Naučná stezka Kozí Hory - Libčice

Tomáš Váňa

 

 

Délka stezky : cca 8 km

Doporučená doba prohlídky : 4 - 6 hodin

Výchozí místo : muzeum historie dolování zlata v objektu „Mincovna“ na náměstí v Novém Kníně, příp. křižovatka cest Kozí Hory - Dražetice - Hranice

Konečné místo: náměstí v Novém Kníně

Značení: modrý piktogram naučné stezky

Za suchého počasí vhodné i pro cyklisty.

 

Kozí Hory - geologická charakteristika oblasti

 

            Kozohorské pásmo je řazeno k sv. části vulkanického pruhu  klatovsko - dobříšského, jenž náleží k proterozoiku Barrandienu. Stratigraficky přísluší k davelské skupině s charakteristickým výskytem černých břidlic (lečické vrstvy) v nejsvrchnějších partiích.  Jedná se o tělese sestávající z  efuzivních (výlevných) hornin, které je protažených v ose S - J s délkou cca 5,5 km a šířkou okolo 2 km.  Složení vulkanických hornin kolísá od intermediárních až po kyselé (andezity, dacity, ryolity). Horniny  nejsou  výrazně postiženy zbřidličnatěním a dynamická metamorfóza je též méně patrná. Těleso má antiklinální  stavbu a je tvořeno dvěma antiklinálami, které jsou odděleny výraznou dislokací  směru S - J. V jižní části se těleso nejprve stáčí do směru V - Z a dále pak opět do směru S - J. Horniny kozohorského pásma mají variabilní složení, nelze však s určitostí říci, zda se jednalo o jeden výlev s velkou faciální pestrostí, nebo o více opakovaných výlevů různého složení. K pásmu náleží též horniny vulkanosedimentárního souvrství lemující jej  a které obsahují vedle černých  grafitických břidlic  i polohy tufů.  Západní a severní okolí pásma je budováno proterozoickými sedimenty, východní a jižní  pak granitoidy středočeského plutonu. K žilnému doprovodu granitoidů středočeského plutonu náleží celá řada žilných hornin. Směr jejich průběhu je převážně   S - J, V - Z a VSV - ZJZ.  Nejčastěji jsou reprezentovány granodioritovým porfyritem, leukokratním žulovým porfyrem, aplitem a vzácně pegmatitem. Z bazických žilných hornin jsou zastoupeny dioritové porfyrity a lamprofyry (spessartit).  Lamprofyrové žíly jsou často nositelem Au zrudnění.

 

2  Kateřinky

 

            Staré práce z období středověkého dolování. Nachází se zde krátká  štola sledující poruchovou zónu směru V - Z s čočkovitou křemennou žilou, povrchové dobývky na málo mocném křemenném žilníku obdobného směru a úklonná šachtice sledující mylonitovou zónu. Část pinkových tahů má směr S -J. Zrudnění je uloženo v ryolitu a jeho obsahy většinou nepřekračují 2 g / t. Novější průzkumné práce zde nebyly prováděny.

                       

3  Štola Sylvy Tarouccy

 

Štola Sylvy Tarouccy je cca 200 m dlouhá a podsedá staré práce v severní části výrazné S - J struktury na jižním svahu kóty Besídka. Byla založena roku 1911 hrabětem Sylvou Tarouccou, majitelem průhonického panství, který v té době podniká kutací práce v celé oblasti se snahou o znovuotevření zlatých dolů.  Při ražbě štoly byly na několika místech naraženy staré dobývky jdoucí i pod úroveň štolového horizontu.   Ve 20. letech je dílo pro neperspektivnost opuštěno.  V období 50. let byla štola vyzmáhána při průzkumných  pracích a po vyčištění byla štola zmapována a ovzorkována.  Výsledky potvrdily, že žíly mají lokálně vysoké obsahy zlata, ale pro nepravidelnost jak v průběhu, tak co do obsahu jsou průmyslově nedobyvatelné.  V 80. letech byly v rámci geologického průzkumu celé oblasti provedeny dva hlubší vrty. Jejich výsledky potvrdily, že žíly směrem do hloubky přecházejí do vulkanitů kozohorského pásma, kde dosahují větších mocností a místy přecházejí v žilníky. Zjištěné obsahy zlata jsou však  velmi nízké.

            Báňské práce  sledují ve štole zastižené tři hlavní žíly - Amadeus, Anna (směr žil je přibližně SZ - JV s nepravidelným úklonem, kdy žíly přecházejí z ložních do strmých až 85°) a František (směr S - J  s úklonem 40°).  Směrná délka žil je krátká:  25 - 60 m, v místech rozmrštění žíly přecházejí do krátkých žilníků. Žilná výplň je tvořena bílým křemenem  cukrovitého vzhledu s vtroušeným pyritem. Vzácně se vyskytuje chalkopyrit. Ryzí zlato se vyskytuje ojediněle při okrajích zrn pyritu v křemenné žilovině. Mocnost žil je velmi nepravidelná a kolísá od 2  do 30 cm, v místech žilníků i více. Obdobně nepravidelné jsou obsahy zlata. Na poměrně krátkém úseku žíla mění svůj obsah od pouhých stop do stovek gramů na tunu.

Otevřené propadliny ve svahu nad štolou jsou životu nebezpečné, lezení do nich je přísně zakázáno!

 

4  Hranice - staré práce

 

            Po levé straně silnice do Hranice se nachází rozsáhlý pinkový tah, náležející k střední části pruhu s.- j. struktury jdoucí od kóty Besídka až téměř k Boroticím. Tato struktura je vázána na výraznou poruchovou zónu, v jejímž rámci se nacházejí čočkovité horninové žíly lamprofyrů s křemennou žilovinou a Au zrudněním. V oblasti středověkých prací byly počátkem 20. století vyhloubeny dvě šachtice ( V a Va ), které ověřily charakter zrudnění a jeho vazbu na horninové žíly. Obsahy zlata však byly nízké a další průzkum již nebyl prováděn.

 

5 Šachtice č. IV, Borotice

 

            Naučná stezka v této části přichází k střední části pruhu S - J starých odvalů a propadlin. V ní se nalézá šachtice č. 4 - borotická.  V propadlině je patrné I. patro stařin jako z části  zavalená  chodbice do boku. Koncem 40. let byla stará šachtice vyzmáhána a rudní struktura byla sledována v hloubce okolo 20 m na vzdálenost 100 m.

            Zrudnění je vázáno na lamprofyrovou  žílu převážně spessartitového složení. Má strmý průběh, její mocnost se pohybuje mezi 2 - 2,5 m  a je uložena v střípkovitě se rozpadajících černých grafitických břidlicích. Křemenné žíly v lamprofyru vytvářejí dva systémy. První je horizontální s žebříkovou texturou, žilky vyplnily kontrakční trhliny vzniklé při  tuhnutí žíly mělko pod povrchem a jejich mocnost se pohybuje od mm do 15 cm. Druhý systém je vertikální a zahrnuje žíly směru SSV - JJZ a SSZ - JJV.  Tyto žíly přetínají horizontální žilky a jsou mladší. Jejich mocnost se pohybuje od 2 do 20 cm.

            Z rudních minerálů v křemenné žilovině se nejčastěji vyskytuje pyrit, pyrhotin a řídký je chalkopyrit spolu s arzenopyritem. Vzácně byly nalezeny i teluridy Bi. Ve zbytcích rozvezené haldy je i dnes možno nalézt drobná zrna zlata v křemenné žilovině. Velikost zlatinek většinou nepřesahuje 1 mm a jejich ryzost se pohybuje okolo 700 / 1000.

            Šachtice byla koncem roku 1999 zajištěna.

 

6 Šachtice č. 1, 3, 4  - Dražetice

 

Šachtice č. 1 - „ V jílovém “  - Šachtice zaražená do hloubky 20 m sleduje žílu lamprofyru (žilné horniny), která je uložena v porfyru a má průběh V - Z, sklon 80° k jihu a mocnost 3 - 4 m. Byla vyražena v 50. letech v rámci průzkumných prací na dole Libčice. Původní předpoklad, že se jedná o pokračování struktury z dolu Libčice, se nepotvrdil. Zrudnění je vázáno na křemenné žilky s mocností do 10 cm, které jsou uloženy jednak v lamprofyru, jednak sledují jeho nadložní i podložní kontakt. Obsahy zlata jsou poměrně nízké (0,1 - 11,9 g/t) a při průměrné mocnosti křemenné žíly  7 cm byl zjištěn průměrný obsah 3, 09 g/t.

Šachtice č. 3 - V Paluhách - Ve stejné době byly v oblasti „V Paluhách“ zjištěny tři velmi nepravidelné křemenné žíly. Jejich směr se mění od S - J k SZ - JV s proměnlivým sklonem 60 - 80° a nepravidelnou mocností 30 - 50 cm (místy čočky až 1,5 m). Žíly jsou uloženy v porfyru a jsou tvořeny převážně mléčně bílým masivním křemenem s nehojně vtroušeným pyritem, arzenopyritem a pyrhotinem.  Zlato je vzácné, jako jasně žlutá zrníčka velikosti pod 1 mm.  Jeho obsah v žilovině je velmi variabilní. Větší část žil má obsah zlata v desetinách gramu na tunu, jeden 10 m  úsek pak 4 - 137 g/t. 

Šachtice č 4 - Dražetická - Staré práce jsou soustředěny v lesním oddílu „Ve sklípkách“ a jedná se o řadu nepříliš hlubokých pinek. Průzkumné práce v 50. letech rýhami ověřily dvě lamprofyrové žíly uložené ve vulkanitech převážně ryolitového složení, se kterými jsou prostorově spjaty křemenné žíly a žilky, obsahující zlaté zrudnění. Šachtice do hloubky 13 m prošla stařinami a v  hloubce 20 m  byly tyto žíly na krátkou vzdálenost sledovány.  Bylo zjištěno, že jak mocnost tak obsah zlata je velmi variabilní a jejich změny (0,1 - 264 g/t Au) byly zjištěny na metrovou vzdálenost . Ryzost zlata je vysoká a uvádí se v rozmezí 967 - 977 / 1000 (to znamená pouze cca 2,5 % cizorodých příměsí).

            Žilovina je tvořena bílým až bělošedým křemenem místy až cukrovitého nebo rohovcovitého vzhledu s útržky okolních hornin. Spolu s křemenem se místy vyskytují karbonáty, z rudních minerálů se vyskytuje převážně pyrit, pyrhotin  a vzácně arzenopyrit a minerály Bi - Te skupiny.  Ryzí zlato je v žilovině poměrně hojné a tvoří shluky velmi jemných zlatinek o velikosti desetin mm, vetší zrna jsou ojedinělá. Často se nachází i v prokřemenělé hornině.  V zásobách je zde cca 80 kg zlata.

 

7 Oblast  Dražetice  - Hořice

 

            V oblasti vrchu Hořice se nachází rozsáhlý pinkový tah, který dokumentuje rozsah starých prací v této oblasti. Staré práce sledují jednak struktury směru S-J (v jižní části) a SSV - JJZ (v části severnější).  Převaha starých prací náleží k středověké éře dobývání (14. - 16. století). V období podnikání hraběte Sylvy Tarouccy byly provedena revize  povrchu a z dolu Libčice byl  ražen Tüköry překop směrem k jihu, s cílem ověřit hloubkové pokračování  starých prací v lese Hořice.  I když byly ojediněle zjištěny vysoké obsahy zlata - až 200 g v tuně, celkově výsledky nebyly příznivé a ražba překopu byla zastavena.

            V 80. letech byly v jižní části starých prací provedeny dva vrty, které byly vedeny pod řadu hlubokých pinek. První z nich ve 40 m prošel starými dobývkami, kde byl  obsah zlata okolo 4 g/t. Druhý vrt zastihl tuto rudní strukturu v hloubce cca 120 m a v úseku 5 m byly zjištěny obsahy zlata 5,8 g/t. Zrudnění je vázáno na aplitové prožilky a proniky leukokratního granitu, křemenné žilky jsou nepravidelné a nehojné. Z rudních minerálů byl ojediněle pozorován pyrit a limonit.

           

 

8 - Důl Libčice

 

Oblast dolu Libčice byla ve středověku jmenována jako revír Staré a Mladé Kamlové.  Historické údaje z období 13. - 14. století jsou spíše nepřímé na základě udělování a stvrzování horních práv městu Nový Knín a zápisy o odvodech zlata do mincovny. V této době se místní zlato podílí na ražbě zlatých dukátů. V období 15. - 16. století probíhaly intenzivní báňské práce právě v oblasti kamlovských dolů a tento revír byl z knínské oblasti nejbohatší. Období 17. - 19. století bylo spíše dobou úpadku dolování v celé oblasti s ojedinělými pokusy o jeho vzkříšení. Teprve koncem 19. století byly podniknuty výrazné aktivity k jeho oživení a to především zásluhou hraběte Sylvy Tarouccy, majitele průhonického panství, který v roce 1911 převzal práce na obnovení těžní jámy I (Mladá Kamlová) a provedl průzkumné práce na úrovni 1. patra dolu. Příznivé výsledky vedly k vyhloubení hlavní jámy a vyražení dalších hlubinných pater. Byla vybudována stoupovna, gravitační a amalgamační úpravna a huť. V období 1913 - 1923 bylo z dolu vytěženo 8661 t rudy a získáno cca 25 kg zlata.  Po roce 1923 byl důl pouze udržován a těžba se neprováděla. Další etapou těžby bylo období II. světové války, kdy bylo vytěženo více jak 51 kg zlata. Po válce byl proveden v letech 1945 - 1957 báňský průzkum a vyhodnoceny zbytkové zásoby. Důl dosáhl hloubky 400 m.

            Hlavní žíla dolu Libčice je vázána na horninovou žílu lamprofyru  V - Z směru se strmým průběhem 75 - 90° k S, do hloubky je ukončena na styku s granodioritem středočeského plutonu.  Rudní těleso je porušeno příčnou lamprofyrovou žilou S - J průběhu a řadou dislokací stejného směru. Žilná výplň je tvořena masivním křemenem bílé až šedobílé barvy s mocností 0,X - 1 m. Z rudních minerálů vedle makroskopického zlata se vyskytuje pyrit, pyrhotin, molybdenit, chalkopyrit a minerály Bi-Te skupiny. Zlato je velmi jemné s vysokou ryzostí (957 - 977 z nových určení, starší prameny uvádějí  800 - 900, ojediněle i níže). Obsah zlata v žilovině je značně proměnlivý, avšak stálejší než na jiných místech revíru.  Kovnatost žíly v oblasti starých prací byla uváděna v rozmezí  10 - 270 g/t, lokálně až 1000 g/t. Průměrná kovnatost zbytkových zásob je  při zásobách 75 800 t rudy 3,2 g/t, tj.  243 kg zlata.

 

 

Mapa naučných stezek Novoknínska