Polsko 2012

Ahoj,

tak jsme zas jako každej poslední víkend v květnu vyrazili do Polska na jejich mistrovství.

Vzhledem k dlouhodobě nízkému průměru účasti se pořadatelé rozhodli letos zredukovat celkový čas akce a tak slavnostní zahájení včetně mše sv. (s přímluvou za menší zlatinkový rozptyl) proběhlo až v sobotu po obědě. Díky tomu jsme si mohli s Lenkou dovolit vyrazit na cestu přes Půlnoční hory až v sobotu ráno se zastávkou v Praze, kde jsme nechali děti hlídat babičku. Ve Zlotoryji už pobývali Vranovi a hrstka dalších závodníků ze Slovenska, Rakouska a Německa, plus šiky domácích. Na zahájení jsme nebyli, ale za ta léta máme z ceremoniálů fotek dost a prakticky se nemění...

  Ze závodního hlediska bych tento víkend hodnotil jako "kravinky, to by nám šlo". Protože v sobotu byly na rozehřátí jen tři neoficiální Fun events. Ale né ledajaké...

   První závod pojmenovaný Piwosz spočíval ve vypití dvou piv (2x 400ml dvanáctky) jako hendikep a poté rýžování. Pravda, že se necítím být pivařem a jedno pivo naráz mi vždycky přišlo jako zbytečný mrzačení outrob. Kupodivu ale ten dvojitej exáč mi zahučel dobře, asi ta polská dvanáctka šla dobře do krku. Pak už stačilo vyrejžovat všech 6 zlatinek a první vyhrání bylo doma.

 

 

  Druhá disciplína - Paszibrzuch spočívala opět v časovym hendikepu, kterej tentokrát představovalo povinný snězení dvou koblížků s marmeládou. O co byly koblížky míň čerstvý, o to byly větší. Konzumace byla obtížnější, než předtím u piva. Mnozí si koblížky i máčeli v mineralizovaný vodě v boxu, aby jim líp klouzalo do krku. Nevim, jestli to bylo dobře - pamatuju pohádku, kde máčeli chleba ve studánce, aby byl větší. Po prvnim koblížku jsem značně zaostával za konzumačnim průměrem, tak podle hesla "ukaž, že jsi jedlík, vsuň tam ještě koblík" jsem schoval zmačkaný koblih do dršťky a rýžoval. Pravda je, že jsem měl i starost, aby pivo a koblížek při předklonu se nechtěli podívat do kádě, ale dobře to dopadlo. Občas si dát koblížek je dobrý, ale že jako první cenu mi ke kupě hodnotnejch propagačních matryjálů dali i další tři koblížky, to už bylo dost.

  

  Poslední kategorie toho dne byl Szlepiec. Tedy závod, o kterém už jsme někdy uvažovali, rýžování naslepo. Rýžovník měl zavázané oči a na pomoc asistenta, který mu radil. No, velmi zajímavá zkušenost, jinak se to vnímá, utiká čas, asistent radí, tady né, támhle jsou zlatinky, máš tam ještě fůru písku, zases to nenabral atd...

 

 

Pak už nic nebránilo postupně přejít k večírku korunovaném koncertem krále polského popu - Krzystofa Krawczyka.  No, teda hodili jsme na něj očko, ale pak jsme radši šli s polaskými kamarády ochutnávat různá vína a delikatesy, co kdo přinesl.

 

V neděli po ránu už začaly ty opravdový závody, co už všichni známe a proto netřeba je zvlášt popisovat. Organizačně byly zvládnutý celkem dobře, akorát i místňáci remcali, že nebyl znám hormonogram ani na hodinu dopředu, kdo bude startovat. Fungovalo to podle hesla "Patrz i pilnuj" tedy Koukej a hlídej - kdy tě vyvolaj na start, že máš vstát od pikniku a pokecu s kamarádama.

 

 

Výsledky Oficiálních soutěží si nepematuju a nejsou komplexně zveřejněný, nicméně bylo jasný, že na bedně dominovali kamarádi z Rakouska a Německa.

 

Porozdali jsme tam náruč plagátků na naše mistrovství s tím, že poskytneme taky fůru medailí k ukořistění. Počasí se vydařilo ideálně, průběh i návrat bezeškodní, no zkrátka paráda...    ... tak zas teda za rok v Zlotoryji...

 

%