Mistrovství Polska 2007

26. - 27. 5. 2007

Beer Mug Goldpanning Team

 

 

Jako každý rok jsme se vypravili do Zlotoryje ukořistit nějaký to zlato :-). Vyrazili jsme v sobotu za kuropění a byli jsme čtyři: Honza, Majka, Mirek a Lenka. Po příjezdu do starého kempu pod stromem za Zlotoryjí jsme našli ještě spícího Jirku Koštu z Kestřan. Popadli jsme rýžovací nádobíčko a vypravili se k Zalewu. Když jsme přišli blíž, nevěřili jsme svým očím: asi jsme si spletli datum! V rybníku totiž nestály staré známé lavičky, na břehu žádné stany. Závodiště se profesionalizovalo a přesunulo se k zámečku pod hrází.

 

Poláci si pořídili docela dobré kádě, jen jejich rozmístění vůči časoměřičům nebylo úplně ideální.

 

 

Honza byl ředitelem závodů Tadeuszem Wasilewiczem jmenován rozhodčím-pozorovatelem.

 

 

A takhle hezky hlídal.

 

 

Ještě že měl tento nejmladší závodník tak šikovnou maminku. Vůbec nerejžoval, byl přitom mokrej od hlavy k patě, házel okolním závodníkům písek do kádí a kradl zkumavky... Ještěže takoví nejsou mezi náma velkýma.

 

 

Před startem srandamače "Dvojice v obětí" domlouváme taktiku.

 

 

Plný nasazení. Jednou rukou se musíme držet sebe a druhou společný pánve.

 

 

Taktika "Nejrychleji a všechno" se kupodivu nejlépe zúročila právě jen ve srandamači. Vítězové Mirek a Majka.

 

 

Třetí v kategorii Honza s Lenkou.

 

 

Písek z kádí hrnuli Poláci čerpadlem do strouhy. Tu trochu, co zbyla na břehu, zde přerýžovává automatický rýžovací jeřáb.

 

 

V sobotu odpoledne nás pořadatelé odvezli do restaurace "Zloty las" (Zlatý les - prý něco jako náš les Řáholec) na opulentní pozdní oběd, který nás dost zpustošil.

 

 

V neděli jsme mimo kategorie jednotlivců (kde jsme nedopadli nijak slavně) obsadili kategorie družstev.

V tříčlenných jsme obsadili druhé místo.

 

Náš také stříbrný pětičlenný tým, doplněný nezištně Tadeuszem a Annou Swierk (které patří dík za to, že už s námi v týmu rýžuje několik let).

 

 

Zbyszek Swierk ještě před závodem meditoval: "Zvítězit či nezvítězit?" Zvítězil.

 

 

Ale stejně nás tu mají rádi...

 

%