Honza Bašta, Tom Hejzlar: Když konečně přituhlo

22.1.2005, Jílovské pásmo

Ahoj, tak teda tanhle víkend proběhl druhej ročník akce s názvem KDYŽ KONEČNĚ PŘITUHLO. Tentokrát se nám nepodařilo překonat hodnoty mrazu z minula, leč přituhlo jinak. Drsnost akce přenesla svoje těžiště na pole jako je odlehlost lokality- 60% příchozích mělo nepřekonatelný problémy s orientací. Správně dorazila jen hlavní pořadatelská skupina, jen některým členům spadly holínky do brodu. Na místě nás čekalo předem připravené dřevo na jedinym obyvatelnym místě v celym údolí. Založili jsme tábor a zapálili oheň, který neměl po dva dny vyhasnout. (Na tomhle místě bych mohl psát o zapalování ohně s pomocí křesadla, hoblovaček a střelnýho prachu a vo spálenejch fousech, ale nebudem to rozpitvávat.)

První večer jsme spali v táboře čtyři, protože předseda nebyl přes veškerou snahu záchranný čety nalezenej, takže spal o údolí vedle a v sobotu ráno se musel najít sám. Večerní pohoda byla náramná.

Když jsme se během soboty shromáždili v dostatečnym počtu, bylo přistoupeno k exkurzi po montanistickejch památkách v údolí a hlavně k soutěži v rejžování o nejdelší zlatinku.

Zatímco nejmladší účastníci už rýžovali, my zbylí jsme pořídili skupinový foto. Když někde opravdu přituhne, nikdo si nemůže bejt jistej životem, a tak aspoň poslední fotka potěší...

Vědma: Nuget vidím veliký, jehož váha bedrocku se dotýká...

Permoníčci řádili v potoce.

Když zlatokopovi praskne jeho milovaná pumpa, zbudou mu už jen oči pro pláč...

Pepa Zíma zkonstatoval, že na týhle lokalitě přituhlo i co se týče množství zlata a vyrazil do terénu s detektorem. Ti, kdo pilně přehazovali materiál v potoce se shodli, že je to nějaký zakletý. Největší zlatinky se blížily ke třem milimetrům.

Jirkovi otrnulo a pilně ochutnával mimořádně jemnou bowli. (aby nevznikal chaos, bylo tentokrát určený jednotný místo na zvracení- v kančím rochništi, leč tentokrát zbytečně.)

Po čtvrtý hodině byla soutěž ukončená a vítězem byl po vzájemný dohodě vyhlášenej Láďa Strnad. Obdržel cenu- sklenku domácích jahod v rumu.

Ve sklence byly 2 jahody, jedna veliká a jedna malinká. Velkou dával Láďa všem ochutnat.

   V sobotní večer opět zahořela vatra při družný zábavě. Celkem akci přežilo deset lidí: Zdeněk, Tomáš, Tom, Michal, Vědma, Jirka, Pepa, Láďa, Láďa, Honza. Ti, kdo nepřežili, leží bezejmenní a zapomenutí v blátě potoka. Co dodat, opět přituhlo, co se týče sněhu (max 3 cm), teploty (nikdo nepřinesl teploměr, ale odborná komise rozhodla, že bylo chladněji, než na Klínci.), navigace, nízkých nálezů zlata, množství olova, který lítalo vzduchem, i tloušťky spálených polen (max d: 40 cm.) Nezbejvá, než doufat, že příští rok přituhne ještě víc, máme ještě velký rezervy a hodně námětů, jak by mohlo přituhnout, čili sejdeme se zase zhruba třetí víkend v lednu na další nejmenovaný lokalitě v jílovkým pásmu.

Text Honza Bašta, foto Tom Hejzlar - Beer mug goldpanning team