HISTORICKÉ DŮLNÍ REVÍRY NA TĚŽBU ZLATA A STŘÍBRA NA ŠUMAVĚ A V POŠUMAVÍ

 

Bohumil Toms

 

 

Šumava se může pochlubit s historickou těžbou drahých kovů a zdejší nejznámější důlní revír na těžbu zlata v okolí Kašperských Hor patřil ve 13.–14. století k nejvýznamnějším v Čechách[1]. I několik šumavských a pošumavských městeček se může pochlubit se svým vztahem k těžbě a rýžování zlata a těžbě stříbra. Tento vztah připomínají městské znaky s vyobrazením hornických artefaktů – želízko, mlátek a rýžovací necičky – Kašperské Hory, Hory Matky Boží, Vodňany. Hlubinné těžbě předcházelo rýžování potočních a říčních sedimentů s obsahy zlata. Snad každý potok pramenící na Šumavě je zlatonosný, po rýžování zlata zůstaly na březích potoků a řek zachovány sejpy – navršené hromady štěrku. Na Šumavě to byly tři hlavní oblasti rýžování zlata – v povodí Otavy, v povodí Blanice a v povodí Volyňky.V povodí Otavy se jedná hlavně o Hamerský potok, Losenici, Ostružnou a samotnou Otavu – od Rejštejna až k ústí Otavy do přehradní nádrže Orlík. V povodí Blanice se do dnešních dnů zachovaly sejpy na Cikánském potoce, Žárovenském potoce a na Blanici samotné od Záblatí po Vodňany. V povodí Volyňky lze sejpy nalézt na Arnoštském potoce, Pravětínském potoce a na březích Volyňky.

I v současné době lze při troše štěstí zlato vyrýžovat. Z historických zpráv jsou známé nálezy zrnek zlata velikosti 0,5 cm3 cm[2], dnes lze vyrýžovat zlatinky o velikosti 0,5–1 mm (větší či menší) – běžné na Otavě u Kestřan, od Žíchovic u Rábí jsou i ve velikosti 0,5 cm. Z Arnoštského potoka se v roce 2000 podařilo vyrýžovat lupínek o velikosti 9 mm, ale i drátky 3–5 mm dlouhé, na Blanici u Zábrdí v roce 2005 byl vyrýžován lupínek zlata o velikosti 9 mm, v roce 2007 valounek zlata o hmotnosti 0,787 gramu.[3]

 

 

 

Rýžování zlata bylo a je nejjednodušší způsob, jak získat zlato. Stačil k tomu dřevěný rýžovnický žlab nebo rýžovací miska. Zlato se získávalo prorýžováním písčitých a štěrkových sedimentů potoků a řek převážně v místech, kde docházelo ke koncentraci zlata v podobě tzv. bonanz. Zlato a doprovodné těžké minerály – magnetit, rutil, zirkon, granát se usazovaly v místech, kde vodní tok ztrácel na síle. Do vodních sedimentů se zlato dostalo zvětráváním rudních žil – křemenných a kalcitových, ve kterých se vyskytuje v podobě plíšků, drátků nebo jako příměs rudních minerálů, zejména stříbra. Ze stříbra nebo zlatonosného pyritu se zlato pomocí vody vylouhovalo. Zlato je odolné vůči povětrnostním vlivům a působení vody. Postupným prorýžováním sedimentů proti vodnímu toku došlo k objevení primárních výchozů rudních žil ve stráních nad potoční nivou.

Po vyčerpání sekundárních ložisek zlata ve štěrkopískových usazeninách potoků se přechází k hlubinné těžbě tzv. primárních ložisek. Tato těžba je náročnější po materiální a finanční stránce a vyžaduje i odborné znalosti. Pro získání zlata a stříbra je nutno razit horizontální důlní díla – štoly, nebo svislé jámy – šachty. Jsou nutné i odborné znalosti z úpravnictví a hutnění získaných rud, neboť je nutné úpravnickým procesem oddělit jalovinu od užitkové složky a získané rudy zušlechtit. Za účelem zušlechtění a úpravy rud je nutno stavět stoupovny, pražírny, mlýny, hutě a kovárny. V některých revírech je nutno razit odvodňovací, tzv. dědičné štoly, které přímo užitek nenesly a sloužily pouze k odvodnění dolů. Tyto dědičné štoly byly dlouhé několik set metrů, v některých jiných revírech v ČR i několik kilometrů. Dědičné se nazývaly proto, že jejich ražba trvala i několik generací.

K rudním revírům Hor Matky Boží, Kašperských Hor a okolí, v Českém Krumlově a v okolí Horské Kvildy je díky novodobému archeologickému nebo geologickému průzkumu zpracováno poměrně dost pramenů, oblast Záblatí stála stranou pozornosti.

 

Rudní revíry na Šumavě a v Pošumaví

 

Velhartice – Hory Matky Boží. Rudní revír převážně na těžbu stříbra, v menší míře na těžbu zlata.

 

Kašperské Hory. Rudní revír se zaměřením na těžbu zlata, rozloha cca 30 km2, zahrnuje oblast Horské Kvildy, okolí Kašperských Hor, Rejštejn, Paště, Křemelná – Babylon, Hartmanice, Dolejší Těšov.

 

Záblatí u Prachatic. Rudní revír s těžbou zlata a stříbra, zahrnuje Albrechtovice, Krejčovice, Drslavice, Záblatí

 

Český Krumlov. Rudní revír s těžbou zlata a stříbra

 

 

Popis lokalit spojených s primární těžbou zlatých a stříbrných rud

 

Rudní revír Hory Matky Boží – Velhartice

Historická lokalita těžby polymetalických rudních žil se nachází v západní části Šumavy cca 10 km západně od Šušice.

Hlavním užitkovým rudním minerálem v popředí zájmu těžařů, byl stříbronosný galenit, na některých žilách především v okolí Velhartic i zlato.[4] Zdejší rudní žíly byly dvojího typu: křemenné, slabě zlatonosné s arsenopyritem a pyritem, a baryto-křemenné se stříbronosným galenitem.[5]

Oblast je odvodňována říčkou Ostružnou, na jejichž březích jsou zachovány pozůstatky po rýžování zlata – sejpy. První rýžovnické práce probíhaly v 9.–10. století.[6] Hlubinná těžba je předpokládána v průběhu 12.–13. století. Tehdy dochází k vyčerpání bohatších připovrchových rudních žil a práce stagnují.[7] K rozvoji hlubinné těžby dochází v letech 1511–1520, kdy byly propůjčeny první důlní míry.[8] Majitelem panství byl Zdeněk Lev z Rožmitálu.[9] Spoluúčast na těžbě měli též Rožmberkové.[10]V důsledku rozvoje těžby došlo k výstavbě stříbrné hutě, kde se týdně vytavilo 7,5–12,5 kg stříbra.[11] K úpadku dolování dochází v polovině 16. století. Důsledkem úpadku dolování byl dovoz levného stříbra ze zámoří a stoupající náklady na provoz dolů – hloubka těžby a problémy s odvodňováním dolů. Totální kolaps dolů způsobila třicetiletá válka.[12] Pozdější pokusy o obnovení těžby nebyly úspěšné. Poslední pokus byl učiněn v letech 1940–1941.[13]

Za celou dobu zdejší těžby, kdy jsou známé odvody stříbra do mincovny, se v tomto revíru vytěžilo kolem 10 tun stříbra, průměrná kovnatost se pohybovala mezi 400 g 1,4 kg stříbra na tunu.[14]

Do dnešní doby jsou zachovány pozůstatky po hlubinné těžbě v blízkém okolí Hor Matky Boží a Velhartic v podobě zasypaných ústí štol a trychtýřovitých prohlubní po zasypaných šachtách – pinky, haldy hlušiny (odvaly), např. na vrchu Křížovka, kde je také zřízena krátká naučná stezka, mající vztah ke zdejší těžbě.

 

Rudní revír Kašperské Hory

Objevu zdejších zlatonosných křemenných žil předcházelo rýžování zlata na Otavě (zachované sejpy nad Sušicí a u Annína) a na pravostranném přítoku Otavy v Rejštejně – Losenici. Začátek hlubinného dobývání je kladen na konec 13. nebo počátek 14. století. Za vlády Jana Lucemburského došlo k největšímu rozkvětu dolování, kdy se dolovalo přímo ve městě i v širším okolí. Hloubka dolů dosahovala hloubky kolem 30 metrů, výjimkou nejsou šachty o hloubce přes 50 metrů [15](např. Paště). Za účelem odvodnění dolů ve městě byla ražena odvodňovací (dědičná) štola Sv. Jana v délce několika set metrů. Ústí štoly bylo v prostoru dnešní čistírny odpadních vod. Úpadek dolování nastal na přelomu 14.–15. století, mírné oživení dolování nastává v 16.–18. století.[16] Poslední aktivní hornická činnost proběhla v letech 1916–1923, kdy bylo založeno Kašperskohorské zlatodůlní těžařstvo s aktivní důlní činností v okolí Mlýna na Rybníce – práce především na štolách Kristina, Bedřich a Josef za finančního přispění Živnobanky. Štola Kristina dosáhla délky 388 metrů[17]. K oživení zájmu o rudní revír Kašperské Hory s rudními okrsky dochází v roce 1982, kdy byly zahájeny průzkumné geologické práce, především vrtný průzkum. Vyvrcholením geologického průzkumu byl začátek ražby průzkumné štoly Naděje, která se razila v letech 1989–1996, kdy skončil geologický průzkum. Při geologickém průzkumu bylo provedeno 92 povrchových vrtů v délce přes 25 km, 197 podpovrchových vrtů v délce přes 32 km. Ve štole Naděje bylo vyraženo přes 3,5 km chodeb a více než 3000 m3 vrtných komor. Ložisko je dosud ověřeno z 37 %, odhadované množství 100 tun Au, dosavadní náklady na realizaci projektu 20 mil USD[18]. Průměrná kovnatost na ložisku je cca 9 g/t (pro zajímavost – jedna z nejvyšších v Evropě), mocnost Au–křemenných zón se pohybuje od několika dm do 37 metrů, v průměru 3 metry, maximální obsah Au 64 g/t na 1 metr mocnosti

 

 

  kovnatost bloků zásob vypočtených podle výsledků vrtného průzkumu kolísá od 1,3 – 23 g/t, zlato je převážně vysoké ryzosti v rozmezí 930–990, zrnitost 1- 30 um, ojediněle v částečkách viditelných pouhým okem (cca 1 mm)[19]. Nově bylo při průzkumných pracích v 80. letech 20. století zjištěno scheelitové zrudnění (scheelit – CaWO3, ruda wolframu), kovnatost W na ložisku je většinou do 1,5 % W a při současných světových cenách WO3 nemá ekonomický význam.[20]

 

Tento, ve středověku nejvýznamnější zlatorudní revír v Čechách, má tvar obdélníka s protažením v SZ–JV směru, na východě omezen oblastí vrchu Ždánova, na západě oblastí Javorné.

Množství vytěženého zlata za celou dobu dolování je odhadováno na 2–4 t.[21] Toto území je možno rozdělit na několik rudních okrsků, kde bylo dobývání nejrozsáhlejší:

1) okrsek Kašperských Hor

2) okrsek Hartmanice – Dolejší Těšov

3) okrsek Babylon – Křemelná – Paště

4) okrsek Horská Kvilda

 

Okrsek Kašperské Hory

Ložisková oblast je tvořena třemi pruhy:

- oblast začínající Suchým vrchem,údolí Zlatého potoka (Amálino údolí), přes Liščí vrch k Rejštejnu.

Tato oblast soustřeďuje rozsáhlá pásma pinek a pozůstatky starých štol, zahrnující nejvýznamnější historické dílo – dědičnou štolu sv. Jana, v oblasti Suchého vrchu a Amálina údolí štola Kristina, Naděje, Josef, Bedřich. V oblasti Suchého vrchu dosahuje šířka pozůstatků po historickém dobývání šířky cca 200 - 800 metrů.[22] Touto oblastí je vedena naučná stezka Cesta zlatokopů, která návštěvníky podrobněji seznamuje s historií dobývání zlata.

- oblast od jv. okraje Kašperských Hor přes vrch Vinice k Rejštejnu.

Důlní díla se nacházela přímo ve městě, např. důl Masné krámy.

- oblast Ždánova – jz. úbočí Ždánova k osadě Kavrlík.

Hlavním důlním dílem v této oblasti byla tzv. Ždánovská šachta dosahující hloubky kolem 70 metrů, štola Václav a Corpus Christi. Zachovalé povrchové pozůstatky historického dolování dosahují několikasetmetrové šířky.[23]

 

Okrsek Hartmanice – Dolejší Těšov

Oblast starých dobývek je v okolí vrchu Hamižná, při geologickém průzkumu v 80. letech 20. st. bylo toto pásmo ověřeno dvěma vrty, zjištěná kovnatost Au max. 10 g/t v 1 metr mocných segmentech, průměrná kovnatost rudních poloh dosahuje 3 g/t při průměrné mocnosti 3 metry. Zbytky starých kutacích prací u Dolejšího Těšova mají směr sj. v délce cca 500 metrů, šířka pásma 400 metrů. Orientační vrty ověřily strmé křemenné žíly a žilná pásma o mocnostech 0,5–1,5 metru, s obsahy zlata v rozmezí 1–8 g/t.[24] Přibližně ve středu těchto prací se nalézá zatopená dobývka o hloubce 60 metrů.[25]

 

Okrsek Křemelná – Paště

V oblasti vrchu Křemelná a v okolí zaniklé osady Paště jsou dosud zachovány rozsáhlé dobývky na zlato. Na vrchu Křemelné (tzv. Sněžné jámy) mají hloubku do 20 metrů, původní hloubka se odhaduje na 30–50 metrů. Orientační vzorky odebrané z haldového materiálu obsahují v průměru 6,2 g/t, max. 18,3 g/t.[26] Těžba je datována do 14.–15. století, podobně jako u Paští. Zde na začátku 90. let 20. století byly vyzmáhány dvě šachty, z nichž jedna dosahuje hloubky 50 metrů, pod tuto úroveň je zatopená na hloubku minimálně 10 metrů.[27]

 

 

 

Oblast Horské Kvildy

Lokalitu, kde jsou zachovány povrchové pozůstatky historického dolování zlata odvodňuje Hamerský potok, na jehož březích máme dochované stopy po rýžování zlata tzv. sejpy. Tyto sejpy byly archeologicky zkoumané v roce 1972 pod vedením dr. Kudrnáče, které datoval podle nálezů zlomků keramiky do 14. století.[28] V archivních písemných zprávách z roku 1345 a 1383 je záznam o těžbě zlata v této oblasti.[29]

Historické dolování zlata probíhalo na východním svahu vrchu Břemeno na ploše několika hektarů. Zdejší pozůstatky po historické těžbě „znovuobjevil“ J. Fröhlich z Prácheňského muzea v červnu 1999 a jsou zatím v nejvýše položeném místě na Šumavě v nadmořské výšce 1156 metrů.[30]

Shodou okolností přímo okolím zlatodolů prochází kašperskohorská větev obchodní Zlaté stezky, dokonce jde po hraně jedné ze zdejších zaniklých šachet.

Při průzkumu detektorem kovů prováděném archeology z AÚ Praha, J. Fröhlichem z Prácheňského muzea v Písku a spolupracovníky z Prachatic v roce 2001, zde došlo k nálezu cca 10 kg strusky s úlomkem hrotu šípu (délka 105 mm) a k několika nálezům podkov (celých nebo ve zlomcích). Podle nálezu pozůstatků kovářské výroby lze zdejší zlatodoly datovat do 14. století.[31] Nález strusky dokládá, že zde byla v provozu kovárna, která mohla sloužit jak pro potřeby horníků, tak i pro projíždějící obchodníky. Kromě souboru středověkých podkov byl nalezen i středověký lovecký tesák.[32]

Před pár lety byl dokončen geologický výzkum této lokality, který ověřil zlatonosné zrudnění, a byla nalezena další pinková pásma. Zrudnění Au je vázáno na zrna arsenopyritu a na křemennou žilovinu, velikost zrn zlata v nábrusech nepřesahuje 50 μm, ryzost je udávána v rozmezí od 750–996, při rýžování se dá nalézt zlato o velikosti 0,x–1 mm.[33]

 

Oblast Záblatí u Prachatic

Vzhledem k tomu, že tato oblast je nedaleko Prachatic a nebyla zatím nikde podrobněji publikována, dovolím si o zdejších pozůstatcích historické důlní činnosti referovat rozsáhleji.

O historickém dobývání zlata a stříbra v této oblasti není příliš mnoho důvěryhodných a podrobných zpráv. Při novějším přehodnocování výskytů zlata a stříbra v polovině 20. století, byla tato oblast mimo zájem geologů.

Badatelé v dřívějších stoletích nevěnovali přesnější lokalizaci pozůstatků historického dolování v okolí Záblatí dostatek pozornosti, a nepřesné lokalizace mezi sebou navzájem přebírali. Problémem je občas i dohledání německých či zkomolených názvů kopců a obcí. Níže uvedené citace bez odkazu na zdroj literatury, jsem si pořídil zkopírováním někdy v polovině 80. let, bohužel bez odkazu na zdroj informací či autora, neboť jsem tak činil jen pro moji informovanost. Již tehdy mne otázka výskytu dolů na zlato a stříbro na Prachaticku zajímala. Při „znovuobjevení“ lokality Albrechtovice jsem navštívil v Třeboni a  v Prachaticích archív, přes veškerou snahu jsem zdroje kopírovaných informací z pol. 80. let nenalezl, přesto si je dovolím citovat v naději, že se některému čtenáři podaří zdroj citací identifikovat. Např. badatel Krejčí či Hochstetter udávají jako místo těžby zlata a stříbra, že „těženo bylo mezi Záblatím a Krejčovicemi.“ Pod heslem Krejčovice v historickém místopisu se uvádí: doly na stříbro, staré jámy, galenit u Krejčovic na levém břehu Blanice, na jamách mezi Záblatím a Krejčovicemi. Zlato – rýžoviště nad Záblatím. Heslo Albrechtovice: zlato se rýžovalo na Pfarrbachu (pozn. Toms – Farský potok) a na potoce vtékajícím od Aubachu (pozn. Toms – Cikánský, dříve Luční potok), v rokli od Albrechtovic k Záblatí dobýváno. Odvaly a stopy po dolech na Aubachu kolem vrchu Alb. (pozn. Toms – vrch Alb zatím neidentifikován) Heslo Drslavice: z roku 1593 listinný doklad o dole a šachtě na vrchu Trčkov (pozn. Toms – vrch Trčkov zatím neidentifikován). Další badatel (Sternberg) se zmiňuje o zlatých dolech „v rokli od Albrechtovic“, ve své zprávě podotýká, že „Záblatí je uváděno jako staré hornické místo, o jehož hornickém díle není zpráv“ a Albrechtovice lokalizuje jako místo zlatých dolů, které byly zastaveny králem Janem Lucemburským r. 1337 Janu Petrovi z Rožmberka. Je ale pravděpodobnější, že se jedná o zástavu rýžovišť zlata na Blanici. Geolog Želízko pokládá Záblatí za zdroj zlata na Prachaticku, významný rakousko – uherský geolog Pošepný poznamenává, že „rýže dosahují až na plateu a nenaleznou se stopy dolů.“ Z historických zpráv je známa i doba dolování – doly v činnosti r. 1561 do roku 1576 – důl sv. Trojice u Horního Záblatí, listina z roku 1683 mluví o dolu v tzv. Schreinerovském lese (pozn. Toms – Schreiner je dnešní vrch Bobík). Rožmberský archivář Václav Březan uvádí mezi jinými rožmberskými doly z roku 1561 i místo „nad Záblatím u Šneideršlagu a při hořejším Záblatí u sv. Trojice“.[34] Z doby kolem 1593 se dochoval dopis prachatického měšťana, obchodníka se solí Josefa Milpergera[35], který psal Petru Vokovi z Rožmberka, že „v hoře slove Švihov, kterážto šachta před 30 lety, když se ruda k šmelcování na Krumlov vozila a dobré paměti otec můj na ni nakládal, hojně v stříbře jest se ukázala.[36] V roce 1603 psal Petru Vokovi z Rožmberka Šimon Honšperger, že „nade vsí Švihovem jest jedna štula po svrchu odevřená a dřívím okolo vycimrovaná a ňákej začátek toho dolu před lety bejti musel, nebo mnoho země není znáti, aby se ještě vyvezlo.[37] Z roku 1683 čtyři důlní podnikatelé – Šimon a Jan Galin, Kryštof Wohlgemuth a Tomáš Hirschius žádali knížete Jana Kristiana z Eggenberka za spolupodnikatele.[38] Z roku 1764 se uvádí důl sv. Antonína[39]. Z 16. století jsou písemné zprávy o hornickém podnikání Rožmberků u Prachatic „o pávování Černých hor prachatických“.[40] V 18. století jsou ve zprávách zmíněny propadlé jámy, a v roce 1708 „že začali záblatští sedláci opět kutat.“[41] Za mnohých potíží bylo těženo do roku 1713, kdy byla povolena majitelkou panství kněžnou Marií Arnoštkou z Eggenberka legální těžba. V roce 1761 žádali místní sedláci o obnovení těžby císařovnu Marii Terezii, kdy zde bylo provedeno horním radou podrobnější zkoumání. Poslední zprávy pochází z roku 1820 od Zvěřenic a Albrechtovic. Z roku 1822 jsou zmíněni podílníci ze 42 míst na panství Prachatice, Vimperk a Český Krumlov, kteří měli podíl na těžbě v okolí Záblatí.[42] Celkem se jejich počet pohyboval kolem 560, nejvíce ze Záblatí – 105.[43] Dohlížecí horní úřad z Dobré Vody u Českých Budějovic vydal upozornění pro majitele panství, že pro provoz stříbrného dolu v Záblatí je zapotřebí lidí, kteří jsou pro takovou práci odborně připraveni, a žádal, aby byl vydán souhlas k výkonu hornické práce pro poddané Kollenbergerovi z Albrechtovic a Hartlovi a Mauritzovi z Vyhořan (pozn. Toms: Vyhořany – zkomolenina něm. názvu Wyhorzi – Vyhořany, dnes Hlásná Lhota). Za rok nato působili pro těžařstvo 4 horníci z Řepešína, 3 z Albrechtovic a po jednom z Petrovic a Vyhořan.[44] Kolem roku 1840 badatel Sommer poznamenává, že u obce Albrechtovice „kdysi se zde zlato těžilo“.[45]

Všichni badatelé se však v jednom shodují, že okolí Záblatí bylo a je zdrojem zlata rýžovaném v Blanici. Z výše uvedených historických zpráv je tedy zřejmé, že v okolí Záblatí probíhala hornická těžba zlata a stříbra, ovšem bez jakýchkoliv přesnějších lokalizací v terénu. Je smutné, že v českých průvodcích a knihách o Záblatí je jako místu historické těžby zlata tato historie opomíjena, menší zmínka o zdejším důlním podnikání je v knize autorů Helmut Binder, Reinhold Fink: Der kreis Prachatitz im Böhmerwald in alten ansichtskarten, kde u pohlednice Blanice je psáno: Flanitz - … Aus dem Flussand der Flanitz wurde in alten Zeiten bei Sablat auch Gold gewaschen. (Pozn. Toms: Z písku Blanice bylo ve starých časech u Záblatí zlato rýžováno), pohlednice Záblatí: Sablat: … In den Jahren 1567 und 1764 wird für Sablat auch der Goldbergbau genannt, der aber jeweils nach kurzer Zeit zum Erliegen kam. (Pozn. Toms: Záblatí – v letech 1576 a 1764 bylo u Záblatí zlato těženo, ale po krátkém čase ukončeno).

Stopy po rýžování zlata u Záblatí jsou patrny do dnešních dnů, v podobě sejpů, které zůstaly zachovány u ústí Cikánského potoka do Blanice, na Blanici nad Zábrdským mlýnem a na pravém břehu Blanice pod Zábrdskou skálou, u Podedvorské pily. Sejpy na Farském potoce (pravostranný přítok Blanice v Záblatí) byly zplanýrovány.

Při hledání stop v terénu po historické důlní těžbě nezbývalo nic jiného, než nachodit spoustu kilometrů v nepřehledném terénu. První pozůstatky po historické těžbě byly nalezeny v terénu v roce 1996 pod osadou Albrechtovice u Farského potoka, shodou okolností těsně vedle úvozu historické Zlaté stezky. Podrobněji toto místo popisuje J. Záloha – Výběr 1988, č. 2, který se mi dostal do rukou od J. Fröhlicha v roce 2003. U těchto zlatodolů byl v roce 1996 nalezen fragment podkovy a hornické želízko, vše předáno do muzea v Prachaticích. První dolování bylo spojeno s Rožmberky v 16. století. Další dolování v letech 1708, 1713. Zřejmě z posledního období pokusného dolování kolem roku 1820 pochází 32 metrů dlouhá štola, objevená na jaře v roce 2003, která měla průzkumný charakter, jejímž účelem bylo překřížit či nafárat křemenné žíly, které byly předmětem rožmberské a eggenberské těžby

. Podle způsobu ražby štoly za pomocí střelných prací, které jsou dosud na stěnách, čelbě a stropu znatelné, je datována tato štola do posledního období zdejšího důlního podnikání. Zaměření štoly provedl geolog Prácheňského muzea v Písku p. Cícha. Celá lokalita byla zaměřena pomocí systému GPS pracovníky Archeologického ústavu akademie věd (dr. Kudrnáč, dr. Kuna) V průběhu roku 2009 byla štola důstojně zabezpečena výstavbou portálu a mříže. Na této lokalitě se do dnešních dnů zachovaly odvaly a trychtýřovité prohlubně jak po rožmberském, tak i po novějším dolování z 18.–19. století. V roce 2002 na podzim došlo k důlnímu propadu o rozměru 2x3 metry, hloubky 2 metry na hranici lesa a louky pod osadou Albrechtovice, což dokládá přítomnost dalších podzemních prostor, které jsou nezávislé na štole. Povodeň v roce 2002 prohloubila v bezejmenném potůčku přitékajícím od Albrechtovic koryto o cca 30 cm. V tomto korytě byla obnažena dřevěná konstrukce technického zařízení sloužícího k úpravě natěžené rudy. Ve spojitosti s malou vodní nádrží a historickou zprávou zmiňující se o stoupě, bylo konstatováno, že se jedná o pozůstatek dřevěného koryta od stoupy, která zde byla zřízena v 18. století.

Povrchové stopy historického dolování naznačují, že zdejší rudní žíly mají severojižní směr. Podle nalezeného mineralogického materiálu může být zdrojem zlatého zrudnění zlatonosný pyrit, který se vyskytuje v podobě zrn v kavernozním křemeni / podobný typ zrudnění se vyskytuje ve Zlatých Horách/. V této lokalitě je v budoucnu plánována výstavba „Hornické naučné stezky“, která podrobně seznámí návštěvníky se zdejším dolováním. Otevření naučné stezky je plánováno na květen 2010.

Přestože stopy po historickém dolování jsou v těsném sousedství zřízené naučné Zlaté stezky, není této lokalitě věnována ze strany zřizovatele naučné Zlaté stezky žádná pozornost. Problematické se jeví určení některých zdejších úvozových kolejí jako součástí úvozového systému Zlaté stezky – jedna z kolejí, která je dávána do souvislosti se Zlatou stezkou[46] je zakončena zaniklým ústím štoly a ve směru pokračování této koleje se nacházel důlní propad, který byl asanován v roce 2009.

Dalším místem, kde jsem zjistil pozůstatek po historické těžbě je cca 500 metrů pod obcí Záblatí. Toto místo jsem nalezl na jaře 2007. Při terénním průzkumu bylo náhodně v odvalu v koleji po projetí traktoru nalezeno hornické želízko, které bylo předáno do muzea v Prachaticích.

Také se podařilo nalézt stopy po historickém dolování pod osadou Krejčovice (za upozornění děkuji M. Šarbachovi a p. Pecháčkovi). Zde v údolí Blanice přímo v nivě je jasně znatelný odval dlouhý cca 20 metrů, šířky 3 metry, výšky do 1 metru. Nad tímto odvalem je ve svahu znatelné zasypané ústí štoly s občasným výtokem vody. Přímo kolem odvalu prochází před několika lety zřízená naučná stezka, opět stejně jako u lokality Albrechtovice, není tomuto výskytu historického dolování věnována žádná pozornost ze strany zřizovatele stezky (správa ChkoŠ).

Další místo historické těžby stříbra u Záblatí, které je písemně datované a doložené, je na vrchu Studená nad vsí Švihov. Na lokalitě je krásně zachovalá trychtýřovitá jáma o průměru 4 metry, hloubky 2 metry, se zřetelným místem přístupu k jámě a s okolním odvalem. Při terénním průzkumu byla nalezena žilovina tvořená žilkou kalcitu a křemene s drobnými zrny galenitu a pyritu do velikosti 0,5 cm.

Díky přístupu obce Záblatí bylo umožněno v knihovně zdejšího obecního úřadu zřídit menší geologickou expozici hornin ze zdejšího okolí a rýžování zlata, bohužel bez publicity.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Revír Český Krumlov

Zdejší důlní činnost je v povědomí spojená s těžbou grafitu, ale i v minulosti zde byly těženy drahé kovy – zlato a stříbro. Písemně je dolování poprvé uvedeno v roce 1475, největší práce byly činěny počátkem 16. století.[47] Prvním vlastníkem zdejších dolů byl rod Rožmberků, počátkem 17. století, kdy se majitelem stal rod Eggenberků,dochází k rozvoji těžby stříbra. [48]Třicetiletá válka ovšem učinila konec zdejšímu rozvíjejícímu se dolování. V roce 1849 byly zastaveny poslední kutací práce[49]. Rudní žíly mají mocnost od několika cm do 1 metru, v průměru 50 cm, délky několika set metrů až po 1 km[50]. Za rožmberského dolování v letech 1519–1552 bylo vytěženo cca 6 tun stříbra a cca 108 kg zlata[51]. Největší a nejvýznamnější doly se nacházely na Křížové hoře, další kutání probíhalo u Horní Brány, u Vltavy v místě zvaném „Rozsyp“, na vrchu Plešivec, mezi Krumlovem a Novým Spolím (důl sv. Duch)[52]. Před pár lety jsem měl možnost navštívit podzemí dolu sv. Duch, který zažil dobu rozkvětu začátkem 16. století.Ve zdejším dole byl zjištěn obsah 0,15–3,75 kg stříbra na 1 tunu rubaniny, předmětem těžby byly křemenné žíly s obsahem stříbronosného galenitu, v pozdější době byl těžen i pyrit, používající se jako přísada při hutnění stříbrných rud.[53]

 



[1] P. Morávek et. al., Zlato v Českém masívu. Praha, 1992, s. 106

[2] J. Kudrnáč, Zlato v Pootaví. Písek, 1971, s. 37

[3] Vzorky jsou uloženy v soukromých sbírkách, v Muzeu těžby a zpracování zlata v Novém Kníně a v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích.

[4] J. Koutek, Obnovené kutání na Au-Ag-Pb rudy u Velhartic na Šumavě, Věstník Státního geologického ústavu ČSR, roč. XXIII/1948, s. 304

[5] J. Koutek, Obnovené kutání na Au-Ag-Pb rudy u Velhartic na Šumavě, Věstník Státního geologického ústavu ČSR, roč. XXIII/1948, s.304–310, Praha

[6] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží. Hory Matky Boží, 1997, s. 19

[7] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s. 20

[8] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s. 23

[9] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s. 20

[10] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s. 40

[11] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s. 42

[12] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží,1997, s. 67-68

[13] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží,1997, s. 80-81

[14] J. Majer, Po stezkách dějin Hor Matky Boží.1997, s.96

[15] P. Morávek et. al. Zlato v Českém masívu,1992, s. 106

[16] P. Morávek et. al. Zlato v Českém masívu,1992, s. 106

[17] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s. 48

[18] TVX Bohemia důlní a.s., Informace o projektu průzkumu ložiska zlatonosné rudy v okolí Kašperských Hor. Kašperské Hory,1998, s. 3

[19] P. Morávek et. al. Zlato v Českém masívu.1992, s. 108

[20] P. Morávek et al., Zlato v Českém masívu. Praha 1992, s. 109

[21] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s.48.

[22]  P. Morávek et. al., Zlato v Českém masívu.1992, s. 107

[23] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s. 49

[24] P. Morávek et al., Zlato v Českém masívu. Praha 1992, s. 109

[25] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s. 49

[26] P. Morávek et al., Zlato v Českém masívu, vydavatelství. Praha 1992,  s. 110

[27] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s. 49

[28] Sborník Zlatá stezka ročník 6. Prachatice, 1999, s. 14

[29] Sborník Zlatá stezka ročník 6. Prachatice, 1999, s. 15

[30] J. Fröhlich, Zlato na Prácheňsku – kapitoly z historie těžby a zpracování zlata. Písek, s. 35

[31] J. Hošek, J. Kudrnáč, Metalografický rozbor dvou středověkých podkov z Horské Kvildy na Šumavě, Archeologia technica 15. Brno 2004, s. 22

[32] J. Fröhlich, Zlato na Prácheňsku – kapitoly z historie těžby a zpracování zlata. Písek 2006.s. 37

[33] V. Šrein, J. Litochleb, B. Šreinová, M. Šťastný, B. Kolman, D. Velebil, K. Dryák, Zlatonosná mineralizace v okolí Horské Kvildy na Šumavě, Bull. mineral.–petrolog. odd. Národního muzea v Praze, 16/2, s. 153–176, 2008.

[34] V. Březan, Životy posledních Rožmberků, I. díl. Praha 1985, s. 192.

[35] Sborník Zlatá stezka ročník 6. Prachatice,1999, s.168

[36] www.obeczablati.cz, historie obce

[37] www.obeczablati.cz, historie obce

[38] www.obeczablati.cz, historie obce

[39] www.obeczablati.cz, historie obce

[40] V. Březan, Životy posledních Rožmberků, I. díl. Praha 1985, s. 194.

[41] J. Záloha, Zlaté a stříbrné doly u Záblatí?. Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. České Budějovice 1988, ročník 25,č. 2, 1988, s. 7

[42] J. Záloha, Zlaté a stříbrné doly u Záblatí?. Výběr č. 2, 1988, s. 8

[43] J. Záloha, Zlaté a stříbrné doly u Záblatí?. Výběr č. 2, 1988, s. 8

[44] J. Záloha, Zlaté a stříbrné doly u Záblatí?. Výběr č. 2, 1988, s. 8

[45] J. Záloha, Zlaté a stříbrné doly u Záblatí?, Výběr č. 2, 1988. s. 9

[46] F. Kubů – P. Zavřel, Zlatá stezka 1. České Budějovice 2007, s.79

[47] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň, 1999, s. 66

[48] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň, 1999, s. 67

[49] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň, 1999, s. 67

[50] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň, 1999, s. 67

[51] P. Morávek et. al., Zlato v Českém masívu. 1992, s. 115

[52] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň, 1999, s.67

[53] J. Cícha, Jeskyně a historická důlní díla v jižních Čechách a na Šumavě. Plzeň 1999, s. 68