Když konečně přituhlo

rýžování na tajné lokalitě ve Středočeském kraji

20.1.-22.1.2012

Whitejoker's adventure - dobrodružství Bílého žolíka

a neb Moje zkreslená reportáž


Uběhlo 14 dnů od předchozího rýžování, již jubilejního 10. ročníku zimního rýžování na Klínci (reportáž zde).
Po zimní pauze (od 28.12.) už mám rýžovací absťák.
Z Vánoc jsem na nervy a mám třesavku.
Normálně bych 20. prosince zalezl někam do nonstopu a čekal do Tří králů, až to vše přefičí. Vylez bych akorát na Zimní rýžování v Klínci, a pak už by se to dalo nějak přežít.
Ale bohužel nám umřel dramatik.
V televizi furt dramatik, v každých novinách dramatik, v trafice z 20 novin a časopisů byl v 19-ti dramatik (ten dvacátý časopis byl měsíčník, ještě nestihli tak rychle zareagovat) a k tomu 5 dývýdýček s jeho hrami.
Vlezl jsem do knajpy, abych přežil Vánoce, a tam, kromě toho, že v telce furt dramatik, mi řekli, že mi nenalejou, páč je státní smutek, ať táhnu smutnit a přežít Vánoce domů.
No a doma otevřu ledničku - a co myslíte?
Nesvítilo v ní světlo, páč praskla žárovka, takže jsem ani na lahváče neviděl.
Já jsem byl už nervózní, jak sáňky v létě.
Světlým okamžikem byla akce v Klínci (6.1.-8.1.2012), pak 14 dní absťák.
S radostí jsem kývnul na pozvánku na akci "Když konečně přituhlo 2012".
To je rýžování pro ty nejtvrdší tvrďáky, kteří si myslí, že spát v lese pod plachtou v létě umí každej blbec a snob.
Akce "Přituhlo"se koná na tajné lokalitě, pokaždé jinde ve Středočeském kraji.

Místo konání je při dodržování pravidel nejpřísnější konspirace sdělováno jen zasvěcencům 30. svěcení.
Přesné místo konání se sděluje z úst do úst nebo mapky s polohou se ručně překreslují, jako za dob samizdatu.
Také já jsem přesné místo konání obdržel prostřednictvím cvičených poštovních elektronů do své emajlové schránky.

Protože v práci musím víceméně vypadat slušně (jak jen to u zlatokopa jde), vyrazil jsem v pátek ráno z domova v pracovním oblečení (oblek a kravata, polobotky) se svým novým malým baťůžkem (120 litrů) na zádech a s maskáči a kanadami v igelitce.
Je pravda, že řidič autobusu trošku valil bulvy na zjev v obleku, který měl na hlavě vojenskou čepici a na zádech obrovský vak, ze kterého čuměla násada lopaty a rukojeť pumpy ...
V jedenáct se převlékám a vyrážím z práce v maskáčích a s báglem směrem do Prahy na vlak směrem ..., no to je jedno kam.

Ráno raníčko to vypadalo, že se "Přituhlo" podaří, neb napadlo asi 2 cm sněhu.
Pak se to během dne začalo kazit, udělalo se hezky.

Cesta vlakem ubíhala bez problémů. Ve vlaku jsem byl jediný, kdo cestoval na tuto akci.
Z nádraží jsem musel asi 5 km pěšky poli, loukami, přes lesy a potoky.

Svítíčko většinou slunilo, nikde ani památka po sněhu.


Přítelkyní a rádkyní při pochodu z nádraží mi byla GPS, což je, jak všichni správní Moraváci vědí, zkratka ze slov "Gde Pyča Su?"
Když jsem prošel vesnicí a chatovou osadou, mé srdce zaplesalo: narazil jsem na sníh!


Všude cestou bylo pusto a prázdno, jen v dáli bylo vidět v poli osamělého čápa bílého.
Nakonec jsem dorazil na místo, označené na mé tajné mapě průhledným křížkem.
I moje přítelkyně na telefonu tvrdila, že jsem na správném místě.
Trošku jsem znejistěl, že nikde nikdo. Myslil jsem, že uvidím plápolat oheň, kol přehršel lidí a halas vůkol, ale bohužel - nic. Nikde nikdo.
Původně jsem myslel, že jsem zbloudil z cesty, takže jsem nejprve hlasitě volal. Nebyl signál.
Pak jsem střílel do vzduchu. Dokud mi nedošly šípy.
Nakonec se mi z návrší na louce povedlo dovolat předsedovi, jestli jsem se někde neztratil.
Uklidnilo mě, že jsem (asi) na správném místě a že dorazí asi za půl hodiny.
Znejistilo mne trochu, že jsem tam úplně jako první a že ten potok se vizuálně v některých detailech trošku odlišuje od popisu předsedy:
Citace 1: "Jak vidno, voda teče, zlato tam zaručeně je, dřeva na oheň mraky." (web ČKZ)
Citace 2: "Myslim, že nebude moc potřeba pumpy, pokud sprchne a bude dost vody, tak se spíš užije splav." (citace z nejmenovaného konspiračního psaní)
Pršelo (nebo alespoň sněžilo) skoro vkuse tejden předtím.
Realita na potoku: bláto, sračky, skoro žádná voda. Jó, dřeva tam bylo opravdu dost.




Když dorazil předseda s dcerou, usoudili jsme, že se přemístíme asi 200 m proti proudu, kde by mohlo být lepší místo na tábořiště.
Honza udělal na můstku přes potok na konci louky (což mělo být cílem cesty) ze dřeva obrovskou šipku doprava, aby nově příchozí pochopili, že mají jít kousek proti proudu.
No nechtěl bych být v kůži bláznivého cyklisty, kterej by v noci bez světla sjížděl ten kopec a zastavil se o to dříví na pěšině, které představovalo směrovou šipku :-)
A můj jemnocit by asi neunesl následný příval superlativů, kterými by nás případný cyklista pravděpodobně počastoval.
Nejsilnější výrazivo, u kterého bych se ještě ani moc nečervenal, by znělo třeba takhle: "Ale Božíčku, dřevíčko přes cestičku!"

Nejdřív jsme si postavili si příbytky na ochranu před nepřízní počasí a před divou zvěří. Celý les byl úplně rozrytý od divočáků.

Pak jsme založili oheň a snažili se připravit na něj trochu dříví.
Mezitím se úplně setmělo. V lese se začali ozývat sýčkové v takovém množství, že to vypadalo, jako kdyby si tam všechny ty potvory ze Středočeského kraje daly sraz.
Vítr hučel mezi stromy a ty vydávaly klepavé zvuky, jak o sebe narážely.
Les svými zvuky začal připomínat strašidelný les z podřadných Hollywoodských filmů.
Z oblohy zmizely všechny mraky a na nebi se objevilo nepočítaně hvězd.
Lenička to zkusila: "Jedna, sedum, dvanáct, tři, ...". Pak to vzdala. Nejčastější její otázkou bylo, jestli uvidí toho divočáka s těmi velkými zahnutými kly a kdy přijede Tom a Mirka.

Kochali jsme se u ohníčku noční oblohou, společně mlčíce, když jsem někde v dálce uslyšel střelbu.
Buď někdo sešel z cesty a snaží se v divočině přivolat pomoc, nebo se někdo střelbou snaží zahnat vlky, medvědy, divočáky a zlé lidi, nebo jen nějaký z blahoslavených, jimž bude patřit Království nebeské, nemůže najít cestu.
C bylo správně.
Po chvíli se ozval mobil a předseda se dozvěděl, že je ...(předseda ČKZ, kdyby něco).
Pak se někde v dáli v lese objevilo mihotavé světélko čelové lampičky a po chvíli se objevil mírně zadýchaný Zdeněk.
Pak následovalo několik výrazů, ze kterých se červenám a které bych stejně musel vypípávat.
Když to zestručním, tak že mapka a navigace ukazovaly poněkud jinam, než kde jsme, to co jsme rozdělali, není oheň a kdo, kurva, má potmě vidět šipku na cestě, když jde přes přes louku.

Pak jsme pořezali ještě pár kmenů na oheň, aby lépe hřál a byl vidět z dálky.
Mezitím přišli další pocestní: Mirka, Tom, Ríša, Zdenda.
Zajímavé, že ti našli tábořiště bez problémů.
Večer ubíhal v družném hovoru při popíjení nemrznoucích tekutin.
Jednu chvíli jsme měli o Ríšu trošku strach.
Seděl tiše na kládě u ohně a předstíral hovor.
Pak aniž by komukoliv cokoliv řekl nebo zachroptěl, zvrátil se z klády na záda dozadu do bláta a tiše mlčel. A evidentně si v tom lebedil.
Když konečně trochu přišel k sobě, nabádali jsme jej:
"Nechoď Ríšo na jezero ...", pardon, co to melu: "Nechoď Ríšo k potoku, letos jsi do něj ještě nespadnul", ale on né, on pořád mlel to své: "Glo, glo!"
No nakonec to dobře dopadlo, Ríša šel čůrat do potoka a spadnul do něj.
Všichni jsme se na něj šli podívat, pak někdo sháněl foťák (bohužel se v tu chvíli žádný nenašel.
Pak někoho napadlo, že by jsme ho měli vytáhnout, což se skutečně také stalo.

Nad hlavou nám zářily jasné hvězdy.
Na stromech kdákaly ty opeřené bestie, co si tam daly sraz z celých Čech, jako by se předháněly, kdo bude houkat více a silněji.

Kontrolní otázka:
Jaká byla hláška večera?
Odpověď: "Maminka mě dává také tak pěkně vyčůrat, jen mi u toho sundá kalhoty" (Lenička B. ml., 4 roky)

Večer a v noci asi mírně přituhlo. Vyjasnilo se a na listí se objevovaly krystalky ledu.

Do rána se v noci obloha zatáhla a teploměr ukazoval nepříjemné 4 stupně nad nulou.
Zatažená obloha naznačovala, že by konečně mohlo být hezky pro zimní rýžování, tedy být hnusně.
Za bílého dne jsme se vyhrabali ze svých chýší (mnozí přinuceni svým močovým měchýřem nebo prostatou), dali si něco vydatného k snědku (převážně C2H5OH) a pak se někteří vydali předstírat rýžování.
Zkoušel jsem splav (proč já blbec se s tím táhnul) i pumpu. Za hodinu hákování jedna zlatinka 0,05 mm.
Všude po kolena bláta. Voda skoro žádná.




Někdo něco po dvou hodinách kopání našel 7 mikrozlatinek, někdo nenašel nic, mnozí to ani nezkoušeli.

Po obědě to začalo vypadat, že sice nepřituhne, ale připadne.
Začaly padat ty bílé sračky v množství větším, než malém.





Během dne dorazili další pocestní. Někteří jen na skok, někteří rozhodnuti, že tam stráví další noc.






V blátě u ohně jsme nalezli dvě živé žížaly.
Vzhledem k tomu, že povltavský chlupáč Kid sežral vše co viděl, i co neviděl (a nebylo před ním přivázané na stromě), na některé neopatrné jedince dolehl hlad.
Ríša, puzen snad hladem, nebo množstvím požité nemrznoucí tekutiny chlapsky prohlásil:
"Když mi Mirko, ty žížaly upečeš, tak já je sežeru!"
Po tomto brutálním prohlášení všichni zpozorněli. Ríša se o nic nevsadil, ale slovo dělá chlapa.
Mirka žížaly opláchla v potoce (do kterého před tím nejen Ríša nachcal), aby bláto neskřípalo mezi zuby a začala je smažit na pánvi.
Ríša si je poručil jako "well done".


 



Ríša po polknutí well done upečených žížal.
Sice jsme pak u pěšiny našli nablito, ale Ríša tvrdil, že on to nebyl.
A my mu věříme.


Leňa hlídá Kida, aby nesežral Duňákovi maso k večeři.


Každý pravověrný zlatokop ví, že veškeré jídlo se před Kidem musí věšet na strom.


Vysmátá Leňa se zahumuseným Kidem.

V sobotu v podvečer jsme to mnozí z nás zabalili, protože kromě chumelení do toho začal padat déšť.
Zima nevadí, to se člověk (nebo ženská) může obléct, ale před mokrem se člověk nemá jak schovat.

Jinak akce se zdá vydařená.
Nevadí, že jsme skoro žádné zlato nenašli, důležité jsou společně prožité okamžiky s kamarády.

Tak za rok snad zase nashledanou.

Jirka alias Whitejoker

- - - - - - - - - - - - - - - - -

Vydařená akce, nic nechybělo, v komentáři se shoduji s Jirkou. Jen pro doplnění. Ti, kteří přišli večer později, měli orientaci usnadněnou hořícím ohněm. Pozor na šipky v mapě označující tábořiště, jsou pouze, ale opravdu pouze, orientační. Jako vhodnou lokalitu pro příští ročník navrhuji hřebeny Brd. Kdekoliv. Jednak se tam nesmí, voda tam je, zlata asi stejně a daleko je to taky.

Zdař.

Zdeněk