reportáž Honzy Bašty:

Ahoj, tak rok se s rokem sešel a byl tu o víkendu už třetí ročník

"Otevírání jesenického Klondiku 2005".

    Valná většina účastníků se sešla v hotelu v Horním údolí v pátek večer. Při dobrým Géčku jsme užívali zábavy, ale v okamžiku, kdy jsme všichni zvyklí se teprve dostávat do otáček už nás obsluha odstřihla od pití a tím zahnala do postýlek. Zřejmě to byl plán hlavního organizátora Pepy Večeři, který nás asi chtěl mít čerstvý na závod, aby to bylo rychlý a napínavý.

   Ráno jsme se srotili na náměstí ve Zlatejch Horách a po nezbytnejch zmatkách s autama a šoférama proběhla registrace a slavnostní zahájení za účasti starosty města. V deset hodin byl start. Tentokrát se sešlo devět družstev a poprvé byla i mezinárodní účast- jedno družstvo tvořili čtyři kamarádi z Polska.

   Každý družstvo dospělejch členů dostalo flašku tekutýho kyslíku. Za kýblem je vidět největší vařič v soutěži, kterej Poláci nesli celou trasu. Škoda, že se velikost vařičů taky nevyhodnocovala.

   První disciplína byla tradiční. Každý družstvo dostalo kostku ledu s pískem a možná i se zlatinkama a vyvolenej zástupce musel led rozpustit na vařiči a vyrejžovat ve víčku vod ešusu.

   Po vyrejžování a focení pro případ poslední upomínky jsme se vydali podle instrukcí druhýho úkolu na jih z města. Na jeho kraji jsme měli nakreslit symbol na střeše kapličky.

   Další úkol nás vedl podle slepý mapy k haldě dolu Mír a okolo ní nahoru.

Strmou roklí s potůčkem vedla trasa ke staré štole. Zde zněl úkol změřit délku štoly (4,20m) a nakreslit její jižní ústí. Bylo to první místo, kde došlo na hromadný odhazování báglů a míchání pořadí. Dál šla cesta do boku rokle starým chodníkem ke studánce smrti. I ti, kdo riskovali napití ze studánky přežili a mohli pokračovat dál k poutnímu kostelu Marie pomocné.

U kostela bylo povinný občerstvení z vlastních zdrojů. Tady se dalo nabrat sil, nebo nahnat čas, když někdo uvařil a snědl rychle. Vařily se fazole z povinné osobní výbavy a úprava se bodovala. Někteří si dávali opravdu záležet a věnovali obědu spoustu času. (zlí jazykové tvrdí, že ti nejpomalejší se na místě pokouišeli zasít a vypěstovat fazole). Mezitím se vyplňoval malej vědomostní testík.

Chuť i úpravu fazolí hodnotili poustevníci Jirka a Láďa. Ti nám také dali balíček s instrukcema, kudy dál. No a dál to vedlo kam jinam, než do praseckýho kopce lesním průsekem na Hornický skály. A taky začal sníh. A boření.  Když jsme se vyšplhali na vršek, měli jsme spočítat špryncle od posedu a šlo se dál. Slunce už se fest opíralo, takže jsme se bořili do sněhu občas i nad kolena. Kus před posledním úkolem byl asi někde bludnej kámen, protože tam zabloudili všichni. Sám jsem tam viděl nejmíň štyry družstva, už rozpadlý na jednotlivce, jak tam na zhruba hektaru hledaj nějakou horizontální cestu. Všichni se navzájem znali, zdravili se radili si, šoupali nohama po lesea stejně nemohli nic najít. Někteří tam vydrželi sedět i hodinu na pařezu a čekat na navigaci. Nějakým zázrakem to ale nakonec všichni našli. Poslední úkol byl najít štolu, napsat její jméno a o kousek níž na jednom ze dvou klajmů odebrat vzorek hlíny do pytle a odnýst na základnu v Horním Údolí. Ještěže už dost odtál sníh a na zem jsme se prokopávali jen 20ti centimetrama sněhu.

Po registraci v cíli si mohli všichni konečně odpočinout a pak vyrejžovat zlato. Materiál byl hodně jílovatej, takže po odkalení ho moc nezbylo. V kádi byla po čase okrová kaše s plovoucím humusem a kořínkama na vrchu.

Zlato bylo sakra malý, a tak si Pepa musel nasadit hodně silný brejle. Neměl to jednoduchý, družstva mu nosily všechen šlich i jehličí, ať si to přebere. Průběžně Pepa s Vierkou vyhodnocovali výsledky- čas, body za test, zlato, fazole, image a vůbec co já vim ještě.

    V osm večer, když už došly všechny družstva bylo vyhlážení celkových vítězů a vítězů specielních kategorií. Na obrázku Pepa vyhlašluje štříbrný družstvo Wasyle z Polska.

Vítězný družstvo Beer mug goldpanning team.

Po vyhlášení vítězů nastalo poděkování rodině Večeřů za skvělou organizaci a zážitky.

Poté následoval zlatokopeckej večírek. Jenda se oddával všemožně požitkářství, ale hodně lidí odpadlo brzy únavou a vyčerpáním po závodě.