Holešovická rýžoviště

Ahoj, tak vám teda povim, jak to bylo toho slavnýho dne, gdy sme se se Zdeňkem vypravili rejžovat zlato na klejmy pod Holešovickejma jatkama. V pořátku sme se sešli u jatek, jen Zdendovi do toho něco vlezlo, tak mne jen vyfotil, no aspoň se můžete krom únavnýho čtení pokoukat na pár vobrázků, co sou bez písmenek.

Tak vod tech jatek sme sešli po krásně přestavěnym nábřeší, jak dělanym pro vycházky po práci, akorátže už je krásně zanedbaný, ale zas sem timpádem netáhnou davy vycházkářů, který by rušili ty, co v klídku spěj natažený na lavičkách. Jak už bylo napsaný, mezi Hlávkovym mostem a Negreliho viaduktem sou šmačný bedrocky. No jo, ale komu by se chtělo se tam ráchat v tom kvantu pochybný vody, do který kdovígdo vypustil kdovíco? Vod toho je ovšem čas, jako je tenhle, gdy kuli instalaci elekrárny spustili jez v Tróji, takže je na suchu nejen slalomovej kanál, ale i flák břehu proti proudu nahóru. Fčetně bedrocků pod Vltavskou.

 

Panoráma se změnilo, stojatá voda je pryč a ten fujtajbl, co tam teče, svižně uhání do móře, no na kánoji by to musela na těch vlnách bejt paráda, jen se do toho nezvrhnout...

V různě tvrdejch břidlicích sou pěkný rejhy, stačí jen si vybrat, která kapsa se člověku nejvíc líbí.

No a do doho fšeho bince, co se tam na břehu válí vtrhnul echtovní zlatokop. Z kutlochů ve stráni mne vokukovali pankáči- možná, že mněli strach, jestli mám vočkování proti žloutence. To by se tu fakt šiklo, doporučujou se rukavice a taky nešahat na podezřelý věci a už vubec né na stříkačky.

Kdo by to byl řek, že se tady dá brouzdat se po skále nabohacený zlatem v záři zapadajícího slunce...

Začal sem rejžovat těsně nad Hlávkovym mostem, kousek vod bejváku, co připomínal kanape přehozený igelitem. Rejhy v bedrocku sou až stopu a půl hluboký, ale vod tý velký povodně v nich moc materyjálu nezbylo, takže věčinou stačí proškřábnout dno kramlí, případně vodkopout pár šutrů a načechranej písek vysosat zlatokopeckou pumpou. Taky to chce aspoň vysokáče, vobyčejný holínky by mohly bejt málo. Jak to na podobnejch místech bejvá, nerejžuje se tu na kubíky, ale de vo šikovný nabrání z dobře vybranýho místa. Postupoval sem směrem dólu, charakter bedrocků se postupně mění, nejtvrdší sou přímo pod mostem a dóle sou už zas drolivý. Co z toho káplo- no, krom zlata, na pražský poměry celkem slušnýho tu bylo celkem dost olova, nevystřelenej náboj do pušky lefošky, náboj 4mm flobert a taky stopy rtuti. No a taky řácká dávka dávka filozofování vo tom, že já si v klídku hraju na zlatokopy a ze břehu koukaj lidi bez domova, pro který je ten most zrovna jediná střecha nad hlavou. Vo tom, že Praha zlatokopecká nejni jen prohánět se fárem po premiérách nablejskanejch knih vo zlatě, ale že pod autostrádou je Velká řeka s břehama zasviněnejma tak, že je těžko věřit, natož chápat. Nebo jen vo tom, gdo a gdy tu v Praze naháněl kačeny s brokovnicí, abych tu moh vyrejžovat takovou spoustu broků.

Doporučuju vám návštěvu rejžovišť pod Vltavskou, kór Pražákum, je to unikátní zážitek. Leckdo už třeba rejžoval třeba v Tramtárii, ale v Praze eště né. Ta unikátní lokalita bude ještě asi tejden na suchu.

Pro www.zlatokop.cz/ckz  28. října 2007 v Ouběnicích Honza Bašta

foto (c) Z. Medek