Vavřinec, Mlékovice 2006

vodácko zlatokopecký weekend

foto a text Ivan Synek + 2 fotky Lenka Baštová

 

Vavřinec je obec ve středních Čechách.

 

Na okraji obce se rozkládá Vavřinecký rybník. Je tak velkej, že konce nedohlédnete, jak dokládá tento snímek. Vidíte na něm snad konec rybníka ? Ten předmět na snímku vpravo, kterej z důvodů utajení vypadá jako klacek, je ve skutečnosti periskop ponorky, která zde tajně operuje od dob druhé světové války.

 

No a tady se dne 14.10.2006 sjely tisíce aut. Jejich řada sahá až za obzor.

 

A všude vůkol lodě, lodě

 

a zas lodě.

 

Vodáci spouštěj lodě na vodu a plujou po proudu potoka, kterej v důsledku vypouštění vody z rybníka je jetelnej.

 

Stoupnul jsem si s foťákem na místo, kde přes část řečiště se skláněla vrba. Dalo se kolem ní celkem hladce projet, když vodák začal včas točit.

 

 

Ale, když nechali loď plout v proudnici, dopadalo to takhle.

 

Na břehu byla řada lidí, jimž focení vodáckých tragédií působí rozkoš.

 

A na břehu byl ňákej chlápek, co vypadal jako lyžařskej instruktor bez lyží, kterej na nešťastníky volal: "Drž se jí. Pevně se jí drž !" Uposlechnutí tohoto rozkazu mělo za následek převrácení lodě a její zapasování pod vrbičku.

 

A lodě a lidi se začali pod vrbičkou hromadit.

 

Jak vidno z těchto záběrů, někteří předváděli výkony hodné akrobata.

 

Jedna dívka za této situace dokonce volala: "Do prdele, do prdele ..."

 

Na břehu jsem zaslechl úryvek rozhovoru: "... takovej haldoprc jsem eště neviděl, ty vole ..." a já nevím, jestli se dotyčnej vyjadřoval k tomuto ději zde na potoce či měl na mysli úplně jiný děj v jiném časoprostoru.

 

Večer jsem ztrávil v romatickém prostředí u ohně,

 

kde paní mlynářka hostila hosty, kteří se postupně sjížděli až do ranního kuropění.

 

 

A byly mezi nimi známé tváře.

 

Manželé se radujou, že našli groše z roku 1761.

 

Nedělní ráno na dvoře mlejna.

 

Naši borci se navlékají do neoprénů a chystají se na Vavřinec.

 

Na Vavřinci je i v neděli srocení lidu vodáckého, i když zdaleka ne tolik lidí, aut a lodí, jako v sobotu.

 

Jirka a Tom hustěj vzduch do lodě.

 

Abbe jede na porcelánu.

 

Někteří na kajaku.

 

Tady naše posádka bravurně zajíždí pod vrbičku.

                                                                                                                        foto: Lenka

 

"Ffffff, stihl jsem dojet ke břehu před dalším potopením."                   foto: Lenka
 

Vzorný háček umožňuje kapitánovi zasloužený odpočinek.

 

Honzův kajak je opravován v tomto mokrém doku.

 

Revoluční konstrukční prvek: příď vyztužená petlahví.

 

Posádka se přece jen rozhodla zařadit obtížnější prvky.

 

Abbeho jsem zachránil před smrtí podchlazením rumem, a von si nazul teplý ponožky a voblík suchý voblečení a pokračoval se mnou vod tý vrbičky autem, ve kterém jsem páčku topení posunul na maximum. Tím se naplnila moje role pobřežní hlídky - coast guard.

 

Dojezd do cíle v Toušicích.

Hluboký dojem ve mě zanechala tato dívka jako porcelán, která se vydala v šíroširý pole lán,  far from the mading crowd - daleko od šíleného davu.

 

A pokud byste měli pochybnosti, proč byl tento weekend nazván vodácko-zlatokopecký, když v něm nešlo vo zlato, tak to by byl vomyl. Ten rum, co Abbemu zachránil život, byl totiž zlatokopeckej rum.

 

Dějiště dramatu: vodácká trasa Vavřinec, Hryzely, Doubravčany, Toušice.

%