Přituhlo 2014

Přijeli autem za bílého dne.

Jak šli tou tajemnou krajinou, začalo se stmívat.

Překročili Potok stínů. Jeden ze skřítků je vyzval, aby ho následovali, že je dovede k cíli o němž nikdo netušil, kde se nalézá.

Zlá byla cesta hlubokými hvozdy, zlá jejich chůze luhy a bažinami, plnými rákosí, ostřice, rozlehlých mechových trsů a různých křovin.

Skřítek po několikahodinovém pochodu zmizel. Pokračovali tedy sami tak tiše našlapujíce, jak jen to šlo, takže zurčení Potoka stínů překrývalo jejich zvukovou stopu.

Leč stopy v blátě zůstávaly.

Vposléz došli na planinu, kde rostlta modrá tráva a z neznámého směru tiše zněl bluegrass.

Zjevivší se duch starého zlatokopa jim naznačil směr k cíli.

Došli k místu, kde hořel jakýsi oheň, který ozářil jejich tváře svým tajemným světlem.

John se pokoušel určit pozici, leč souřadnice v jeho GPS skákaly plus mímus 87 km. Mohla za to poblíže se nacházejíci Magnetová hora a pták Noh, který nad nimi kroužil a bombardoval tábor šutry magnetitu a tetraedritu.

Rozbili tedy tábor a ulehli, leč spánek se nedostavoval.

Kol nepohasínajícího ohně se začaly objevovat další snové postavy zlatokopů.

Shromáždili se tedy opět u ohně, který žačal čoudit.

Dorazil i ten, co za trochou lásky prošel světa kraj, a došel bosý.

Začalo svítat. Hamlet řekl: "Úsvit-kurva!
Ale časově se mi zdá, že je příliš velká...."
Řekl jsem: To proto, že na ni myslíte!
Řekl: "Snad!"

Vypravili se k potoku. Kraj sám byl pustý, tak opuštěný a mrazivý, že ani nepůsobil dojmem smutku. Tajil se v něm výsměch, smích strašlivější než smutek - smích neradostný jako úsměv sfingy, smích studený jako mráz a chmurný jako sám neomylný osud. Byla to panovačná a nepřístupná moudrost věčnosti, vysmívající se marnosti života a úsilí žít.

Leč bylo tam i opuštěné zlatokopecké nádobí.

Co jinýho mohlo následovat ? Hledání zlata.

A co našli ?

Nobody knows.

Nikdo se nic nedoví.

Nikdo nic nepochopí.

- . -

Poznámka editora:

Ty zeleně orámovaný fotky poslal Luboš. Nechť mi odpustí úpravu fotek. Ty šedě orámovaný fotky jsem odněkud stáhnul.  Autoři tu a tam použitých úryvků literárních děl již nežijí, snad se v hrobě neobrátí. Doufám v laskavého čtenáře, který mne nezabije.

Ivan 

%