Když konečně přituhlo 2015 30.1.-1.2.2015


Již tradiční akce v extrémních podmínkách pro ty největší drsňáky, drsňačky i drsňáčata.
Rýžování zlata, konající se na tajném místě ve Středočeském kraji.
Místo bude tajné do té doby, dokud to někdo nevyzvoní


Zdál se mi sen, že v lednu opravdu klesne teplota pod nulu a já opět zažiji extrémní víkend s těmi nejdrsnějšími zlatokopy
(píši to jako množné číslo, zahrnující muže, ženy, děti i psy).
Moje pánev od posledního rýžování značně zrezla a já se už nemůžu dočkat až vyrazím na tradiční akci pořádanou Honzou B.
V pátek v poledne, když jsem odjížděl, začalo pršet. Říkal jsem si, že to asi bude víkend na pytel.

Víkend na pytel, nebo pytel na víkend? No prostě příprava na seskok.

Vyrážím do Práglu. Zde se setkávám s Lubošem a spolu jedeme kamsi do míst, kde ani lišky nedávají dobrou noc, vstříc mrazivé a nevlídné divočině.
Zamračená a temná obloha nevěstí nic dobrého.
A hle tu se před námi objeví údolí, možná i mlékem a strdím oplývající.



Po zaparkování přibližovadel na místě, které bylo na mapě označeno šifrou, která se dá přečíst jen při svitu měsíce v novu, jsme se setkali i s dalšími účastníky zájezdu a vyrazili do člověkem nepolíbené pustiny.


poslední kontrola výstroje před tím, než vyrazíme do údolí



každý na svých zádech nesl to, co považoval za nejdůležitější pro přežití

Jaké však bylo naše překvapení, když uprostřed liduprázdné pustiny plápolal oheň a u něj seděl jakýsi pocestný!


u ohně seděl jakýsi pocestný, ze kterého se však nakonec vyklubal také zlatokop

Postavili jsme si stany, chýše, ba i obyčejné chatrče, aby jsme přežili drsné zimní noci.



Někteří přinesli i různá udělátka, aby je v noci zahřívaly.
Zde například je kapesní jaderný reaktor.

Postupně jsme se scházeli ve stále větším počtu.



dokonce přijeli i naši němečtí přátelé


Veronika všem ukazuje svou buchtu.

Povltavský chlupáč zneužil situace: Mírovi naškrobil kalhoty.


Odpoledne i večer pak plynuly v pohodové a přátelské atmosféře.
Postupně přijížděly i další alegorické vozy. Tedy, co to melu - přicházeli další zlatokopové.
Teploměr začal klesat pod nulu, zato voda měla 2,6 stupňů nad nulou, tak jsme se do ní chodili ohřívat.
V noci trochu přituhlo a ráno teploměr ukazoval -6 stupňů.



"Nějakej dobrej matroš!"


"Fakt dobrej matroš!"


v noci z pátku na sobotu se udělala trošku zima

V sobotu ráno jsme vstali, oklepali ze svých chýší námrazu, chutně pojedli a vyrazili rýžovat.
Počasí nám přálo, zrána nejdříve slunilo Svítíčko, pak se zatáhlo a okolo poledního začalo sněžit.
Humus jeden bílej. V ohni to nehoří, jíst se to nedá.
Naštěstí sněžilo jen asi 3 hodiny.






zlatá horečka právě vrcholí...


největší zlatinka do soutěže právě odhalena




Kid využil toho, že šli lidi rýžovat a zalezl si do pelíšku



Soutěž o největší zlatinku vyhrál Pepa Z. Asi 7 mm a 115 mg.




nic nepotěší člověka tak, jako pochvala před nastoupenou jednotkou

No a pak už to zase probíhalo v poklidu.
Ohníček, opékání lahůdek nad ohněm, alkohol v rozumné míře.
Jen lehké děvy, zpěv a tanec chyběly.
V sobotu večer bylo poněkud tepleji, než v pátek - teplota neklesla pod -3 stupně.

Honza asi bude dělat smaženici ze zlatinek


eintopf z toho, co zbylo a co Kid nestihl ukrást a sežrat



Ráno nás přivítal zpěv ptactva (že neumrzly, potvory chlupaté, kdo má v tom rámusu spát!) a krásný slunečný den.
Opět jsme na ohni připravili zdravou a výživnou stravu a někteří jedinci,
kteří neunesli to, že včera Pepa i jiní nalezli zlato v množství větším než malém, vyrazili ještě rýžovat.




Pak jsme vyklepali blechy a námrazu z našich příbytků, víceméně uklidili tábořiště a vyrazili k přibližovadlům.

vyklepávání blech a námrazy z celty





Poznámka na závěr: rýžovat z potoka může každý hej nebo počkej.
Ale rýžovat na suché louce - to je výkon pravého zlatokopa.

Na závěr zbývá říct: Nikdo se (moc) neopil, nikdo neskončil v potoce, nikdo se neupálil v ohni...
takže vcelku vydařená akce.

text: Whitejoker
foto:

   +      +