První jarní rýžování, Klínec 7.1.-9.1.2011


Nemám rád Vánoce.  Kdo to z drsňáků zažil, mi dá za pravdu. Kdo to nezažil, tomu se ta zkušenost nedá předat. Všechno je něžné a zdrobnělé. Pečeme rohlíčky. Cinkají zvonečky, padá snížek. Svítí a voní svíčky (eventuálně svíčičky).

Dáváme si dárečky. Všude smrdí frantíšci a jiné voňavé hnusy. Přijde Ježíšek. (u prezidenta Santa Klaus). Vánoce mají být svátky klidu, ale to nejde ani teoreticky. Všude se uklízí, šůruje a luxuje.

Otevřu si v obýváku noviny a lahváče. 

Během tří minut se ozve: "Vžůůůů". Žena (nebo následovnice) pustí vysavač a ojíždí mi nohy. Nebo smýčí pavučiny. Jako kdyby pavoučci neměli nárok na život. Navíc chytají mouchy, roztoče a jiný přítulný hmyz. Musím si vzít čisté prádlo (i spodní). Ke snídani, k vobědu i k večeři mám rybu. Správnej drsňák (drsňačka, nebo drsňače) tohle nemůže ve zdraví přežít.
 

Řekl jsem si, že nejlepe to přežiju, když zalezu 20.12. někam do nonstopu a vylezu na Tři krále, až to vše přefičí.

Že jsem to neudělal, k tomu mne vedlo několik věcí:

Je vysoké datum (pro ty, co každý měsíc nestojí frontu na sociální dávky: zdroje došly). Finančně jsem vykrvácel nákupem dárečků (tedy co to melu, dárů). A když jsem se rozhlédl po ženském zbytku rodiny, pochopení jsem neviděl a navíc jsem měl v pátek 7.1.organizovat jakousi ministerskou návštěvu u nás na okrese. Nezdálo se, že by ministr chtěl přijít k nám do nonstopu udělat tiskovku, naopak jsem musel obléci pracovní oděv, qádro a kravatu a vyrazit za ministrem.

Nesnáším kvádro a nic kolem krku.
 

Zde je tedy moje subjektivní a zkreslená reportáž z prvního jarního rýžování v Klínci 7.1.-9.1.2011: 
 

Omlouvám se všem, že jsou občas, pro urychlení děje, použity nespisovné nebo expresívní výrazy.

Tolik jsme se celý rok natěšili a konečně to nastalo.

Moje plastová pánev už od podzimu jeví známky rezavění, svrbějí mi boty a tak jsem se rozhodl vyrazit mezi správné drsňáky na Klínec.
 

Nevesely, truchlivy, jsou ty Klínecké kraje
kde zlatinka se zlatinkou pod krami si hraje.

Ve středu odpoledne slibovala předpověď počasí výrazné oteplení. Bylo asi mínus 11. Takže ideální podmínky pro zimní rýžování. Ve čtvrtek se výrazně ochladilo, asi na nulu, a začlo chcát.

V pátek jsem doprovodil ministra na tiskovou konferenci. Jeho asistentka pak takřka omdlívala, když jsem se rozloučil a pak se objevil v maskáčích, s velkým baťohem a pánví a zamával ministerské koloně.
 

Z velkoměsta jsem vyrazil směr Prágl a pak na Bělehrad. Tedy, už se mi plete jazyk (či spíše klávesnice). Vyrazil jsem na Braník, kde je nádraží s vlakem směrem ke koutu civilizací nedotčenému. Tam jsem si koupil lístek do Klínce, dal pár piv a zmeškal vlak (v jízdním řádu jsem koukal na víkendové odjezdy, takže jsem usoudil, že mám dost času a šel do hodně husté nádražní knajpy na pivo). Naštěstí mne místní opilci z knajpy zavčas vypakovali na poslední vlak směr Dobříš. Celou dobu cesty z velkoměsta, i pak na Klínec (i tam), chcalo jako svině.
 

Ve vlaku jsem potkal podobně oblečené a podobně orientované existence, některé s obrovskými bágly.

Je zajímavé, že největší vak měla ta nejmenší z nás. 
 

Vlak byl moderní, ani jsme nepochopili, jak se otvírá (a zavírá) záchod.
Průvodčí nám řekl: "Klínec je na znamení. Měli jste zmáčknout tlačítko (které nikdo z nás neviděl). Kdybych, vy blbci, nevěděl, že jedete do Klínce, tak bychom tam nezastavili!" 
Leč vlak zastavil. Vydali jsme se z nádraží hlubokým sněhem směrem za červenými lampičkami, které byly občas v dálce vidět. 

Původně jsme mysleli, že to označuje jistá kulturní zařízení se spoře oděnými slečnami, ale závěje okolo a stopy, končící nikde, nás přesvědčily o tom, že by to mohly být ukazatele cesty k cíli. 
 

Cesta vedla strašidelným lesem.

Nejdřív jsem si myslel, že mlžné přízraky přede mnou jsou duchové kamarádů, kteří nepřežili minulé ročníky Klínce, anebo duchové vyrýžovaných zlatinek. Neměl jsem však brýle, neboť pršelo a námahou a vzrušením z nadcházejícího dobrodružství mi kromě trenek vlhly i skla, takže jsem si nebyl úplně jistý, co vlastně vidím před sebou. Až když jsem před sebou nahmatal pozadí přede mnou jdoucí dámy, poznal jsem, že to nebyli duchové, ani přízraky. 
 

Konečně jsme došli do základního tábora. Vesele plápolal oheň, u kterého jsme se my zmoklí a zmrzlí mohli ohřát.

Předchozí přítomní do ohně přikládali kromě dříví i aromatické byliny, aby i nově příchozí z dálky viděli tábořiště. Ale potmě bylo z dálky stejně vidět prd.

 

Předseda vypadal, že požil hodně kvalitní zboží.

 

Někteří příchozí, nemajíce dostatečné zásoby, jedli i suchý chleba. 

 

Vše bedlivě sledoval ouběnický tygr Kid.  Ten sežral vše, co viděl. Co neviděl, to vyčuchal. Tudle Rita nasypala své feně nějaké speciální granule. Předseda říkal, že Kid granule nikdy nežere. Musel by prý být nejméně dva dny úplně bez jídla, aby se dotknul granulí. Jen Rita nasypala feně granule do misky, Kid ji odstrčil a vše zluxoval sám. Dokonce jsem ho viděl žrát i konzervované fazole, které se někomu zvrhly na zem. 

 

Někteří zlatokopové si stavěli různá obydlí na ochranu před deštěm a mrazem.

Toto jsou dvě nejhezčí.

 

Dvojdomek předsedy. Bydlel tam s Kidem a příležitostně to sloužilo i jako smetiště. 

 

Manželská postel Zdeňka a Vládi. 

 

Někteří jedinci nezvládli nápor čerstvého vzduchu v přírodě a raději se váleli v blátě a sračkách na zemi. 

Ráno raníčko nevstala žádná panna, anóbrž tam kromě mě tam žádná nebyla. V půl šesté jsem znovurozdělal oheň a čekal, až se objeví první spáči. První mladá paní, která vstala, byla poslána pro jahody. Vrátila se z obchodu v Dobříši poněkud ušlá.

Zapomněla vážení, na jahody mražený! 

 

Ať byl večer jakýkoliv, vždy se hodí po mrazivé noci šálek něčeho teplejšího.

 

Předseda míchá speciální antikocovinální kašičku. Pepa se směje. Starýho zkušenýho pardála žádnej alkohol neskolí! 
 

Za deštivého počasí byli vysmátí ti, co měli deštník, nebo něco nepromokavého.

 

První cenu o největší zlatinku vyhrál (pochopitelně a jak jinak) ten, co je vyobrazený na první ceně.

 

Zdeňkovi a Vláďovi patří dík za přípravu bezva akce (a nařezání dřeva).
Příští rok snad na shledanou. 

 

 

 

Více mých fotek si můžete stáhnout zde: 
http://rapidshare.com/files/441591726/klinec2011.zip
JV (WJ)

%