zakončení a vyhodnocení zlatokopecké sezony 2017

10.11.-12.11.2017, terénní základna ČGS v Rohanově           


Tradiční podzimní setkání českých zlatokopů se konalo od pátku 10.11. do neděle 12.11.2017 v geologické základně ČGS v Rohanově.
Podle mých výpočtů se sešlo celkem 32 zlatokopů, zlatokopek a zlatokopčat, příznivců a rodinných příslušníků.

My jsme s ženou vyrazili už v pátek před obědem. Ne proto, že bysme byli tak nedočkaví, ale proto že jsme se chtěli cestou někde zastavit a prohlédnout si místa, kam se jinak obtížně dostaneme.
Volba padla na Horažďovice a muzeum.
V Horažďovicích nás mile překvapilo nově opravené náměstí. Po příchodu do muzea nám paní v pokladně sdělila, že přes zimu mají všechny expozice zavřené, navšívit můžeme jen výstavu loutek a národopisnou expozici. A v nedaleké galerii výstavu minerálů z Alp od Aleše Červeného.
Smutně jsme se na sebe koukali, výstava loutek asi nebylo to, proč jsme si udělali zkratku do Horažďovic.
No tak dobře, koukneme alespoň na výstavu minerálů z Alp.
V tu chvíli se v chodbě muzea objevil človíček, který mi připadfal povědomý.
Říkal jsem si v duchu: "Je to Aleš, nebo to není Aleš?"
Párkrát jsme se potkali při dubnovém rýžování na jezu v Horažďovicích a v Kestřanech.
Nakonec on povídá: "Neznáme se odněkud?". Já odpovím, že jo, z Horažďovic a z Kestřan.
Slovo dalo slovo a on se nabídl, že nám ukáže (své) geologicé expozice, které jsou přes zimu zavřené (kvůli nákladům na vytápění pro hrstku lidí, kteří tam přes zimu přijdou). Tak jsme si pod odborným výkladem prohlédli zavřenou mineralogickou expozici a poté ještě jeho výstavu alpských minerálů v nedaleké galerii. Výstava v galerii se jmenovala "Diagnóza krystal" a to myslím plně vystihuje vše. Byla to krásná sbírka z průřezu asi 25 let, co Aleš do Alp jezdí.
Po chutném obědě na náměstí v Horažďovicích "U zlatého jelena" nebo tak nějak, jsme pokračovali směrem k Rohanovu. Protože bylo opravdu ještě brzy (byť byl objekt odemčen), vydali jsme se na houby do lesíka za koupalištěm. Pytlík lišek a nějaké babky, asi letos poslední zvonění.
Při příjezdu jsme se na parkovišti potkali s Blážou, který zrovna také přijel.
Po ubytování v přiděleném pokoji jsme se přemístili do hlavní velké kuchyně v přízemí. Začali přijíždět další zlatokopové (bez rozdílu pohlaví) a začalo velké vítání a sdělování, co kdo kdy s kým proti komu a kolikrát. Zkrátka drbárna. Mnozí z příchozích přivezli také různé laskominy, pochutiny a tekutiny.
Družná zábava, sdělování dojmů, hudební a pěvecká produkce a pojídání a popíjení pochutin trvaly do pozdního večera. No tedy - u některých do pozdního rána.

V sobotu ráno nás zašimralo do nosů podzimní sluníčko. Teploměr ukazoval 3° nad nulou a vypadalo to, že by mohl nastat pěkný den.
Po snídani vyrazila tlupa nejodolnějších na výlet na rozhlednu na Javorníku (1066 m n.m., asi 5 km daleko).
Počasí nám přálo, i když mimo závětří vsi začal profukovat silný vítr. Někteří jedinci litovali, že se nechali zlákat ranním sluníčkem a neoblékli se více.
Deset statečných dorazilo na lehce zasněžený vrchol Javorníku a po 196 schodech na vyhlídkovou plošinu rozhledny 30 m nad povrchem přesně v 11 hodin a 11 minut, tedy přesně po 99 letech od skončení 1. světové války.
Dole pod schody rozhledny jsme potkali dvojitého (O)Posuma, který do Javorníku přijel autem a z parkoviště nesl malou Julii na zádech k rozhledně. Nějak vyměknul, mládenec. Dřív by to vyběhnul celé ne s Julijí na zádech, ale s Mirkou v náručí. No doba se mění...
Po sestoupení z rozhledny jsme zamířil k různám občersvovnám v Javorníku, abysme si pochutnali na svatomartinských specialitách. Julie dostala k obědu pohár, který byl velikostně srovnatelný s její hlavou.
Cestou z rozhledny se zatáhlo a po cestě z Javorníku do Rohanova začalo sněžit.

V sobotu odpoledne uspořádal Bohouš další kolo "Garážové ligy".
Soutěžilo se na třech pánvích - číňan, kanada a "gramofonka", počítal se celkový čas s připočtením penalizace za ztracené zlatinky.
Toto kolo soutěže vyhrál Bohouš, celkově vyhrál "Garážovou ligu" Jirka D.
Po rýžování následovala zasloužená koupel vítěze v klajmu.

Večer nastala soutěž o největší a nejtěžší zlatinku. Klání to bylo líté. Jeden nejmenovaný hlodavec se snažil protlačit do soutěže o největší zlatinku zlatý drátek z nějakého šperku a nějaký broušený kámen. Drátek byl vyhodnocen jako zlato, ale ze soutěže zlatinek byl vyloučen.
Soutěž o největší zlatinku vyhrál Vilém J., soutěž o nejtěžší zlatinku vyhrál Pepa Z.

Po vyhodnocení zlatinek a garážové ligy následovala členská schůze.
Na schůzi se vyhodnotila činnost za rok 2017, stav pokladny, webové stránky klubu, stav příprav na MR2019 a MS2020
a další věci.
Otvírání klajmů v roce 2018 bude u Soběslavi u Jitky.
Po členské schůzi následovalo občerstvení v podobě uzeného masa a jakéhosi bylinného odvaru z chmele, které zajistil Libíček.
Mezitím dorazili dva harmonikáři, které zajistil Libíček při pokusu o trek na vrchol Javorníku. Jeho trek skončil těsně pod vrcholem, ale zato se seznámil s dvěma harmonikáři, kteří přijali pozvání sejít k nám dolů do údolí ke kulturou vyprahlým zlatokopům zahrát něco ze sortimentu šumavských lidovek.
Všechny velmi překvapil všeuměl Krtek, který nejenže hrál na kytaru, na harmoniku, ale i na štěbenec (kdo neví, co to je, ať si to najde na tetě Wiki).
A pak pokračovala družná zábava až do nedělního rána.

Kdo nevěří, ať tam běží, nebo ať se příští rok zúčastní.

Díky všem za přípravu bezva akce.



text: Jirka V.

foto:        



Horažďovice překvapily nově opraveným náměstím


v Horažďovicích jsme si díky Alešovi mohli prohlédnout i v zimě uzavřenou mineralogickou expozici


"Diagnźa krystal", tak se jmenovala výstava Alešových minerálů z Alp


podzimní Rohanov se stává místem setkání dávných i nových kamarádů a diskusí


Hanka zprocesovává houby, které jsme našli cestou do Rohanova


na místě bylo možné získat zlatokopecké kalendáře pro rok 2018


Iva má takové divné oči, že mě to až zaráží


Honza K. jako již mnohokrát nabídl přebytky ze své zahrádky. Tentokrát se jedná o rostlinu jejíž název jsem si nedokázal zapamatovat, ale triviálně se tomu říká "indiánský banán".


na stolech se objevila spousta laskomin


soborní ráno nás přivítalo slunečným počasím


ranní pokec před výletem na Javorník


"Mléko! Přijelo k vám mléko! Bůůůůů!" Vzpomínám na zvuky z megafonu, znějící každý čtvrtek u nás v Kotěhůlkách...


cestou na Javorník



že by Lenin?



rozhledna na Javorníku, 1066 m n.m.

11.11. v 11:11 nejenže skončila válka, zvaná těmi, co přežili "Velká", ale bylo pořízeno i vrcholové foto v rozhledně na Javorníku

po orosené námaze zasloužená odměna a Julii pohár jako její hlava

někteří závodníci některé druhy pánví moc často v rukách nedrželi, ale jak říkal jakýsi revolucionář, "Učiť sa, učiť sa, učiť sa!"

Jirka D., známější spíše jako český Chuck N., dostal jako handicap silné dioptrické brýle a pásku přes oči. Rýžoval na jistotu druhého místa, v ledovém klajmu se mu evidentně koupat nechtělo. Na celoroční celkové vítězství GL mu to však bohatě stačilo.

i předseda rýžuje...

Tom P. zvolil letní oblečení

rýžovalo se až do tmy

jury neměří tloušťku kůže u špeku, ale vyhodnocuje největší a nejtěžší zlatinku

drátek, byť nejdelší, byl jako zlatinka diskvalifikován

nejtěžší zlatinka váží 134 mg

vítěz soutěže o největší zlatinku se svou cenou - lahví zlatokopeckého rumu

předseda Bohouš předává cenu vítězi soutěže o nejtěžší zlatinku

sbírka motýlů Luboše

Klárka snadno všechny dospělé obehrála v kartách. Všiměte si její nehnuté poker face.

lidový všeuměl Krtek


"Promovaní inženýři, sinus, cosinus, descriptiva..." Ríša se nudil a tak stavěl věž ze sirek.

aby jsme se nenudili my ostatní, pokusil se Jirka D. zapálením věže ze sirek zapálit i ubytovnu :-)

... a Ríša pilně přikládal materiály z členské schůze