Klínec 2010

8. až 10. 1. 2010

foto:

                 

Z fotek výše uvedených fotografů a ze zpráv Zdeňka a Whitejokera sestavil Ivan.

 

 

Whitejoker píše :

Rok se s rokem sešel, Vánoce pominuly, aniž by jsme se z toho pominuli, a jelikož nejsem žádné mejdlo, umanul jsem si, že se zajedu podívat mezi pravé chlapy - na český Klondajk do Klínce.

Předpovědi počasí na měsíc dopředu byly zprvu optimistické, tedy že bude hezky. Jak se blížil termín rýžování, předpovědi se začaly měnit k horšímu, tedy že bude hnusně. Nakonec to vyšlo, bylo krásně hnusně.
Nemaje vybavení pro zimní spánek (pod širým nebem), rozhodl jsem se, že se přijedu podívat jen na sobotu a večer domů. Přes noc napadlo asi 7 cm sněhu, což pamětníci nepamatují asi tak 14 dnů.
Další sníh měl padat přes den, prý až 25 cm.

Vyrazil jsem z bývalého okresního města před šestou raní, abych stihl vlak v Praze v 8 hod. z Bráníka.
Už v tramvaji jsem viděl podobné pochybné existence v maskáčích a s velkými batohy.


(Dále jest to, co píše Whitejoker psáno tímto fontem Trebuchet MS)

Ve vlaku nám průvodčí sdělil, že vlak v Klínci nestaví, neboť díky sněhu a námraze by se do kopce už nerozjel.  Ale kdyby jsme mu dali loka něčeho ostřejšího z našich zásob, prý by to možná šlo zařídit. Dal si tedy loka od každého z nás a odpotácel se někam dopředu k pilotní kabině. Že vlak v Klínci nezastaví, bo by se nerozjel, byly jen kecy, aby vysomroval něco k pití.
Zastavil a rozjel se.

 

Cesta byla značená a měla vést po pravém břehu potoka.

 

Jenže nevedla. Místy končila v potoce. Ti, co šli v polobotkách, hořce zaplakali.

 

 

Cestou jsme potkávali rozsvícené lampičky, které zřejmě vyznačovaly místa posledního odpočinku těch, co nemohli už dál.

 

Když jsme dorazili na místo, na všech možných i nemožných místech ležely gumové pytle s mrtvolami.
 

Nejdříve jsme je dávali pod přístřešky z plachet, když už se nevešly, nechávali jsme je povalovat venku. Nakonec jsme museli přistoupit i k jejich pálení.

 

Sníh: postupně přibýval, a s ním přišel i náš největší kamarád - hlad. Nejdříve jsme snědli Koláčkovic psy, pak jsme si nad ohněm pekli a vařili kožené oděvy našich nepřeživších kamarádů, pak přišly na řadu odpadky.

 

 

Smrt si vybírala svou daň i u ohně. Často se stalo, že člověk sedící u ohně najednou zachroptěl, svalil se dopředu nebo dozadu a již mu nebylo pomoci.

 

Jako skrze člověka přišla smrt, tak skrze člověka přišlo zmrtvýchvstání.  /1 Korintským 15:21/  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní, tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným!  /Píseň písní 7:9/

 

Dobytče porazila, víno nalila, už také prostřela svůj stůl.  Děvečky vyslala a volá na městských výšinách: "Kdo je zmatený, ať přijde ke mně!" Ty, kterým chybí rozum, vyzývá:  "Pojďte a jezte na mých hodech, popijte víno, jež jsem nalila. /Přísloví 9:2/

 

  

 

 

 

 

 

 

Došlo i na rejžování.

 

 

 

Vítěz

 

Winner takes it all.

 

 

 

Táboráku plápolej, táboráku jásej...

 

 

 

 

Zdeněk píše:

Jak bývá v posledních letech zvykem, sešlo se opět několik zlatokopů na známém místě u Klínce, aby zhodnotili uplynulý rok a zjistili, zda se ještě ohnou. Letošní ročník nebyl, na rozdíl od několika předchozích, postižen „globálním oteplováním“ a poměrně přesně odpovídal představám organizátora, dodavatel sněhu odvedl dobrou práci.

První se dostavili Zíma, Bláža, Zdeněk , připravili dřevo a ohniště. Po poledni se začali trousit další a další… Každý si vybudoval pelíšek, /stany kazí umělecký dojem/, a připojil se k ostatním měsíčkům u ohně. Večer se nesl v tradičním duchu asi do 4:00. Ráno, jako vždy, vykloktat, posnídat, a už (někteří) začali přípravy na rýžování.

Soutěž byla zahájena v 10:00 a ukončena v13:00. Já jsem si potvrdil, že se zde zlato dá nalézt/0,5 mm/a stáhl se k ohni, jiní využili celou dobu soutěže a nedopadli o moc lépe. Odborná komise posoudila zlatinky a rozhodla, že nejdelší zlatinku našel  Renda Prášil. Rozhodování nebylo  těžké, protože jeho zlatinky byly veliké cca 2,5 mm.

Po ukončení soutěže jsme doplnili zásoby dřeva, ochutnali nemrznoucí bowli a věnovali se udržování pitného režimu a bájným vyprávěním pamětníků a starců. Protože počasí a nálada byla dobrá, vydržela většina zlatokopů až do neděle, kdy se během dne v klidu rozešla.

Něco statistiky na závěr:

Z pátku na sobotu přespávalo 20 lidí, do pondělí cca 15.

Teploty:  pátek až neděle: –2 až  -3, což je, jak jsme zjistili, dostačující teplota k změně mokré bundy na nevzhlednou tvrdou hroudu.

Sníh: postupně přibýval, až na cca 20 cm.

Potůček: lehce zamrzlý,  vody dost.

Děkuji za účast, za pomoc a příští rok na shledanou. Zvláště děkuji těm, kteří se na nás přišli podívat.

Zdař Bůh.

Zdeněk

 

 

 

Díky Zdeňkovi za přípravu a organizaci bezva akce.
Mý fotky si můžete stáhnout zde:
http://rapidshare.com/files/333350598/kl2010wj.zip
Whitejoker

 

 

Vzpomínka na Klínec.

 

 

%