Marta Pelikánová: DO AFRIKY ZA ZLATEM I        

                             

 

9.9. - skvěly termín! Pasuju devítku na šťastné číslo. To budeme vyrážet do Afriky na Mistrovství světa v rýžování zlata 2005. Parta skoro čtyřiceti lidi.

Pět aut těch „normálních“, kteří mají na 4 týdny zajištěnou trasu, kempy, ubytovaní, vstupy ...

A naše dvě auta, přezdívaná „auta sebevrahů“, kteří na 5 týdnů nemáme zajištěno nic. Jen ta auta. Pořád si myslíme, že jsme těžký operativci a být tehdy a tehdy někde a někde by nás svazovalo.

Pevné body jsou:

* Kapské Město - START

* 20. až 25. září MS v rýžování v oblasti Pillgrim’s Rest, vedle Krugerova parku, Jihoafrická republika

* někdy Victoriiny vodopády o stovky kilometrů na sever, hranice Zimbabwe a Zambie, na řece Zambezi

* Kapské Město - CÍL 15. října

Někam se mezi to musí nacpat Namibie a asi sto padesát osm míst, která bychom chtěli vidět. To budeme řešit ON THE ROAD.

DrzteNamPalce. Za všechny sebevrahy Pelda

 

P.S. I 

Zatím se hádáme, jestli jet pres Zimbabwe ANO/NE. V zemi je nejistá situace a prý tam ani neseženeme benzín. Jirka v tom nevidí problém, auta máme na naftu :-). Taky podle věrohodných informací má v Zimbabwe auto, které veze mrtvolu, u benzinky přednost. V té době už budeme polomrtví všichni. Prostorově nejvýraznější Standa navíc bude vypadat, ze už týden hnije.

 

P.S. II

Já, která mám problém už i s malou násobilkou a velká je pro mě na úrovni sci-fi, jsem byla za náš vůz jmenovaná ekonomem. To bude krach horší než kuponová privatizace. DrzteMnePalce

 

DO AFRIKY ZA ZLATEM II

navazuje na popis příprav narvaný do on-line reportáží 30. 8. 2005, před půl rokem, to jsem ostuda!

 

Omlouvám se všem, kteří čekali na moje průběžné zprávy z cesty. Posílání se zadrhlo v tom, že internet byl většinou na poště. A pošta fungovala následujícím způsobem:

Náš dotaz: „Kdy je otevřená pošta?“

Odpověď : „Když jsou lidi.“

Náš dotaz: „Kdy zavírá pošta?“

Odpověď: „Když nejsou lidi.“

Náš dotaz: „A zítra bude otevřená pošta?“

Odpověď: „Když budou lidi.“

Při soutěžích v rýžování jsme byli skoro čtyři dny na místě. Za celou dobu neměla pošta otevřeno. Asi nebyli lidi. A kvůli nám přece otvírat nebudou.

 

Po návratu mě čekalo stěhování doma, stěhování v práci, navíc tuna nashromážděných lejster..., čas se stal mým třídním nepřítelem. Až nyní jsem se dostala k přepsání poznámek. Zatím je opravdu pouze přepisuji. V původní surové podobě, není to nic pro jemné dámy a slabší povahy. Ale věřte, že vulgarismy jsou na cestě nepostradatelné. Někdy slouží jako ventil, někdy jako motor, někdy jako maskovaná pochvala pro kamaráda. Vše je tedy psané z pohledu autorky a jazykem autorky. Do čtení se pouštíte na vlastní riziko. Postupně budou údaje upřesňovány ostatními účastníky a možná se dopracujeme i k tomu, jak to opravdu bylo.

--------------------------------------------

Obsazení

Naše auto = Pavel, Jirka, Maruška, Karel, já

Druhé auto neboli Voříšci = Standa, Vašek, Dědek, Tereza, Pepa

---------------------------------------------

Poděkování

Jedno velké díky patří posádkám obou aut za to, že byly, jaké byly a vzájemně jsme se nezabili.

 

Speciální poděkování patří:

Pavlovi - za řízení auta a ranní přípravu čajů a kafe, což nebylo jednoduché především proto, že si každý vymýšlel něco jiného.

Jirkovi - za tlumočení a navigaci, což nebylo jednoduché především proto, že po revoluci v JAR všem městům vrátili původní nesrozumitelné názvy a navíc značení cest bylo velmi sporadické.

Marušce - za vaření, což nebylo jednoduché především proto, že při nákupech měl hlavní slovo Jirka.

Karlovi - za ochotu a trpělivost, která byla tak obrovská, že by mu v církevní společnosti zajistila svatořečení.

---------------------------------------------

Kempy: ceny jsou za auto, názvy v uvozovkách jsou naše nepřesné orientační, souřadnice GPS jsou přesné jižní šířky a východní délky.

Jirkovy faktické poznámky a opravy jsou modře a navíc kurzívou pro černobílé monitory a tisk.

----------------------------------------------

9. 9. 2005 Pátek

Sraz 10.30 na letišti v Ruzyni - kupodivu se nás sešlo všech 34; Pavel má příruční bágl velikosti tří nepříručních, v jedné ruce knihu Přírodní afrodisiaka, v druhé prut na ryby, jo a taky kapsu u kapsáčů naditou jednodolarovkama. 

Odlet z Prahy 12.40 OK 650 - máme s Maruškou 14. řadu a jídlo vždycky dojde u Standy ve 13., pak že to je nešťastné číslo.

Přílet Londýn 13.50 -  podobáme se vylodění čínské armády; potřebujeme vyřídit pokračování letu, pracovnice letecké společnosti South Africa všechno vyplňuje ručně, už víme, co tady budeme těch sedm hodin dělat.

Odlet z Londýna 21.05 - za mnou sedící Dědek mi nedovolil na noc sklopit sedačku, už mě sere a ještě jsme nevyjeli.

10. 9. 2005 Sobota

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA, přílet do CAPE TOWN v 9.40 teoreticky - v letadle nám odmítli dát k snídani pivo, tak jsme jim sebrali deky, já i polštář; krásně vidět Stolová hora, Dědek řekl, že na ni nepojedeme, neb nemáme čas, těch pět týdnů bude dlouhejch; měníme prachy, jeden jižnoafrickej rand nás stojí 3,7 korun českých, ale ty nechtějí, chtějí eura, dolary, jména, podpisy, zaměstnání, kam jedeme, proč jedeme, co tam budeme dělat, kde budeme spát, silně to připomíná výslech; Pavel nadívá druhou kapsu randama, ve směnárně došly bankovky; od internetem sehnaného půjčovníka aut Mika dostáváme Toyotu Land Cruiser s tmavě zelenou metalízou, na tachometru je 9691 km; loučíme se s ostatníma, zůstáváme jen s osádkou druhého auta sebevrahů; jezdí se vlevo, jedeme první, na křižovatce je okamžitě ztrácíme, když se to opakuje popátý, jsou překřtěni na Voříšky, ale my jako vedoucí vozidlo jsme taky pěkně v troubě, navigátor řve na řidiče: „Já ti řeknu, kam máš jet.“ řidič řve na navigátora: „A řekneš mně to před křižovatkou nebo až za?“ my vzadu mlčíme a bojíme se; nakonec se vymotáme z Cape Townu za chlapem, kterému nejdřív Jirka pomohl složit květináče; teče nám nafta, zamykat auto můžeme jen zevnitř.

 

Večer: táborák, oheň na betonu, písničky z automagneťáku, divný dřevo, který se ve výsledku ukázalo býti kabelem; mankote on tu slivovici fakt nikdo z nás nenaředil, každá má okolo 65 % a každá je v lahvi od nápoje 7UP.

Kemp v  KOMMETIJE, 34:07:58,9 j. š., 18:20:15,2 v. d., 140 R

1. noc v Africe

11. 9. 2005 Neděle

Ráno nám ještě do kempu přivezl Mike jiné auto - bílý Land Rover Defender; než proběhne výměna, jedeme s Maruškou na nákup voříškovým autem s Dědkem a Vaškem, Dědek povolil kouření v autě, teda já jet s ním, tak jeden z nás živej Afriku neopustí; z veřejného WC jsem klukům přinesla prezervativy s návodem na použití formou komiksu; na CAPE HOPE - Mys Dobré naděje, společná fotka, zde měli námořníci vracející se z Asie naději, že už dojedou, to my máme taky, ale menší; CAPE POINT - geografické rozhraní mezi Atlantikem a Indickým oceánem; díky Jirkově šarmu a angličtině koupeny permanentky Wild Card do národních parků v JAR výhodně za 335 randů v páru, místo původních 1395 za pár a 795 za jednoho, odmítám do páru Vaška od Voříšků a vyfasuju našeho Pavla, to jsem si pomohla, Jirka má Marušku a Karel je sirotek za 195 raňďáků; focen pták jeřáb rajský, Voříšci: „Co fotíte?“ „Jeřába na rajský“; tučňáci brýloví v Simon's Town, velryby ve Falešné zátoce, fotím první západ slunce; pitím naší neředěné slivovice by se dala složit maturita na polykače ohně, řidič Pavel by to dotáhl i ke státnicím.

 

Navečer: další výměna auta tentokrát přímo u Mika - bílá Toyota Land Cruiser, měníme auta častěji než ponožky.

START: 266 017 km na tachometru a vyjíždíme se třetím autem

 

Večer: Paradise Camp; na stromě hnízda se snovačema škraboškovýma, káleli nám na stan, i na nás, my na ně taky; někdo řešil, že tady nemusí při focení ptáků nastavovat efekt proti červeným očím - tučňáci byli brýloví, snovači jsou škraboškoví; chytání unikající nafty do rýžovacích pánví.

Kemp v Hermanusu "U dementa", 34:24:30,9 j. š., 19:09:17,9 v. d., 80 R

2. noc v Africe

266 166 km (dnes s druhým autem 99 km, se třetím autem 149 km)

12. 9. 2005 Pondělí

HERMANUS, vyvolávač velryb vyvolal prd; nejdou nám zamknout zadní dveře, jedeme po prašňačce, litujeme Voříšky za námi, ale ne zas tak moc; CAPE AGULHAS - Střelkový mys, nejjižnější bod Afriky, dál už je jen Antarktida; nejjižnější hospoda v Africe a v ní nejhustější Dědek na světě, Střelkový se jmenuje proto, že se tady střelky kompasů zblázní, u nás to holt potkalo Dědka; focení holého zadku na Pepův foťák, který v hospodě zapomněl; s Pavlem fotíme západ slunce; padá nám výfuk, ale neřešíme to; rychle padá tma, taky to neřešíme a jedeme dál; chci vidět Jižní kříž, Brácha by měl radost - konečně s tím otravuju někoho jiného, hledáme ho po tmě ve stovce a za jízdy se zhasnutými světly, Voříšci za námi nechápou; včera jsem vybrala 2500 negrošušňů a už jsme je utratili, to byl dneska den.

 

Večer: záchody s kobercema, kvetoucí meruňky, vaření a chlastání pod střechou; Dědek při focení na samospoušť hodil držku, spravedlnost existuje.

Kemp v MONTAGUE, 33:47:15,6 j. š., 20:06:47,8 v. d., 150 R

3. noc v Africe

266 441 km (dnes 275 km)

13. 9. 2005 Úterý

Sedla jsem si do avokáda, Pavel myslel, že jsem se posrala z těch finančních výdajů; vyhlídková Route 62, vyhlížíme vinařství, všichni ochutnáváme víno a brandy, jen střízlivej Dědek prudí, že nestíháme jet podle jím vypracovaného harmonogramu, (Pavel dopíjel za všechny a obsluhující mladá paní/stará slečna se divila, že tento největší násoska jest naším řidičem); nacházím lebku luskouna stepního, Pavel z ní dělá talisman pro štěstí a věší ho na zrcátko; napranej řidič a navigátor hrají za jízdy šachy, talisman se s námi určitě nebude nudit; pštrosí farma, ale bez jízdy na velkým ptákovi, pštros má nosnost jen 70 kg; cesta do Pekla, všude okolo kvetoucí protei, nádhera, u nás se jeden květ prodává za 150 Kč, tady se v příkopech válí tisíce; všichni fotíme západ slunce, dobře jsem je zblbla; objevujeme zásadní výhodu společné jízdy dvou aut, vůbec se u nás v autě nehádáme, kolektivně nadáváme na Voříšky.

 

Večer: naše osádka spala pod širákem na jedné celtě, divé zvěře se nebojíme, stačí, když Vašek dostatečně brzo usne, takovej řev Afrika ještě nezažila; teplo přesně jako v předpeklí; zadarmo a se sprchama a stejně jsme spali na hrocha, kurva dyť jsme sebevrazi a furt bysme se koupali; čistě jenom mezi námi, když vyšel rozkaz spát na hrocha, těšila jsem se, že je to nějaká exotická poloha a ne že budeme chrápat jako čuňata.

Volný kemp u Pekla, 33:21:12,4 j. š., 21:44:35,5 v. d.

4. noc v Africe

266 771  km (dnes 330 km)

14. 9. 2005 Středa

K snídani vyfukujeme jedno pštrosí vejce pro celé auto; s Pavlem adoptujeme Karla; DIE HEL - PEKLO a v něm původní Búrové bez elektriky a se satelitem; PRINCE ALBERT - Voříšci kvůli závadám mění auto, dostávají opravené naše první auto se zelenou metalízou, vysvětlení pro pomalé: my teď máme jako třetí auto první auto Voříšků a Voříšci dostali dnes jako třetí auto naše první auto, je to tak? (Není. Voříšci měli původně dostat tu bílou Toyotu, ale protože byla v opravě, dostali Defendera, toho vyměnili tady u toho prince za zelenou Toyotu, což je jejich  druhé auto, my tedy máme furt naše třetí auto a Voříšci mají jako druhé to, které bylo naše první.Uf. Už jsem to popisoval do reklamace platby kartou, ale nemyslím, že to jde jednoduše pochopit); teče nám olej z diferenciálu; k večeři steak z pštrosa, Voříšci nám řekli, že moc žereme; na dobu svého pobytu uzavíráme se zvířaty Afriky gentlemanskou dohodu - my nebudeme nad únosnou míru obtěžovat je a ona zase nás, nakonec na návštěvě jsme tu my; s Voříškama neuzavíráme nic.

 

Večer: v lese někde před KNYSNA; krajina připomíná Brdy; Voříšci nám zakázali hrát a zakázali zpívat a bylo jim to málo; vypili jsme dva kanystry afrického vína, kolaboroval s námi Standa; já jsem se jemně navála a nikdo se mnou nechce jet na Machu Picchu než ho Unesco zavře.

Na divoko "Brdy", 33:54:48,6 j. š., 23:14:23,7 v. d.

5. noc v Africe

267 056  km (dnes 285 km)

15. 9. 2005 Čtvrtek

V 5.45 jsem poprvé viděla Jižní kříž, možná i dva, Jirko díky; ráno nasazena antimalarika, je mně po nich zle a mám všechny vedlejší příznaky, rozdvojené vidění, žaludeční nevolnost, změny nálady, bolí mě hlava, malárie nemůže být horší :-); pěšky okolo zátoky Nature's Valley; Jirka hledá foťák; dvakrát potkáme hada, malýho ale zato jedovatýho; Jirka na nejvyšší bungee 216 metrů adrenalínu na Bloukrans Bridge u Plettenbergu (Potkal jsem tam Češku Jitku, která se divila, kolik je v Africe Čechů – prý letěla s velikou bandou v sobotu z Londýna, ale nepoznala mě), TSITSIKAMMA - nádherné pobřeží a delfíni, u cesty pavián babuin - opice, já se ještě nezbavila té ranní.

 

Večer: v rezervaci SAM  KNOTT NATURE RESERVE u Jirkovýho kamaráda Brendana; Brendan vysvětluje, že nejnebezpečnější zvíře je hroch, jeho kůže a vůbec tělo je uzpůsobeno pobytu ve vodě, je na ní životně odkázán a tak se k vodě dostane třeba přes mrtvoly, aby to nebyly naše mrtvoly, nesmíme se nikdy namotat mezi hrocha a vodu; kluci staví náš dámský stan mezi jejich celtu a řeku; Pavel do řeky nahazuje vlasec, nevíme, jestli má návnadu na krokodýla nebo na hrocha, ale tvrdí, že k snídani bude ryba.

Volný kemp u Brendana, 33:05:21,6 j. š., 26:46:42,6 v. d.

6. noc v Africe

267 532  km (dnes 467 km)

16. 9. 2005 Pátek

Standa leze z vedlejšího stanu, u kterého ještě rezonují tyčky od Vaškova chrápání, a řve: „Kdo neví, co je spát na hrocha, ať si lehne s Vendou.“; k snídani je jako vždy česká pytlíková polívka, Pavel nic nechytil a navíc mu to nic urvalo třpytku a háček, až uvidíme hrocha s piercingem - poznáme viníka; s Brendanem po rezervaci, nosorožci, buvolovci, fotím želvu pardálí a na foťáku mám funkci sport, jsem ji asi přecenila, antilopy kudu, k napajedlu v rezervaci, šukající želvy, kormoráni a kolpíci, varan nilský a Dědek, který tvrdí, že udrží v ruce objektiv pětistovku; dle slibu lovím prvního brouka pro kamaráda, na jeho zabití je nám líto slivovice, dávám ho do ledničky střízlivýho; opevnění z búrských válek; jedeme tak, že je Jirka na střeše, řidič natáčí na kameru, já mu lehce přidržuju volant, Maruška se modlí, pak že nejsme sebevrazi; západ slunce nad řekou a nad hrochama.

 

Večer: opět v rezervaci u Brendana, pekly se dvoukilový steaky a slušný lidi šli pak spát; kluci prý vedli chlapské řeči, prasáci.

Volný kemp u Brendana, 33:05:21,6 j. š., 26:46:42,6 v. d.

7. noc v Africe

267 586  km (dnes 63 km)

17. 9. 2005 Sobota

Celodenní přejezd přes Homeland - černoši a černoši, za apartheidu to byla oblast, která sloužila jako rezervace pro černé obyvatele; první nákup v městečku PINE, kupujeme kostkovej cukr, ten se prý hodí, když se u auta nakupí agresivní žebrající děti, uvažujeme koupit i krystal, kdyby jich bylo fakt moc; okolo slumy jako u nás chatové oblasti; přes město UMTATA, tam mělo být podle Lonely Planet super občerstvení na benzince Shell, ale prd; pokračujeme na Undernesmysl; Jirka hledá mobil; Voříškovic Tereza vyžaduje koupelnu a pračku, anonym v našem autě řekl o Tereze, že je kráva, ale nemám to zapisovat.

 

Večer: kemp se jmenuje u Odpočívajícho draka - Dragon's Rest poblíž města UNDERBERG; Jirka než najde kartáček na zuby, tak zatím ztratí pastu.

Kemp "U pochcanýho",  29:50:18,7 j. š., 29:27:01,8 v. d., 300 randů!!!  zloděj pochcanej

8. noc v Africe

268 264  km (dnes 678 km)

18. 9. 2005 Neděle

Mám narozeniny!!!; ráno zakreslujeme do map, kluci pošlou na spícího Vaška a Dědka hnusnýho psa (my jim ho na salám navnadili až do stanu, navíc ten pes blbá nežral místní párečky, jen Křemešník, ale upřímně se mu ani nedivím; hořčice v prášku byla ještě hnusnější, není nad plnotučnou); Underberg - město koní, závodiště a jízdárny, asi se tu jezdí Velká Undernesmyslová; kolmá cesta do nebe na SANI PASS 2895 m vysoko a za ním království LESOTHO - náhorní plošina; nezastavili jsme na hranicích, Voříšci to za nás ukecali; kluci se hádají, jak musí být zapnut náhon na čtyři kola a redukce a jiné blbosti, které nechápu, ani nechápu, jak jsme vyjeli a přežili; focení Lesoťáků za cigáro, Sani Pass - Sanové = Křováci, nejchudší komunita v Africe; kluci jim chtějí říct, že mám narozeniny, aby mně dali pusu; vyhořela nám elektrika přesně tam, kde mají kluci pod palubkou schovaný peníze, boží mlýny ještě melou; Jirka tvrdošíjně odolává vodě a snaží se nás přesvědčit, že špína je nejlepší outdoor, chce bejt sebevrah nambr van, prej ani neví, jestli má ručník, ale určitě mu ho Štěpánka vnutila.

 

Večer: oprava elektriky v autě, oslava mých narozenin jihoafrickou brandy; už tejden snídáme a večeříme avokádo s česnekem.

Kemp Estcourt "U přehrady", 29:02:39,3 j. š., 29:50:37,1 v. d., 114 R

9. noc v Africe

268 516  km (dnes 252 km)

19. 9. 2005 Pondělí

Snídaně - avokádo stokrát stejně a česká polívka s česnekem; Pavel se ráno koupe v přehradě a od té doby voda smrdí, dělám mu přednášku o bilharzii, kterak se mu z té vody právě do těla zavrtává cizopasník, Pavel to uzavře zvýšenou dávkou slivovice Turbo Jet a prohlášením: „Já mám místa dost.“; v ESTCOURTU město černých, všichni mají čistší trička než my, nákupy a pozorování, sehnání elektrosoučástek; dostali jsme vyrovnání od Voříšků 2824 R  :-), musela jsem dát Marušce ze společného 100 R :-(, protože nechlastá jako my; Pepa nám prozradil, že si koupil lampu na autobaterii jako naše, ostatní Voříšci ji nechtěli, tak bude večer prodávat světlo; Jirka hledá dalekohled; znak této oblasti je nosorožec na roštu; rozešli jsme se s Voříškama a byli jsme v kempu dřív než oni, fuj!; kluci na velký vodopád, Pavel zahučel do vody, to je hned, já s Maruškou na menší vodopád, ale zato zebry, antilopy; kluci ztratili ze šachů pijóna, musím ho namalovat; stále zamykáme zadní dveře nacouváním ke zdi, ke stromu apod., Jirkovi vytváří špína na nohou zvláštní impresionistické obrazce.

 

Večer: nad městem LOSKOP, Ukhahlamba Drakensberg Park - Monk`s Cowl, 1480 nad mořem; ibis hnědý tam řval Haga dah; tipujeme, kolik Pepa účtuje za luxy; nějaké zvíře chodilo v noci po Karlovi a vylízalo nám pánev od večeře, asi kočkodan, visí na stromech jak zralý hrušky. (Další oprava elektriky, tentokrát definitivní, po ní jsem se musel vykoupat L)

Kemp v Dračích horách, 29:02:51,7 j. š., 29:24:20,4 v. d., asi 197 R, nemůžu to po sobě přečíst,  ale i se vstupem do rezervace a s mapou

10. noc v Africe a první bez Voříšků

268 589  km (dnes 73 km)

20. 9. 2005 Úterý

DRAČÍ HORY, Cathedral Peak, výjezd na kopec - za 35 randů příšerné relíky a nádherné hory, (hobití baráčky pro bohatý tůristy); někde na silnici proti nám jedou Voříšci a řídí Pepa, asi byla revoluce a Vaška defenestrovali od volantu; nákup v LADYSMITH - bílá mešita - mám to napsaný, ale nepamatuju si ji; beru zpět nosorožce na roštu - znakem této oblasti je nosorožec a za ním válečný štít bojovníka, roštovanýho nosorožce v tom viděl náš hlad; další zastávka až v ERMELO; noční dojezd do PILGRIM'S REST, šťastné setkání ve zlatokopeckém kempu s Voříškama, které jsme identifikovali už u brány podle Vaškova chrápání a taky před námi běžel černej Puňťa s obuškem.

 

Večer: z posledních sil večeře, vypakovat a spát.

Kemp v Pilgrim's Rest, 24:54:12,9 j. š., 30:44:48,7 v. d., neplatili jsme

11. noc v Africe

269 263  km (dnes 674)

21. 9. 2005 Středa

Dnes vjedeme do malarické oblasti, měníme jídelníček - česnek s avokádem, česnek s českou polívkou; kluci se přihlašují na sobotu a neděli do soutěží; sami odjezd do KRUGROVA NÁRODNÍHO PARKU - nejstarší a největší v JAR; při pakování mně Jirka ukázal moji oblíbenou Margotku a zase ji schoval, hajzl!; (před vjezdem do parku dokoupení zásob avokáda a tvrdých makadamia ořechů), po vjezdu do parku vypsána odměna - jedna flaška za zpozorování zvířete z velké pětky, tj. nosorožec + levhart + lev + buvol + slon; vidíme zebry stepní, slony africký, nosorožkyně s mládětem už z nás nervózní - Pavle máš tam jedničku?, impaly - říkáme jim krmné, lvice, prasata bradavičnatá - čtu o nich, že mají sezónní partnerství, kluci závistivě pokyvují, a taky běhají s ocásky nahoře jako s anténkama, to závistivě pokyvuju já; spousty pipíků, žirafa v západu slunce - Pavle díky.

 

Večer: ležíme pod širákem na jedné celtě, v deset utichá drobná zvěř a začínají řvát šelmy; nějakej blb pustil večerníček: „Tak sem čet, že hyena má v čelistech tlak čtyři atmosféry.“ Blb číslo dvě: „A já slyšel, že vytáhla turistu ze stanu za tvář.“ Blb číslo tři: „To máme kliku, že nespíme ve stanu.“

Kemp SKUKUZA v Kruger NP, 24:59:42,0 j. š., 31:35:39,5 v. d., 205 R

12. noc v Africe

269 459 km (dnes 196 km)

22. 9. 2005 Čtvrtek

Ráno brzo na zvířata, lev se lvicí; na pozorovatelně zvířat si kolektivně šleháme antimalarika, zbytek turistů se vzdaluje od naší skupiny feťáků; už jsme viděli vše z The Big Five jen ne levharta neboli leoparda neboli panthera, zvyšujeme za něj odměnu na tři flašky; hroch jde přes silnici k vodě, rybníky s hrochama a krokodýlama, obrovský baobab; insekti jsou k nám milosrdní, vzhledem ke stravování dle Jirkova hesla 'Česneku není dost ani v česneku' se nám vyhýbají nejen komáři, možná dělá své i neustálá švestková aura vznášející se kolem nás; nebrzdíme; dnes mně po těch antimalarikách nic nebylo, asi to fakt minule zapříčinily ty dva litry vína.

 

Večer: oprava brzd, opravář opravuje, Jirka louská ořechy sikovkama, my čumíme; kluci do bazénu; ležíme zase všichni na celtě, dnes očíslovaní blbové vypráví k večerníčku: „Tak sem čet, že krajta písmenková měří až pět metrů a sežere i antilopu.“ „No, prej si srovná nohy a spolkne ji celou.“ „To může spolknout i člověka.“ „Když by připažil, tak jako prd.“ „A co teprv, když je člověk v silonovým spacáku, to klouže do písmenkový i s písmenkama.“ „Nejlíp klouže do krku spacák mumie.“ a nás pět v silonovejch, mumiovejch spacácích se posunuje do středu celty, tulíme se k sobě a děláme, že jsme jeden obrovskej nepoživatelnej tvor.

Kemp Skukuza v Kruger NP, 24:59:42,0 j. š., 31:35:39,5 v. d., 205 R

13. noc v Africe

269 635  km (dnes 176 km, z toho 120 km bez brzd, ale jen po parku, což je skoro rovina)

23. 9. 2005 Pátek

Pavel mě sprdnul, že jsem spletla čaj a udělala všem jeho zelenej, Jirka mě zjebal, že jsem zarovnala ledničku, Karel má výhrady k mému loupání česneku, černý pátek na mé osobní burze, už se těším na Voříšky, snad i na Dědka; zastavujeme u nějaké kostry, studujeme z čeho je, Pavel: „Tamhle na tý kosti jsou rolexky. Já bych radši jel,“ to je kůň, nebo aspoň pakůň; Pavel viděl leoparda - neuznáno, to má za to; jinak vidíme všechnu zvěřinu, fotím objektivem třístovkou a jsem z toho unešená; zase nebrzdíme (policajti v parku měřili rychlost, naštěstí v protisměru jinak by si taky něco vydělali na nás); opouštíme Kruger, bylo to tu nádherný; BLYDE RIVER CANYON - řeka Blyde a okolo horský masiv z břidlice a křemene do výšky až 700 m, jedeme podle Dědkova plánu a on se válí na rýžovišti; Jirka se hádá s Pavlem kvůli nějaký volovině, Karel vyhlašuje neutralitu, my už ty Voříšky potřebujeme jak sůl; snaha o opravu auta v Hoedspruit; sháníme alkoholovej obchod na pivo, přes víkend se neprodává, jo na peníze jsem jim dobrá; pro změnu nebrzdíme, návrat bez brzd do Pilgrim's Rest = adrenalínová záležitost pro Pavla, který řídil, i pro nás, o kterých si myslel, že to nevíme, poznali jsme to - víme, že jezdí vostře, ale tak vostře aby s kopce brzdil o vejfuk autobusu před sebou zase ne.

 

Večer: konečně zase s Voříškama, jak rádi slyšíme Standovo: „Helou, vy jste Češi? Já jsem americký Čech.“

Kemp v Pilgrim's Rest, 24:54:12,9 j. š., 30:44:48,7 v. d., neplatili jsme

14. noc v Africe

270 067  km (dnes 432 km, za ty tři dny jsme jen po Krugru najezdili skoro 500 km)

24. 9. 2005 Sobota

Dopoledne oprava brzd v kempu; odpolko někteří rýžovat na řeku; večer na večeři do restaurace, Jirka se vyfotil s kankánkama, jediná fotka na které se usmívá; dorazila i ostatní auta našich zlatokopů; na záchodech došly prezervativy, společný táborák, možná byly poslední dva body naopak.

 

Večer: nejhorší místo na kempování - ve dne vedro, večer zima a v noci hejkaj zlatokopové.

Kemp v Pilgrim's Rest, 24:54:12,9 j. š., 30:44:48,7 v. d., neplatili jsme

15. noc v Africe

270 075  km   (dnes 8 km, jenom test brzd po kempu a do hospody a zpět)

25. 9. 2005 Neděle

Pavel postrádá nůž, naposledy ho měl Jirka v restauraci, jedeme tam, s Maruškou zvyšujeme nad Jirkou dohled, už ztrácí i cizí věci; zlatokopecké soutěže, báječná atmosféra, výsledky - v soutěži národních pětičlenných družstev Máří, Veronika, Jirka, Standa, Láďa OSMÍ, Veronika čtvrtá profižena; nůž tam byl.

 

Večer: oficiální společenský večer a táborák, nejvíc oslavují Slováci, skončili v národních týmech stříbrní, přejeme jim to, jsou bezva, Ríša nejvíce.

Kemp v Pilgrim's Rest, 24:54:12,9 j. š., 30:44:48,7 v. d., neplatili jsme

16. noc v Africe

270 082  km (dnes 7 km, jenom do hospody pro kudlu)

26. 9. 2005 Pondělí

Loučení s ostatními, ti si před jízdou dopřávají lihové nápoje, to my i za jízdy a navíc turbo, taky jsme sebevrazi; Jirka mi při pakování zase ukazuje Margotku, hajzl2; SABIE - oprava brzd a zamykání (to opravené zamykání spočívalo v tom, že nám přivařili plech s dírou, aby se visacím zámkem dala zamknout petlice); poslání pohledů, zapomněla jsem adresu do práce - to je správná dovolená, možná zapomenu i adresu domů; nádherná cesta ze Sabie okolo kaňonu, Pavel udělal kotrmelec přes drát na loket, Maruška mu zakázala kořalku za jízdy, možná to bylo už před tím (anebo to bylo právě tím?) a to máme ujet skoro 800 km za střízliva; BOURKE'S LUCK POTHOLES -  Bourkeho díry se zlatem, a taky se zákazem vstupu, moji zlatokopové trpí, řeka Blyde tady vymlela ve skalách krásný kaňon a taky kotle, ve kterých se usazuje zlato, a vo to de; fotím opice v západu slunce, jsou docela agresivní, ustupuju, těžko by mně doma věřili, že jsem chytla AIDS od škrábnutí opice; máme horký kolo, snad než se ojedou destičky, taky z něj něco teče; přejeli jsme Kozoroha, v Rebone zeměpisnýho Tropic of Capricorn.

 

Večer: dojeli jsme v noci, vzbudili majitele a Voříšky, vítr, písek a komáři.

Kemp v MARTIN'S DRIFT "U citronomadarinkogrepů", 23:09:51,3 j. š., 28:12:51,1 v. d., 50 R

17. noc v Africe

270 661  km (dnes 579 km)

27. 9. 2005 Úterý

Ráno nám majitel kempu dovolil natrhat pomeranče, citróny a grepy, netušil, že to říká Čechům, má sklizeno; přejíždíme řeku Limpopo, vstupujeme do BOTSWANY (zmatek na hranicích, musíme zaplatit silniční daň, ale v pulách, pro které musím hluboko do Botswany, přestože ještě nejsme dostatečně prolustrováni); kluci plivou na kolo, pořád to syčí; ve FRANCISTOWNU začínáme platit pulama, (hnusná fialová zmrzlina, kterou Tereza nejedla, protože nás asi 6 olizovalo stejnou lžíci a nechtěla být sedmá), zase mi nefunguje VISA karta, fotíme myčku aut = kýbl s vodou + vysavač + nápis CAR WASH; rovina, hliněné chýše, krávy, kozy, černoši; Pavel se s Jirkou vsází, jestli budeme do devíti na hranicích, je to asi 600 kiláků; u města NATA pokuta za rychlou jízdu, odmítám ji proplatit za společného, řídil Jirka, platí 35 pula, dá si ten lístek k certifikátu z bungee jumpingu, je to náš adrenalíňák; veterinární kontroly kvůli slintavce, nepřiznali jsme vejce, ani ta v ledničce; v noci hořící náklaďák; za den přejeta Botswana, pochopili jsme, proč jsou v této zemi SMS zadarmo, za celou dobu nebyl signál.

 

Večer: spíme v písku před hranicema se Zambií, dojíždíme v noci, potkáváme pohraničníky se samopalama, kemp hlídají divní černoši, děláme zase flákotu (a asi poslední, protože všichni pyskujou- zase flákota? Já chci špagety a podobně, přitom tady mají báječné hovězí stejky asi za 85 Kč/kg, jak teď slintám nad klávesnicí, tak mi dochází, že je to možná tak levný kvůli tý slintavce)

Kemp u města OSHOMO "U SPZ", 17:54:00,1 j. š., 25:14:27,3 v. d., 150 pula

18. noc v Africe

271 417  km (dnes 756 km druhý nejdelší úsek)

28. 9. 2005 Středa

Ráno Jirka na šrotišti espézetky za hubičku; v KAZUNGULE jedou Voříšci k benzině, hodinu na ně čekáme a nadáváme, když přijedou, zjistíme, že máme prázdnou pneumatiku; trajektem přejíždíme Zambezi s krokodýlama; vstup do ZAMBIE (hroznej bordel, čtyři poplatky: trajekt, víza, pojištění a nějakej poplatek místnímu MNV), celnice, policie - uvnitř rukou psaná cedule od kdy do kdy je krmení vězňů, dezinfikují nám proti slintavce boty, ruce i pneumatiky, i tu píchlou, Standa vykřikuje na celníka s kbelíkem, že mýt se je proti jeho náboženství, kdyby to řekl Jirka, mělo by to logiku; platí se kváčama v miliónech, chci se vzdát funkce pokladníka, pojištění auta stálo 60 melounů; Viktorky - procházka na hraně srázu a řeky, přesně jak je to zakázáno, voda padá sto metrů pod nás do kaňonu, stihli jsme přejít části vodopádu - Východní, Duhový a Podkovu, před Hlavním a Ďábelským nás vyhodil ranger; nejdou blikny.

 

Večer: kluci oprava pneumatiky, je středa, jsou tři na jednu díru + Standa kibicuje; Jirka spal v síti, ale pod lampou, ale vyšrouboval žárovku.

Kemp ve VICTORIA FALLS, 17:53:21,3 j. š., 25:51:18,4 v. d., 50 pula

19. noc v Africe

271 515  km (dnes 93 km)

29. 9. 2005 Čtvrtek

VIKTORIINY VODOPÁDY - v jazyce původních obyvatel MOSI OA TUNTA, tj. Voda, která hřmí - 1855 je pro civilizaci objevil Livingstone, 1884 je popsal Emil Holub, 2005 nad nimi ztrácíme dech my; kluci na raft v kaňonu pod vodopádama, Jirka jel na hydrospeedu a tím pádem se po delší době zase vykoupal (tady tomu říkaj riverboard a je to jen deska z polystyrenu), Karel vypadl z raftu, Pavel prý zachraňoval naše dítě, ale dítě zatím snížilo průtok Zambezi, protože vypilo hektolitry vody; já s Maruškou pozorujeme slony u kempu a zjišťujeme, co je pravdy na cedulích Pozor krokodýli! a Pozor hroši!, se Standou a Vaškem ve městě LIVINGSTONE vyřídit vízum, příšerná bída, černej na černýho vytáhl sprej; chceme jít na letadlo a pořád čekáme na rafťáky, Standa vztekle podupuje: „Tady jsou všichni hawárjú a já jsem nervózní jak pes.“; vrtulníkem nad Viktorkama, duhová nádhera, vidíme to, co dřív mohli vidět jen andělé -  Zambezi v šířce 1700 m padá do pukliny v zemi; večer místní diskotéka v Livingstone, jsme jediní bílí, kromě Jirky - ten je rudej; černošky se vlní na parketu, přes veškerou dezinfekci u kluků propuká slintavka, jsme dost dlouho z domu (Nezapomeň, že po Pavlovi jela nějaká místní kráska, ale on byl tvrdej, teda na sebe, prý to bez jazyka nejde J).

 

Večer: v kempu Jirka namazanej, tentokrát Panthenolem, protože se na tý vodě příšerně spálil, do toho mu od Štěpánky přišla SMS, že u nás začíná hnusný podzim a ať si naakumuluje sluníčko, už se stalo.

Kemp ve Victoria Falls, 17:53:21,3 j. š., 25:51:18,4 v. d.

20. noc v Africe

271 568  km (dnes 53 km)

30. 9. 2005  Pátek

Ráno při výjezdu z kempu Standa salutuje černochovi, černoch Standovi taky a máme to zadarmo; u cesty sloni, kluci fotí jako diví, hlídací slon roztahuje uši, dělá se větším, lingvista Jirka překládá: „Říká nám, ať vypadnem. Ví, že máme dohodu.“ posloucháme, dohody se musí dodržovat, aspoň se zvířaty; pěšky do ZIMBABWE, celník chtěl 100 dolarů, tak prd a zase zpátky; dnes je hustej Pavel, už byl na řadě, a taky mu malá Vendy řekla do telefonu: „Tatínku vrať se, já tě pustím k počítači.“; přejíždíme zpátky do BOTSWANY, zase dezinfekce; kluci ztratili věž, tu ještě zvládnu, ale jestli ztratěj koně, tak ať si trhnou.

 

Večer: u Zambezi, pod střechou na betonu, okolo ostnatej drát s elektrikou a v noci hlídal kemp chlap s flintou; Pavla bolela ruka, (věž nalezena snad ještě tenhle den, vařil jsem  zlatokopecké fazole; nejteplejší noc, protekl i spacák; jsme stále v malarické oblasti).

Kemp v KASANE, 17:47:07,4 j. š., 25:11:00,4 v. d., 190 pula

21. noc v Africe

271 686  km (dnes 118 km)

1. 10. 2005 Sobota

Šílená písečná cesta; Pavel s Jirkou se zase hádají, jestli se vepředu u kol zapíná čtyřkolka - Jirkova varianta nebo jen zamyká diferenciál - Pavlova varianta (nezapomeň uvést, kdo měl nakonec pravdu…); shodnou se, že v písku se musí držet stopa, otáčky a rychlost, já s vypětím sil držím hubu a moč, mám obavy, že Jirkovi před sebou hodím okolo krku teplou šálu, beru si kinedryl; písek bílý a červený, oba hnusný, za zadním sedadlem máme prut na ryby; Národní park CHOBE, vstup 120 pula na osobu, sloni velký jak stodoly, žirafy vysoký jak televizní vysílače, stovky zeber, stáda podmračených buvolů kapských, tisíce antilop; zapadli jsme u krokodýla - nikdo nechtěl jít ke kolům zamknout náboje, výhoda terénního auta je, že zapadneš na mnohem nepřístupnějším místě; obsazený kemp IHAHA; Pavel chladící pivní obklady na loket; sloni u napajedla v západu slunce - všem díky.

 

Večer: kemp v divočině uprostřed parku, muselo se spát ve stanu, poprvé rozděláváme stan na autě; Karel se těší na hyenu se čtyřma atmosférama v tlamě; v noci Standa zahnal medojeda kapského, blbec, ani jsme ho nevyfotili; záchody a umývárky za obrovskou betonovou hradbou.

Kemp NP Chobe "U medojeda", 18:33:55,1 j. š., 24:03:47,1 v. d., 150 pula

22. noc v Africe

271 870  km (dnes 184 km)

2. 10. 2005 Neděle

Ráno se přepočítáváme, žádné ztráty; musíme být do jedenácti hodin pryč z parku bránou MABABE, abychom nemuseli platit další vstupné; přestal písek a začala kamenná lochneska, horší než písek, příšerně to hází autem, Maruška přemýšlí, jestli si dřív vyhodí obratel nebo překousne jazyk, Pavel pouští kovbojské písničky do cvalu, nepřipadá mi to moc vtipný; málo zvířat, jeden spící slon, MAUN - horká díra, Jirka koupil výhodně domorodé pytlíkové polévky, levné a nepoživatelné, fotíme hřbitov, opravujeme v pneuservisu gumu (nadvakrát), pneuservis = dřevená deska + montpáka + pumpička; domorodkyně v hranatých čepicích - Hererové; hledáme cestu kudy tudy k Okavangu, každej Xi-Xao nám nakecá něco jinýho; při pohledu na kilometry vrstev odpadků propadám jako ekolog depresi a zahazuju tužkové baterie volně do písku, seru na třídění (to jsem čuměl i já a za ekologa se nepovažuju).

 

Večer: někde u vesnice XARAXAU, odjeli Voříšci, ale nechali nám Vaška; spíme přímo u řeky, budujeme alkoholicko-česnekovou bariéru proti komárům; příšerná invaze much se zelenými křidélky, asi nemaj čich, pochopili jsme, co znamená být obletován; Pavel sebral s listím jedovatého pavouka hnědou vdovu, kluci staví stan.

Na divoko "U Okavanga", 19:50:48,1 j. š., 23:24:16,5 v. d.

23. noc v Africe

272 085  km (dnes 215 km)

3. 10. 2005 Pondělí

V deltě řeky OKAVANGO výlet na loďkách zvaných mokoro a dlabaných z jednoho kmene, Vašek s Karlem vyjeli na loďce, vrací se na ponorce a se zlomeným bidlem; domorodci jedí všichni z jednoho hrnce levou rukou, myslíme si o nich, že jsou čuňata, my jíme kilovej jogurt všichni jednou lžící a oni si o nás myslí to samé; Jirka pije vodu z Okavanga, navedli ho domorodci, prohlašujeme ho za kontaminovanýho a přerušujeme s ním tělesné kontakty; taky se mu po týdnu odlepila náplast na noze, kterou si zalepil na Viktorkách, když ďoubal, co ho píchá v chodidle (při bližším pátrání jsem objevil trn z trnovníku v botě /skrz botu dlouhej asi 1,5 cm, kvůli kterému jsem si na Viktorkách rozdloubal kudlou chodidlo a téměř amputoval nohu); na letiště v MAUN a za 2000 pula pro pět letadlem nad Okavangem - sytě zelená vnitrozemská delta obklopená pouští, stáda zvířat spásající sladkou trávu, nespočetné kanály mezi rákosím; po přistání jedeme dál, Jirka hledá mapu; něco je divnýho s tlumičema, asi nejsou; dnes jsem hustá já, kluci mají povoleno mně v tom případě jednu fláknout a divím se, že to neudělali; bez tlumičů vjíždíme do oblasti pouště KALAHARI, ale zatím po silnici, hrozná kejvací jízda, Voříškům se dělá špatně jen při pohledu na nás, nám někdy při pohledu na ně taky.

 

Večer: spaní asi 100 km před GHANZI, přijeli tři černoši na koních, jeden držel brokovnici s upilovanou hlavní, ale zubili se na nás; mezi Jirkou a Pavlem proběhla vdova, takže se i již ležící Dědek zvedl a jal se stavět stan.

Na divoko "U vdovy - U tří jezdců s pumpičkou", 20:46:24,0 j. š., 22:29:07,0 v. d.

24. noc v Africe

272 254  km (dnes 169 km)

4. 10. 2005 Úterý

Ráno vdova odlapena pod stanem - dost děsný, Jirka vařil polívku - ještě děsnější, jedeme bez tlumičů - úplně nejděsnější; na střeše se přelévají čtyři kanystry nafty, tím pádem se houpeme nejen dopředu-dozadu, ale taky doleva-doprava, co by si žaludek mohl přát víc, z auta je neovladatelný čtyřtunový monstrum; HUKUNTSI poslední nákup v civilizaci; pod stromem sbíráme suché plody akácie - chrastící rumba koule, Pavel je shazuje se stromu rýčem podle toho, jaký mají tón; ztratila se nám cesta, magneťák hraje 'Cesta má přede mnou v dáli mizí...' nikdo se tomu nesměje; hledáme kudy dál přes solnou pánev; Pavla sužuje bolavej loket, ale mnohonásobně víc ho sužuje, že došla slivovice značky Turbo 7UP, a to musí chudák řídit naše potratové vozidlo, jako vzorná manželka, i když jen na Wild Cartu, ho lituju.

 

Večer: solné doly; tři vdovy, spíme ve stanu všichni, Pavel se poprvé zbaběle přezul ze sandálů do vysokých bot, ale opravil stolek; dáváme pánve pod auto, teče nám nafta, když načepujeme plnou; v noci křižovala Jižní kříž padající hvězda a já si neměla co přát.

Na divoko u vesnice ZUTSHWA, 24:08:33,6 j. š., 21:18:11,2 v. d.

25. noc v Africe

272 818  km (dnes 564 km)

5. 10. 2005  Středa

Konec dohadování, který čaj a které kafe je čí - Pavel udělal na stolku rozpis umístění hrnků, je fakt geniální, ale před ním ani muk; k snídani máme místní sušenou polívku z ocasu - oxtail - hezky ta středa začíná; v tisících písečných cest hledáme tu pravou, ptáme se Křováků - Sanů - čekajících frontu na příděl jídla; Voříškům teče nafta; setkání s kobrou kapskou, taky se lekla, „Ty vole klacek a stojí.“ „A je placatej. Buďto si ho přejel nebo to je kobra.“; bránou KAA GATE vstup do parku THE KGALAGADI TRANSFRONTIER PARK, Jirka říká černochovi, že mají špatně zapsanou polohu brány v GPS, černoch vysvětluje, že se někdy pohne zemská osa a pak to až o 3 km nesouhlasí, za sbírání dřeva v parku je 7 let vězení; upadl nám výfuk; za jízdy vidíme třímetrovýho černýho hada, řidič naříká: „Já ho neviděl, já spal.“; surikaty asi neuvidíme - musely by bejt hluchý; upadl nám šroub od kardanu (ostatní tři byly povolené), na to se ohnul podívat i Pepa: „Vám toho pod tím autem chybí dost. Já viděl na cestě upadlej tlumič, ale říkal jsem si, že tak krátkej není náš a vona vám ho upadla jen polovina.“; kluci kardan opravili, smekám před nimi kšiltovku, prej člověk nemusí být chytrej, ale musí si umět poradit, po týhle cestě by mohli dostat výuční list automechanika.

 

Večer: polokemp - určené místo v divočině bez ničeho a bez nikoho, snad se jmenuje Gnus-Gnus možná hnus hnus u SWARTPAN; když večer lezeme s Maruškou do stanu, jedna druhé se omlouváme, vodu jsme neviděly už několik dní; Jirka si ve tmě čistí zuby: „Jéžiši, támhle na mě koukají oči.“ Pavel ze stanu: „To bude správce.“

Kemp GNUS GNUS, 24:13:52,7 j. š., 20:01:08,1 v. d.

26. noc v Africe

273 009  km (dnes 191 km)

6. 10. 2005 Čtvrtek

K snídani antimalarika, poštípaný nejsme, ale když už jsme za ně ty prachy dali; bez tlumičů a bez výfuku písčitou necestou v Kalahari, je to hrůza, pro představu je to jako jízda napříč bramborovejma brázdama, ale fest hlubokejma, Pavel tvrdí, že je všechno v psychice; upadl pracně přidělanej výfuk, kluci ho znovu přidrátovávají a já s Maruškou zpíváme Kde domov můj; cestou sbíráme divoké dýně vhodné k přežití v poušti; Jirka volá satelitním telefonem majiteli aut, neví, jak se řeknou tlumiče, vysvětluje, že jedeme jako camel, Mike říká, že máme speciální tlumiče, Jirka odpovídá, že jsou speciálně v piči, (jednu chvíli to vypadalo, že do kempu dojedeme až ráno, 200 km se průměrnou rychlostí kolem 20 km/h jede dost dlouho; já = Jirka čůrání za jízdy s vylezením z okýnka přelezením přes střechu na zadní dveře – Nestavíme, není čas; pak skončila šílená roleta a všechno je veselejší; čekáme na cosi, kde jsou i další auta, lezu z vokýnka na střechu koukat se po zvířatech); Voříšci hořeli, aspoň taky něco; jedeme po hranici Botswany a JAR; Pavel chce vidět ptáka hadilova, protože má péřové kalhotky, Máří už nechce vidět nic, hlavně ne zvířata (kemp stíháme, hurá; mají prodejnu s chlastem, hurá, hurá, hurá!).

 

Večer: u kempu napajedlo s vyhlídkou, šakali čabrakoví zavile vyli, Jirka se dobrovolně vykoupal.

Kemp NOSSOB, 25:25:19,0 j. š., 20:35:45,9 v. d., 190 R

27. noc v Africe

273 257  km (dnes 248 km)

7. 10. 2005 Pátek

Jirka si vzal čisté tričko, už druhé na této dovolené, fifinka jedna, (ráno, když jsem šel na vyhlídku, mě zjebal jeden z ranních ptáků, který čekal na otevření brány kempu; dostal jsem pojeb za to, že jsem včera vylejzal z okýnka u nějakejch zvířat, který jsme stejně neviděli a to tam vystupovali i jiní, že já blbec nezůstal ve spacáku, nemám rád tyhle ranní ptáky); jízda z Nossob podél napajedel plněných pumpana na solární pohon; přímorožci, pakoně, antilopy skákavé, houf lvic a dva gepardi neboli číty, Jirkovi za ně uznány tři flašky, Pavel poučuje, že gepardí pár je spolu na celý život, jo u zvířat má tu věrnost zmáknutou, ještě že jsem s ním jen na divokou kartu, ale naučil nás rozeznat levharta a geparda - ten má černou čáru na ksichtě; v ledničce už jen máslo, kousek salámu a dva brouci pro kámoše; v TWEE RIVEREN vyjíždíme z parku a z Botswany do JAR; musíme se dostat do opravny v UPINGTONU vzdáleném 255 km než zavřou; rozkaz - Nezastavujeme - ani na zvířata - jé černoška s kozama venku - zastav!; stihli jsme, oprava výfuku a tlumičů na piču, zavřená banka, v parku děláme mezistav účetnictví, moje zápisky vypadají jako klínové písmo, moc se v nich nevyznám, ale úspěšně to tutlám; Pavel je dnes hustej na Karla i nad normu toho, že je to naše dítě, přestože adoptované; přechod do NAMIBIE (první, kterej fungoval i v noci), mezi hranicema 17 km území nikoho, řidič nad šachama v osmdesátikilometrové rychlosti přemýšlí, po které straně silnice se v Namibii asi tak jezdí; KARASBURG čepování nafty, u benzínky žebrající děti, zima jak v psírně; Jirka s Pavlem se vepředu vsází, kdo vydrží dýl nesáhnout na volant - budím se mohutným náklonem, až když mám těsně u okýnka příkop, nevím, který z těch dvou volů vyhrál.

 

Večer: někde u GRABWASSER, africká Sibiř; poprvé Jirka neremcá, že mám těžkej batoh, všechno oblečení mám na sobě, převlíkat jedině pod samopalem; nejhorší noc, do rána jsem klepala kosu a opakovala si Pavlovo, že je všechno v psychice, bylo to hovno platný; taky jsem vzpomínala, jak mi kamarád řekl, že pro Afriku si spacák do mínus 26 může koupit jen debil.

Na divoko "Sibiř - U psa", 27:40:24,08 j. š., 18:14:09,2 v. d.

28. noc v Africe

273 978  km (dnes 721 km)

 

8. 10. 2005 Sobota

Ráno fouká ledový vichr, vaříme ve stanu, oblečeni v bundách, v čepici a někteří = já i v rukavicích; Pavel se kamarádí se psem a chce ho s sebou, proběhlo hlasování - pes zůstává v psírně; asi o 150 km dál horké termální prameny AI-AIS, 65 ºC, 410 randů vstup a 210 metrů nad mořem, v noci jsme byli o tisíc metrů výš; do kaňonu se nesmí, před týdnem se tam ztratil Němec, tak tam jdeme, hodinová procházka kaňonem, Němce necítíme; pak pijatika v bazénu; já jsem si při nuceném vhození do bazénu roztrhla ruku o trnovník a vyprala špinavý peníze ukryté v pásku u riflí, zavazuju ruku a suším na trnovníku napíchaná eura, dolary, randy, puly atd.; kluci hrají podvodní šachy, kolik tahů na jedno nadechnutí, diví se, že věž plave, jsou to cestovní šachy, ale asi jen na jednu cestu, mají černé a červené figurky natištěné na bílém vixlajvantu a zastrkávají se do takových kapsiček, které tvoří šachovnici; Maruška platí večeři kartou, negramotnej černoch jí z ní odečet místo 340 namibijskejch dolarů 3400, nasral nás, gramotnej ale ožralej Pavel nás sral taky a pořád chtěl černocha podříznout; Brendan posílá klukům barvité SMS ze svého rande, aby jim usnadnil selfmade.

 

Večer: Jirka s Pavlem spali v bazénu s hlavou na posledním schodu.

Kemp Ai-Ais, 27:55:11,6 j. š., 17:29:16,2 v. d., 150 R

29. noc v Africe

274 090  km (dnes 112 km)

9. 10. 2005 Neděle

Jirka hledal čepici, pěšce ze šachů a peněženku, to je teprve poledne (neúspěšně, úspěšně, úspěšně); HOBAT - nacházíme Voříšky, opravují pneumatiku (vyměňují, byla na sračky), po opravě je zase opouštíme; FISH RIVER CANYON - prý podobný Grand Canyonu, fotíme se na hraně kaňonu a další scenérie fakt podobné Grand Canyonu; pitva přejeté kobry kapské (Pavel chtěl jedové zuby), po pár kilometrech Jirka hledá nůž: „Já vím přesně, kde je, nechal jsem ho u kobry na kapotě.“, vracíme se a nacházíme; neutěšená krajina, suchá, kamenitá, občas osamocená aloe rozsochatá; chytám brouka, který vypadá jako pecka; město AUS - okolo nádherní divocí koně, vlevo zakázaná diamantová oblast, vpravo poušť Namib, u silnice cedule SAND a WIND; dojezd do LÜDERITZU - kdysi nejbohatší město Afriky, to se tady po zemi válely diamanty jako u náš švestky na podzim.

 

Večer: parádní kemp SHARK ISLAND u moře, ze tří stran Atlantik a ze čtyř hlídač s flintou.  

Kemp Lüderitz,  26:37:57,3 j. š., 15:09:07,5 v. d., 170 R

30. noc v Africe

274 588  km (dnes 498 km)

10. 10. 2005 Pondělí

Spala jsem v autě, abych si užila pohledu na hvězdy a oceán; ráno mě vzbudil černoch s flintou a nadával, nerozumím mu, poštvala jsem ho na Jirku, ten ho poslal do prdele, že není na vojně, aby ho budil magor s kvérem, prej jsme neuklidili špinavé nádobí; vylezení na Diamantovou horu se Skalním kostelem, zima a mlha; KOLMANSKOP - město duchů, domy zaváté pískem, pro mě podstatná informace, že zde našel diamanty ajznboňák, když vymetal písek z výhybek a zjistil, že vymetá diamanty, ale to je dávno pryč; Máří s Jirkou sbírají diamanty, já s Karlem brouky, Pavel nás bude chodit krmit do vězení, taky jedinej ví, kdo jaký chceme kafe a čaj; rekordní 22 kilometrů a 800 metrů přímý úsek silnice, kdy řidič nesáhl na volant, na devatenáctém kilometru jsme míjeli invalidu na vozíku, vypadal jak přelud; od rána hledám sešit, už jsem jak Jirka, ale pssst; přechod zpátky do JAR - na hranici, že se nesmí převážet jídlo, rostliny, zvířata, máme všechno; taky máme sbírku prezervativů, ve všech navštívených zemích má údajně 40 % obyvatelstva AIDS, všude na veřejných záchodech, na celnici, v obchoďácích jsou volně krabice s prezervativy, každé jsou jiné, nejvíc se nám líbí ty s nakresleným seriálem, kde postavičky předvádí použití, jsou baleny po deseti, Jirka jim říká víkendové balení, ale i tak do toho nepůjdem.

 

Večer: krajina je placka, upřesňuji - suchá placka, dochází nám bomba, vaříme poslední českou polívku, nejvyšší čas jet domů.

Na divoko "U pasáčka", 29:13:31,5 j. š., 17:25:14,2 v. d.

31. noc v Africe

275 243  km  (dnes 655 km)

11. 10. 2005 Úterý

Ráno jdu za první keř asi dva kilometry; PORT NOLLOTH - výměna peněz, podél pobřeží nahoru - plot a haldy písku po vytěžených diamantech; odbočujeme do vnitrozemí podél řeky Orange; Karel ulovil potemníka stenokaura a já ne; vstupní brána SENDENLINGSDRIF do parku RICHTERSVELD, přísně střežená oblast, i kaktusy tady mají oči, nesmí se sbírat diamanty, tak jedeme podle GPS na místo, kde budeme sbírat diamanty; štír tlustoocasý, chlupatý a umí stříkat jed na dálku, to jsme si přečetli, až když jsme ho předtím oblezli, vyfotili a natočili; kluci našli podle GPS místo s hrncema plnejma diamantů, hahaha; já jsem našla ostny z dikobraza a mám radost; taky jsem viděla tlustonožce, to není zvíře, ale sukulentní rostlina, místní endemit a vypadá jako tři metry vysoká, utržená sloní noha; smějeme se Lhoťákům, že cesty v tomhle parku prohlásili za děsný; musíme to stihnout na bránu do šesti hodin, vybrali jsme si cestu, po které jsme ještě nejeli a přestáváme se smát, jedeme po balvanech, šíleně to hází, máme secvaklý zuby a zadky, začínám věřit, že dnes budu mít fotku západu slunce přes mříže, s nasazením životů jsme dojeli na bránu Helskloof a tam nikdo nebyl, ani brána.   

 

Večer: jsme ukrytý za větrem mezi skálama, ale zase ne tak moc; došel chleba - děláme fazole, Maruška vaří zavřená v autě; Jirka mně dal Margotku, není zas tak velkej hajzl, ale nechal mě s ní samotnou v autě; spím v autě a snažím se přesvědčit, že špína hřeje.

Na divoko "Na dně vádí", 28:32:06,6 j. š., 16:54:58,2 v. d.

32. noc v Africe

275 624  km  (dnes 381 km)

12. 10. 2005 Středa

Vydržela jsem a rozdělila se o Margotku; s Maruškou se myjeme voňavkou; jedeme od Bloedrif, přes Eksteefontain, Grasulakte, Ekteen, ale jinak vlastně vůbec nevíme, kde jsme; ve SPRINGBOKU kluci vytelefonovávají potápění se žraloky, půjdeme do toho tři - adrenalíňák Jirka, obdivovatel žraloků Pavel a starej blbec já; sežrali jsme kokosovej suk, prej už nádrž neprorazíme a nebude potřeba; v autě neuklízíme, do ledničky se štítím dávat i brouky; úrodná oblast Randenberg, Olifante, Clanwilliam Dam - přehrada s hodně vodou, Citrusdal, Porterville, Gouda, odbočujeme na Ceres a dojedem do Hermanusu.

 

Večer: příprava na zítřejší potápění, padl na to zbytek brandy.

Kemp v Hermanusu "U dementa", 34:24:30,9 j. š., 19:09:17,9 v. d., 80 R

33. noc v Africe

276 441  km (dnes 816 km REKORD!!!, ale co bychom pro žraloky neudělali)

13. 10. 2005 Čtvrtek

Vstáváme na žraloky; optimisticky sděluji, že je třináctýho, Pavel: „Tos ani neměla říkat!“; loučení s Máří a Karlem a se životem; Jirka vybalil naprosto čistý sněhobílý ručník; inkoustově modrá obloha, kluci uznají, že dnes je hezký den na umírání; rozbouřený oceán, macaté vlny, Pavel s Jirkou zelenají, dobře jim tak - já jsem trénovaná ze zadního sedadla po Kalahari bez tlumičů, netroufám si citovat Pavlovo, že je všechno v psychice, mohla bych být první návnadou; lákání žraloků na blok zmrzlých rozemletých ryb, jsou tady!!!, VELKÝ BÍLÝ, první má do tří metrů, druhý určitě čtyři, jdeme do klece, potápění se žraloky, super; Jirka se poblil, naštěstí jsme si ráno nevzali antimalarika, když ho vidím viset přes palubu, říkám si, kdyby teď vyjel z vody žralok, tak se i posere; voda šíleně studená, černoch mě musí svlíknout z neoprénu; Pavel nadšen, že viděl nejinteligentnější a nejkrásnější bytosti naší planety, já nadšena, že nám průvodce ukázal dva piňďoury, tedy u žraločího samce, pozn. pro ženské - u jednoho a téhož žraločího samce; to byla zoologická podle mého gusta - v kleci jsme byli my; žralok má ukončený vývoj už několik miliónů let, my dosud ne, teda my tři určitě.

 

Večer: setkání s Voříškama, Standa nás nezklamal a zařval: „Helou, vy jste Češi? Já jsem americký Čech.“; Jirka cca hodinu hledá papíry od auta - zjišťuje, že je dal z malého batohu do velkého, Maruška ho sprdne: „Co si dovoluješ dělat reorganizaci, aniž bys nám to řekl. Jak to pak máš najít!“

Kemp MUIZENBERG "Poslední", 34:05:46,2 j. š., 18:28:23,4 v. d., 80 R - ale nikdo si nepamatuje, jestli jsme platili

34. noc v Africe

276 683  km (dnes 223 km)

14. 10. 2005 Pátek

Kluky na celtě oďobávají husice nilské; Pavel poprvé vstává poslední, došla mu tekutá energie; CAPE TOWN, nádherné město, nádherné počasí; Stolová hora - lanovkou, ve které se otáčí podlaha jedeme do výšky 1067 m n. m., výhled na město a na ostrov, kde byl vězněn Mandela, na kamenech rozpláclí damani kapští, spousty kytek - protei, mečíky, kosatce, orchideje, smilky a další neznáme, kluci dolů pěšky; Signal Hill v poledne se střílí z děla, zítra až vystřelí, musíme vystřelit na letiště; myslíme, že smrdí střelný prach a ony nám odešly přední brzdy, jedeme plech na plech; na pláži máčíme nohy v Atlantiku; nakupování na Waterfront a nervozita, snažíme se utratit jednodolarovky - kterej blb vydal rozkaz, že jich musíme mít na úplatky každej padesát; večer do přístavu na večeři, nad Stolovou horou svítí Jižní kříž, jsem dóst na měkko; děláme rekapitulaci, říkáme si pravdu a není to tak hrozný, všichni děkujeme všem, připomíná to předávání Oskarů, Jirka z hlavy odříkává, kde jsme všude byli a odhaluje mechanismus své paměti: „Já si pamatuju města, čísla, to jsou věci, co se neměněj, ale kapesníky, mobil, foťák, to si fakt pamatovat nemůžu.“

 

Večer: chceme pakovat, ale nejde to; nostalgicky stojíme okolo ohně a nostalgicky pijeme.

Kemp MUIZENBERG "Poslední", 34:05:46,2 j. š., 18:28:23,4 v. d., dnes jsme neplatili určitě

35. a poslední noc v Africe - je mi líto i spát

276 777  km (dnes 94 km)

15. 10. 2005 Sobota

Pakujeme :-(, nakupujeme :-((, vracíme auta :-(((, odlétáme :-(((((((((((((

 

konečný stav tachometru 276 828  km (dnes 51 km)

 

Odlet Cape Town 16.10 - v letadle si dáváme kořalku a víno a další a další a připíjíme na Aljašku za dva roky, kluci hrají šachy, ale oba za červený (zpočátku jsme hráli každej za jiný figurky, ale s přibejvajícím chlastem někdo z nás konvertoval, poznali jsme to asi po pátým tahu).

Přílet Johannesburg 18.10 - při výstupu na celý terminál zpíváme Až jaro na Aljašku zavítá k nám.

Odlet Johannesburg ve 21.05 - hurá, nesedím před Dědkem.

Přílet Londýn 6.25 - je ráno a Jirkovi pípá mobil upomínku, že má zapsat souřadnice GPS, kde jsme spali, to bude těžký.

Odlet Londýn 7.40 - dostáváme české noviny, píšou tam, že Unesco chce zavřít Machu Picchu, já to říkala. 

16. 10. 2005 Neděle

Praha přílet 10.30 - dvě hodiny čekáme na batohy, vyhlížející kamarádi utrácí na letišti majlant za parkovné, Čas je dar Afriky; zavazadla nepřiletěla, popisujeme je: Černá Gemma úplně zafóliovaná, takže jsou všechny stejné, věrné kopie Tutanchamóna a ještě jsou vtipně všechny na jednu letenku; hlavně ať mně nepřivezou batoh s Dědkovejma slipama.

 

17. 10. 2005 Pondělí

Do práce, připravuje se reorganizace, všechny africké šelmy, žraloci, hadi, štíři a pavouci i Dědek mi připadají jako mírumilovná stvoření proti lidem okolo mě.

Z letiště mi přivezli můj batoh se vzácným nákladem mušlí, kamenů, suchých plodů, ostnů z dikobraza, prezervativů, brouků, písku... a vzpomínek.

 

18. 10. 2005 Úterý

V odchodě se mi při pohledu na 7UP stáhne polykací ústrojí.

V pase nám přibylo 25 razítek.

 

19. 10. 2005 Středa

Předáni brouci, kamarád šílí radostí, dva ještě čile běhají po krabičce, aspoň si je kamarád může vykrmit. Ten brouk jako pecka je Lepidochora discoidalis, a ten, kterého Pavel po ránu vyklepal ze spacáku v kempu Nossob, je s obrovskejma kusadlama Haplotrachelus lissonotus ze skupiny Scaritinae a jeho kousnutí bolí. Příště si Pavle vybírej, s kým se vyspíš. A nějaký potemníci a jiná havěť.

 

20. 10. 2005 Čtvrtek

Na antimalarika jsem si ani nevzdechla.

 

A dny další

Mike napsal Jirkovi mail, že jsme vrátili auta v hrozném stavu, vyjmenoval závady a odečetl si z účtů přes okopírované kreditky Jirky a Pepy celkem 84 106 Kč. No a nezaplatil opravy našeho auta za 11 492 Kč.

Pavlův loket byl dle rentgenu nalámanej. Teda nalomenej, nalámanej byl Pavel. On-line.

Maruška ještě nemá z Namibije omylem naúčtované peníze za večeři.

 

A další rok v lednu

Konečně se dostávám k projití zápisků, podle písma by se dal odhadnout technický stav auta. V období jízdy bez tlumičů to vypadá na poslední stadium Parkinsona.

Ale sakra bylo to hezký!

----------------------------------------

 

A tak jsme jeli do Afriky za zlatem. Až na pár zlatinek z Pilgrim's Rest jsme si přivezli prd. Jako boháč jsem se vrátila jenom já. Našla jsem čtyři obrovské ryzí nugety v srdcích svých spolujezdců, kteří během pěti týdnů neztratili smysl pro humor, ochotu pomoci a obrovskou dávku tolerance pro nálady a chyby druhého. A to si nekoupíš za všechno zlato a diamanty celé jižní Afriky.

 

----------------------------------------

UJETÉ KILOMETRY a NOČNÍ POLOHY (ehm, tedy souřadnice GPS noclehů)

 

Datum v roce

2005

jižní šířka

východní délka

 

ujeto km

10.9. první auto

34:07:58,9

18:20:15,2

asi 50 km

11.9. s druhý autem

       se třetím autem

34:24:30,9

19:09:17,9

99

149

12.9.

33:47:15,6

20:06:47,8

275

13.9.

33:21:12,4

21:44:35,5

330

14.9.

33:54:48,6

23:14:23,7

285

15.9.

33:05:21,6

26:46:42,6

467

16.9.

33:05:21,6

26:46:42,6

63

17.9.

29:50:18,7

29:27:01,8

678

18.9.

29:02:39,3

29:50:37,1

252

19.9

29:02:51,7

29:24:20,4

73

20.9.

24:54:12,9

30:44:48,7

674

21.9.

24:59:42,0

31:35:39,5

196

22.9.

24:59:42,0

31:35:39,5

176

23.9.

24:54:12,9

30:44:48,7

432

24.9.

24:54:12,9

30:44:48,7

8

25.9.

24:54:12,9

30:44:48,7

7

26.9.

23:09:51,3

28:12:51,1

579

27.9.

17:54:00,1

25:14:27,3

756

28.9.

17:53:21,3

25:51:18,4

93

29.9.

17:53:21,3

25:51:18,4

53

30.9.

17:47:07,4

25:11:00,4

118

1.10.

18:33:55,1

24:03:47,1

184

2.10.

19:50:48,1

23:24:16,5

215

3.10.

20:46:24,0

22:29:07,0

169

4.10.

24:08:33,6

21:18:11,2

564

5.10.

24:13:52,7

20:01:08,1

191

6.10.

25:25:19,0

20:35:45,9

248

7.10.

27:40:24,8

18:14:09,2

721

8.10.

27:55:11,6

17:29:16,2

112

9.10.

26:37:57,3

15:09:07,5

498

10.10.

29:13:31,5

17:25:14,2

655

11.10.

28:32:06,6

16:54:58,5

381

12.10.

34:24:30,9

19:09:17,9

816

13.10.

34:05:46,2

18:28:23,4

223

14.10.

34:05:46,2

18:28:23,4

94

15.10.

JOHANNESBURG

26:08:00 j. š. 27:54:00 v. d. 

LONDÝN

51:30:00 s. š. 0:07:00 z. d.

autem 51

(letadlem 9027)

CELKEM

 

 

10 637

 

Símvás kluci, zkontrolujte to někdo po mně a přepočítejte po tom počítači. (Můj počítač tvrdí, že součet těch čísel nahoře je 10 885. Nakonec je to asi jedno, ne?)

Průměrnou spotřebu nafty jsme spočítali okolo 16,2 litrů/100 km, někdy i 18 litrů/100 km, cena nafty byla tak okolo 5,6 randů za litr, v Botswaně 3,8 pula.

 

Ještě bych mohla rozepsat útratu za naftu a taky za nákupy, ale moc se mi do toho nechce.