Babička Mary mě pozvala. Den a hodina schůzky nebyla jako druhdy vyčkávající. Zněly přesně. Byla to vlastně výzva. Aniž bych věděl proč, zvedl se ve mě pocit ohrožení a musel jsem odjet do Pikovic. Hledal jsem tam babičku Mary.

 

Prošel jsem celé katastrální území Pikovice včetně zamčených parků a stok a dostalo se mi než ozvěny, že snad už nejsi, i odklápěl jsem desky hrobové a ústy vyjímal hřeby z rakví, abych tě vzkřísil, jsi-li pochována a nahlížel jsem do klínů žen až k srdci hluboko, zdali v nich nejsi počata, zdali jen nečekáš na dotek, na přitakání stébel.

 

Nenašel jsem tě, a tak ti píšu ...

 

Drahá babičko Mary,

 

přijel jsem do Pikovic a uzřel jsem smečky psů a vlků hledících k severozápadu,

 

uzřel jsem starce s kytarou a davy lidí hledích k severozápadu,

 

byla tam žena, samadruhá, zamyšlená, hledící k severozápadu.

 

Zjevil se princ zakletý ve čmeláka, jenž jako milenec sál sladké šťávy z orchideje.

 

A spatřil jsem vposléz prostoru vystlanou mechem, tak jemným a tak barvy jantaru, jakoby zůstal zachován z dnů před počátkem světa, a zjevila se žena, celá v šatech z lesních stuh a tančila.

 

Pak přijel muž s holčičkou na nádrži Yamahy.

 

Stařec nad řekou pronášel zaklínadla, aby zahnal srdnatý strach, když modloslužba obraznosti spalovala v sobě tajemné šelesty až k praskání ničeho po ničem.

 

A tázal jsem se, jak tázává se v snách: "Proboha, oč tady běží ?"

 

A zjevil se muž s vlasy až po pás, který dopivši Staropramen, pravil: "Tady jde vo soutěž vo největšího zlatokopa, vole."

 

A hned mi to bylo jasný. Každýmu měřili dýlku vousů, obvod hlavy, výšku postavy, obvod v pase jakož i další tělesné dimenze jejichž součet měl určit vítěze.

 

Přihlásil jsem se do tý soutěže - a zvítězil. Opět jsem byl vítěz. Zažil jsem ten báječnej pocit, kvůli kterýmu Jirka Dunovský dává do soutěží vše. Ale na mne v týdle soutěži neměl i když se přifukoval kompresorem.

Výsledky soutěže o největšího zlatokopa:

1. Ivan 433 cm

2. Zdeněk 406 cm

3. Fürst 392 cm

4. Dan 385 cm

5. Bláža 383 cm

6. Tom 380 cm

7. Libor 378 cm

8. Honza B. 376 cm

9. Jirka D. 375 cm

10. Čurda 373 cm.

 

No a pak probíhaly zlatkopecký soutěže, který už znám.

 

Rozhodčí rozhodovali.

 

Vojta byl třetí v kategorii děti.

 

Adéla byla druhá.

 

Vítěz kategorie děti: Monika

 

Odstartována soutěž v rýžování zlata.

 

 

 

 

Toto jsou výsledky se kterejma se ti nejsoutěživější proboxovali do finále.

 

Start finále. Finalisté vyrážejí směrem k ostrovu, kde se má brát materiál.

 

Všimni si, Jirka do toho dává duši i srdce.

 

 

Brod na ostrov.

 

Finalisté a piráti.

 

Brodění zpátky z ostrova.

 

Osamění v řece.
 

Vyhlášení výsledků: 3. místo Jitka Pechová, 2. místo Jirka Fürst.

 

Vítěz: Jirka Dunovský. Vyhrál pět bas lahváčů.

 

Po značném úsilí Tom obsadil 4. místo. Tom před soutěží chystal cenu pro čtvrtého umístěnce: mejdlo. Moc se těšil, až ho ,,namydlí". Nakonec skončil podle hesla "Kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne!"
 

Liborovi se těžko hojí rány z druhé světové války.

 

Libor si přál být vyfotografován s vítězem a tak strhnul obvazy a nasadil klobouk.

 

V kategorii největší zlatokopka zvítězila Šárka.

 

Šťoura dostal diplom nejstaršího účastníka Rýžování v Pikovické laguně.

 

Andulka Čurdová získala diplom nejmladšího účastníka Rýžování v Pikovické laguně.

 

 

 

- - -

Pá, pá, babičko Mary. Nalezl jsem tě ve svém srdci.

Tvůj oddaný Ivan

- - -

P.S.

Prosím básníky, jejichž úryvků básní jsem použil, za prominutí a laskavého čtenáře o shovívavost.

%