zimní rýžování na Bojovském potoce
6.-8.1.2017


Již po patnácté se (většinou) první lednový víkend koná první tohoroční akce Českého klubu zlatokopů...
Nejinak to bylo i letos. Na takřka již obvyklém místě - letos potřetí - nad ostrožnou pod skálou, kde se proud řeky točí v prudké zatáčce doleva, na jakémsi skautském tábořišti.
Ve čtvrtek dopoledne jsem se koukal do svého vychytralého telefonu, jaké bude přes víkend počasí v okolí Davle. Telefon mi na pátek ukazoval -6 až -10 stupňů a varoval před přívalovými dešti a lijáky. To mne trochu znejistilo, jestli si nemám přibalit ještě deštník. Bohužel můj přechytralý telefon neumí vyfotit sám sebe, tak tuto předpověď počasí nemám nijak zdokumentovanou. Asi po půl hodině byl v té předpovědi změněn stav z přívalových dešťů na sněhové přeháňky.
Pro obětavé jedince, kteří byli ochotni pomoci se dřevem, byl sraz jako vždy na nádraží v Braníku s odjezdem vlaku v pátek v 10:10 hodin.
Jako již tradičně jsme se sešli já, Bláža a Pepa. Bláža se nemohl z rodinných důvodů akce zúčastnit, tak se přišel alespoň na nádraží s námi pozdravit a přinesl nějaké zásoby a cenu pro vítěze v soutěži o nejdelší zlatinku. Na rozloučenou nás ustaraně požádal, aby jsme se postarali o Jitku a hlavně aby jsme ji nějak zahřáli. Je to prý hrozná zmrzlina.
Cesta probíhala v pohodovém duchu, laškovali jsme (jak jinak) s vlídnou průvodčí, která nám obligátně sdělovala, že v Klínci nezastaví, neboť se objevil jeden z nepřátel Českých drah a to je zima (zbylé jsou jaro, léto a podzim). Ujistili jsme ji, že již jsme zvyklí a že po zatažení té červené páky jistotně i v Klínci zastaví. A že už jsme několikrát vystupovali v tunelu a navíc je to tam na rovině a zajisté bez sněhu. Leč vlak zastavil jak měl a tak nic nebránilo ujít prosluněným dopolednem asi kilometr po kolejích na tábořiště pro konání akce.
Již z dálky bylo vidět a cítit kouř z ohníčku. Renda byl čilejší a přivezl motorovou pilu a ještě před naším příchodem nařezal nějaké dříví na oheň.
No a v pátek odpoledne se to začalo postupně sjíždět. Ještě skoro za světla Yenký a Honza B. následováni Oposumem, pak Jitka, následně Myšák a Thomas, pak Sam, asi v sedm večer Suky s dalšími dvěmi mládenci, pak Duňák s Lubošem.
Já zkusil osazenstvo spočítat a vyšlo mi něco kolem osmnácti kousků, ale chovanci chvilku nepostáli, natož aby v klidu poseděli, furt se navzájem míchali a líbali a tvořili nepovolené hloučky a shromáždění, takže toto číslo berte s rezervou.
Mezitím teplota utěšeně klesala, alespoň to tvrdil Lubošův lejzrový teploměr, který měří teplotu povrchu předmětů. Já mám s podobnými teploměry zkušenosti z minulého zaměstnání a vím, že měří plus mínus cihla (a ta má 30 cm) - stačí o centimetr vedle a teplota je úplně jiná, takže ty údaje berte také s rezervou. Kolem ohně byla družná zábava až do pozdní noci či brzkého rána. Dokonce se objevila kytara a banjo. V půl druhé ráno prý byla teplota na náspu kolejí -21,8 °C. Můžete tomu věřit a nemusíte. Já mám spacák do -30 a omrzaly mi nohy i ruce.

V sobotu po ránu se trochu oteplilo, pohybovalo se to tak někde -10 až -15 stupňů. Na první jarní rýžování úplně ideální teplota. V 10 hodin vyhlásil Tom P. soutěž o nejdelší zlatinku. Mamonu chtiví zlatokopové se (někteří) vrhli do potoka v touze zbohatnout, nebo alespoň vyhrát první cenu - láhev nemrznoucí tekutiny pod názvem "Zlatokop". Někteří jiní se museli dost dlouho přemlouvat a jinak motivovat, aby do té vody vlezli. Kdyby věděli, že voda je teplejší než vzduch, skočili by tam hned.
Potěšující bylo, že se odhodlali rýžovat i "nováčci" - 3 mládenci, kteří na tyto akce nejezdí dlouho a s rýžováním moc zkušeností nemají.
Před obědem se objevili dva postarší místní manželé, že z dálky viděli kouř a šli se na nás podívat.
A že prý se v té tůni pod skálou zamlada chodívali koupat.
Pak dorazila rodinka s dětmi, jeli na výlet s dětmi si zasáňkovat a že se chtěli podívat na vyrýžované zlatinky a největší zlatinku. O naší akci prý vědí z webových stránek ČKZ. A jestli by se mohli ohřát u ohně a opéci si maso k obědu. Samozřejmě že mohli. Je vítán každý, kdo v dobrém přichází.
Jako poděkování za to, že jsme je nechali ohřát u ohně a upéci si oběd nám Saxana zahrála na kytaru a zazpívala píseň o zlatě s názvem "Klondajk" z repertoáru skupiny "Paběrky M. Čermáka" (alespoň doufám, že jsem to dobře zachytil).
Také se tam objevila skupinka asi pěti postarších skautů a hledali další dva, jestli se u nás nezastavili. My jim říkali, že tam byli ti manželé, ale to prý nebyli oni. A že o té naší akci také vědí z webových stránek ČKZ a byli zvědaví, jak to probíhá.
V 14 hodin ukončil Tom P. soutěž o nejdelší zlatinku. Nastalo poměřování, kdo to má delší
(zlatinky, pochopitelně).
Soutěž vyhrál Honza B. a převzal si první cenu - lahev Zlatokopeckého rumu. Po upití říkal, že už to nemá ty správné grády, že dřív to mívalo 60 voltů a teď jen 45.
Odpoledne a sobotní večer probíhaly opět ve veselém a družném duchu okolo ohně. Teplota opět klesla na nějakých -21 °C okolo půlnoci. Připadlo asi 5 cm sněhu, takže konečně romantika.
Sobotní noc se rozhodlo přečkat na místě 8 těch nejdrsnějších drsňáků.
No a v neděli ráno uklidit, sbalit saky a paky a hupky šupky na vlak v deset (ti méně pravověrní autem).

Takže za mě velmi vydařená akce a někdy příště snad nashledanou.

Text: Jirka V.

všechny fotky Toma P. na facking búku zde
celá fotogalerie Jirky V. zde



foto:     +     +     +  



pohled na domácí teploměr při odchodu v pátek ráno mi říká, že přes tvrzení mého vychytralého telefonu deštník opravdu potřebovat nebudu...


zahájení akce na tradičním místě


Bláža se nemohl zůčastnit, tak nás přišel alespoň pozdravit do Braníka


okolo nádraží bylo napadeno asi 3 cm sněhu


cestou na claim


R.I.P Batt


jak si usteleš, tak si lehneš




Stav: pila. A já jsem ještě nepil...


Tom P. se neobvykle objevil ještě takřka za světla


pár kousků jehličí do pelíšku, zbytek na oheň


Yenký přivezl škvarkovou pomazánku, kterou před tím dal doma do mrazáku, aby se nezkazila. (:-) Když se ji pak  pokusil rozehřát na ohni, roztavila se ta krabička.
Soudruzi z NDR někde udělali chybu :-)



sdílení vidlí




Suky dorazil v plné výbavě




Luboš má něco s ušima




teplota příjemně šplhá, za chvíli to bude na krátký rukáv...


páteční večer nastala i hudební produkce s kytarou... (Honza B.)


... a banjem (Višňák)


ranní kafe...


... samozřejmě s rumem


pomníček sójovým párkům


byla taková zima, že někdo spal raději pod stanem...


...nebo jen tak na seně, jako divá zvěř


zlatokopův oběd: pečená cola, klobása a v ešusu co kdo posbíral zmrzlého před stany


další a další zlatokopové přijíždějí...


zlatokopové v kempu


Byla vyhlášena soutěž o nejdelší zlatinku. Na zamrzlým potoce je to romantika...


...do tý doby, než do něj vlezeš


cestou na Bonanzu Luboš zjistil, že mu draze zaplacený a vykolíkovaný claim totálně zamrzl


kluci na hlavním potoce


na Bonanze bylo potřeba trošku projet led ledoborcem a bagrem vyhloubit ve zmrzlé zemině díru, aby byl claim připraven k rýžování...


zajíček ve své jamce


Renda na hlavním toku


Luboš si udělal separatistický ohýnek na rozmrazování zmrzlé zeminy z Bonanzy. Ani to však na výhru nestačilo.
poznámka JČ: Ještě vysvětlení k fotce Luboše u ohýnku. Ta ohořelá papírová trubka je
Lubošův zlepšovák, aby nemusel namáhat své plíce. Na konci je ventilátor
připojený k akumulátoru :-). J.


vercajk


zlatonosnej materiál


pár kousků tam je...


Zátiší s vercajkem.
"Finito! Dlabu na to!" Luboš prudce zabodnul rýč do dna, když usoudil, že už má narejžováno.



Přišla se na nás podívat rodinka s dětmi. Prý se o naší akci dozvěděli na webových stránkách ČKZ a jestli by si mohli u našeho ohně upéci oběd.


Na sáňky to v tábořišti asi nebude, ale boby tvarem trošičku připomínají tzv. "kosu na zlato", kterou kdysi nabízel nějaký moravský zlatokop. Možná by se to tak dalo využít.


po skončení soutěže se vyhodnocovaly největší zlatinky


vítěz soutěže s první cenou, lahví (jak jinak) Zlatokopeckého rumu


Prý už ten rum není co býval. Dnes má jen 45 %


vítězná zlatinka, asi 2,5 - 3 mm


Zdenda v novým kabátě


po skončení soutěže družná zábava u ohně


příprava oblíbených zlatokopeckých lahůdek k obědu: štěkanátky, čevab čiči...


Přišli se na nás podívat i postarší místní manželé. A že se v té tůni, nad kterou táboříme, zamlada koupávali.


i skupina skautů se prý o naší akci dozvěděla z našich webových stránek




jako poděkování za to, že jsme rodině poskytli teplo ohně na opečení oběda, nám Jana alias "Saxana"
zahrála a zazpívala písničku o zlatě "Klondajk" od skupiny  "Paběrky M. Čermáka"





Říkají mu "Zahradník". Nejraději dělá "Drn, drn, drn drrrn!"
Rendovi vděčíme za nařezání dřeva na oheň.



A na ty trpaslíky si dávejte bacha. Všude vlezou a strašně rychle se množí.


Suky připravuje pravý halal vepřový kebab


sobotní noc připadlo trošku snížku...


... a teploty naopak postupně ubývalo...


V neděli ráno u ohniště. Jitka nevěří vlastním očím.


nevesely, truchlivy jsou ty klínecké kraje v neděli ráno...


zima není, dokud pivo nezamrzne...


"Chtěl bych být to nedělní ráno pomníku kvádrem žulovým..."
Krušná je cesta na nádraží v neděli ráno.

PS:
Zprávy hlásí, že během víkendu umrzlo 10 lidí, ale prý ani jeden zlatokop :-)