Cesta z Francie do Asturie

From France to Asturia

Otevřenej dopis Standovi, co měl jet s náma, a nakonec nejel

Open letter to Stan, who was to travel with us, but he failed.

text Ivan Synek, foto Ivan Synek a Zdeněk Medek (1)

 

18.7.2005 SMS z Francie Ivan Standovi: "Ty vole, tady je ve vapencich kanon jako bejk, jeskyne, krokodyli, vrany. Dali jsme si testoviny, gulas a bowli i za tebe."

18.7.2005 SMS z Prahy Standa Ivanovi: "Preju dobrou chut, delo vyfot."

 

Drahý Stando, to nebyl kanón jakožto dělo, ale kaňon řeky Ardéche jižně od Aubenas. No a ty krokodýly jsem si vymyslel, ale jinak to tam bylo fantastický. Řeka je jetelná na kanoi a je tam řada půjčoven kanoí. Ten kaňon jsem vyfotil, ale mějme na zřeteli, že dostat takovej dojem z přírody na fotku, to se jen tak snadno nezdaří.

Řeka si vymlela cestu skrz skálu.

 

Honza mezi kozama.

 

Od Ardéche jsme pak směřovali dál ke zlatonosné řece Gard, kde jsme rozbili tábor.

 

Tohoto osla jsme se ptali, kde je nejvhodnější místo na rejžování. Neprozradil.

 

Stav vody byl nízkej a ve škvírách mezi skalami, tam bylo zlato.

 

 

Proud zvolna unáší Ofélii.

 

Pak jsme jeli dál směrem na jihozápad a dorazili do města Carcassonne, kde dodnes drak vězní princeznu. Chystali jsme se na to ji vysvobodit, ale když nám sdělila, že zásadně nespí se zlatokopama, tak jsme jeli dál.

 

Dorazili jsme k městu Foix pod Pyrenejemi, kde byl hrad, ale drak tu už chcípnul a princezna tam žádná nebyla.

 

A navečer jsme zarazili u zlatonosný řeky Salat poblíž městečka Mercenac. Po ukojení zlatokopeckých vášní se se vydali dál na západ a večer dorazili do Baskicka.

 

Pak jsme jeli vnitrozemím provincií León, kde na pláních ve výšce 900 m n.m. sklízeli obilí. Na fotce je most přes řeku Luna.

 

Konečně jsme po klikatejch silnicích dorazili do Asturie do Navelgas.

 

Přivítal nás sám consul v doprovodu svého sluhy.

 

V Navelgas se k nám postupně připojili: Libor s Veronikou a Adélou a výprava dvou mužů a dvou žen z Klubu moravsko-slezských zlatokopů v čele se strýčkem Skrblíkem.

 

- o - o - o -

 

Asturie je španělská provincie, kterou na severu omývá Atlantický oceán. Je to krajina vesměs hornatá a protože se kopce zvedají hned od oceánu, působí dojmem velehor i vrcholy, které mají třeba 800 m n.m. Atlantický oceán ovlivňuje počasí takže ovzduší je vlhké a za našeho pobytu nebyla žádná vražedná vedra, naopak užil jsem dlouhý kalhoty a teplou freezovku, večery a zejména rána byly chladné, jednou bylo dokonce 6°C, což je pěkná kosa.

 

Osady o několika staveních jsou přilepeny na svazích hor a povětšinou obydlené.

 

 

 

 

Okresní město Tineo.

 

Koupil jsem si mapu 1:25000 a podle ní jsem si vybral okruh po horských silničkách v okolí Navelgas.

 

Silnička však pokračovala dál ve formě po které se dalo pokračovat pouze na koni.

 

Zlato se v Asturii intenzívně těžilo za Říše římské. Todle je stará dobývka z tý doby. K dobývce byla přiváděna voda kanály vybudovanými ve svazích, rozrušená hornina byla splavována dolů a rýžována.

 

Toto je činný důl poblíž Boinas, kde se podle dostupných údajů těží 3,5 tuny zlata ročně.

 

Impozantním dojmem působí Las Medulas - zbytky po římském dobývání zlata. Římané zde dobývali zlato po dobu cca 200 let v 1. a 2. století. Zlato je zde v sedimentech - slepencích.

 

Do horniny byly raženy šachty a z nich rozrážky, které končily před povrchem hory. Do velkých rezervoárů vody byla voda sváděna systémem kanálů z okolních kopců. Když bylo vše připraveno, pustila se voda naráz do systému šachet a chodeb a hydrostatickým tlakem byla hora roztrhána a hornina splavena do údolí, kde se z ní rýžovalo zlato.

O výskytu zlata a objemu jeho těžby svědčí následující obrázky:

 

Veronika a Majka na Las Medulas.

Navštívili jsme i několik dalších pamětihodností:

 

 

Kdosi poznamenal, že mu to připomíná mlejn v Mlékovicích.

 

Sýpky se tu stavěly takto od nepaměti. Připomínají chaloupku na muřích nohách, ve které sídlila Baba Jaga, ale spolehlivě ochrání proti vniknutí myší, které nedokážou překonat přechod z kůlu na placák.

 

SMS z Navelgas do Prahy, Ivan Standovi: Ve Francii jsme si oblibili jistou znacku vina, ale tady ve Spanelsku jsme este nenasli znacku, ktera by nam sedla. Co mame delat?

SMS z Prahy do Navelgas, Standa Ivanovi: Zkouset a chlastat, jak rika Scota (cisaruv pekar), co kdo snese.

Poslechli jsme. Goldepenas a Elegido nám káply do noty.

 

Ve Francii nám jeden zlatokop řekl, že potoky kolem Navelgas jsou plný zlata. Proto jsme sem, samozřejmě, jeli a tak jsme to zkoušeli.

 

 

I autor této reportáže byl přistižen při rejžování fotografujícím Medkem.

 

Na tomdle potoce jsme našli hovno. Ovšem kromě Veroniky, která tu našla celej poklad: tři olověný broky, šrouby a hřeb, jasně, že zlatej hřeb.

 

Ale jinak zlatinky z okolí Navelgas byly velký, zvíci 5 mm. Na fotce Kavalírovy zlatinky z jinýho potoka.

 

Též jsme se smočili v Atlantiku.

 

Medek, doraziv z Čech až na konec světa, opouští pevninu a směřuje do lůna oceánu.

 

European Championships 2005   - reportáž