v Krkonoších. Do cesty se ale přednášce postavila náhlá angína, která zvítězila nad přednášejícím, přednáškou, zkrátka po celý čáře. Tak sme akorát nakoupili forotu zbrusu novejch knížek vo dolování na Rýchorách, popřáli brzký uzdravení a mazali zpátky kousek za Mladý Buky do kempu Peklo, kde už čekal Martin a Láďa. Navzdory názvu je kemp Peklo ideální místo pro ubytování na rýchorskou výpravu s útulnejma chatkama a výbornou kuchyní. Sotva sme začali testovat místní kuchyni, když přijeli Moravácí ( Strýček Skrblík, Luďka, Martin a Vilda) a byli sme fšichni a bylo nás devět. Večerní zábavu sme moc neroztáčeli, anštok budíček byl vyhlášenej na sedmou a odjezd na osmou. Sobotní program sme zahájili vlastivědnym pochodem starejma dobývkama u osady Bystřice.

Když si fšichni prohlídli, jak se maj ty sejpy vršit, zkusili sme prospekci na Zlatym potoce. Zlatonosnost byla ověřena a uznaná i nejvěčíma kverulantama. Jako správný prospektoří náš tým postupoval proti proudu, kam až to šlo, to jest k hranici KRNAPu.

Když byli všichni dost naprospektovaný, nastal vlastivědnej pochod hore kopcom starejma dobejvkama. A bylo co prohlížet. nejvěčí jáma lomovýho charakteru zvaná Velká Pinka má 100 X 90 X 20 m. Na obrovský ploše Bártova lesa je fůra rejh po povrchovym dolování, zavalenejch šachet a samozřejmě velkejch hald hluchýho matrijálu. Člověk vopravdu musí žasnout, jak jejich jednoduchejma nástrojema dokázali namlátit tolik šutrů.

   V zralym odpoledni následoval přesun do Antonínova údolí, kde sme začali prozkoumávánim jednoho přítoku sejfskýho potoka. Brzo nás ale pokročilá hodina a hlavně déšť, kterej zhoršoval viditelnost na trase pánev- oko, přesvědčili k návratu. Tím pádem skončila rýchorská prospekce.

   V sobotu se odborná debata a žranicev Pekle, která nahradila avízovanou přednášku protáhla už trochu dýl. Bez srandy- celej stůl byl plnej talířů, map, píva, knížek a smělejch plánů na zbohatnutí. V neděli ráno sme vyjeli po ose Mladé Buky- Hertvíkovice, zkrátka do zlatonosný oblsti, která se táhne vod Svobody n.Ú. skoro až po Vrchlabí.

Ověřili sme zlatonosnost bezejmennýho potoka severně od Hertvíkovic. Rejžovala se červená kaše s perleťovejma efektama.

Žabí potok nás kupodivu dost zklamal, i když by mělo jít o jedno ze dvou nevýznačnějších rejžovišť v oblasti. Zlata bylo tak málo, že ho někteří z nás ani neviděli. Když začalo pršet, morálka expedice se postupně rozpadla a k autům se lopuchama ploužily mokrý postavy. Poznatek- kverulanti rostou stejně, jak houby po dešti, spíš ještě vo něco dřív.

Neznámý impresionista namaloval známý obraz ,,Strýček Skrblík" vteřinu po tom, co Strýček prohlásil: Cu maso, cu pivo!

   Po debaklu na Žabím potoce se moravská větev výpravy obrátila k domovům a zbytek se vrátil ještě zkoušet štěstí na Rýchory.

 

Nejvěčí a zároveň nejhezčí zlato vyrejžoval Zdeněk předseda. No tak vod toho je taky přeceda. Skutečná velikost cca 6 mm. Tenhle exponát dost nahrává teorii, že zlato tady krystalovalo do jílů a mohlo vytvořit typický keře.

   Pozdě odpoledne sme celej ten cirkus rozpustili. Pro celkovej zdar a dobrej dojem z akce už vznikla mezi účastníkama myšlénka, zopakovat si to ještě jednou, tentokrát už snad s přednáškou a na dalších potocích. Buďto na podzim, nebo za rok.  Na obzoru je i další ze série exkurzí, tentokrát do Stupné v Podkrkonoší, což je další neprávem zapomenutá lokalita.

  Text Honza Bašta, Foto Majka Baštová- Beer mug goldpanning team