Když konečně přituhlo 2008

Dne 25.1.2008 vyfotil a zaznamenal Ivan Synek

 

"Za láskou ach za láskou jsem kráčel lesem jedlovým jenž svítil

od kořenů vzhůru jako obrácená ohnivcova louč...",

praví básník,

a tak ňák jsem si připadal, když jsem tímhle borovým lesem v sobotu dopoledne kráčel. 

 

A když jsem uzřel Hendersonovu pumpu, Mírovu naběračku na polívku, cedník na těstoviny a čínskej klobouk, tušil jsem, že se blížím k zlatokopeckýmu campu.

 

Yes. Na odvrácené straně Coastal Mountains daleko od Chilkoot pass, u ohně seděl muž, jeho tvář každý z nás poznal a přesto nikdo z nás nevystřelil.

 

Ze skrytu houští se vynořily postavy dalších zlatokopů.

 

Postupně se všichni scházeli u táborového ohně, aby si opekli kuřecí křidýlka či zavdali doušek Strochu, který svou 60% koncentrací dodával ten správnej pocit v hrdle.

 

 

 

"Sedni si, Jeníčku, na tu lopatu!"

 

 

 

 

 

 

 

A mozek celé akce si právě dává páví mozečky na špeku.

 

Jendu jsem zkusil vyfotit i s bleskem, aby mu bylo vidět do tváře.

 

Ale bez blesku mi to připadá lepší.

 

Posléze se všichni vraceli do svých claimů a pod Honzovým odborným dohledem pokračovali v bohulibé činnosti.

 

 

 

 

 

Renda vyrejžoval zatím největší zlatinku a Bat ji bedlivě střežil.

 

Bat, prapravnuk Bílého tesáka.

 

No a výsledky ? Todle je největší zlatinka, zvíci 1,5 mm, kterou vyrejžoval Renda.

 

Odměnou mu byla umělohmotná pánvička a čest být vyfotografován před rozvinutou jednotkou.

 

Největší množství zlata vyrejžoval Míra.

 

Odměnou mu byla fotografie před rozvinutou jednotkou.

 

Mírovo a láďovo zlato se šlichem v jedné pánvi.

 

 

 

%