Naučná stezka Zlaté Psí hory
Petr Morávek
Délka stezky : cca 5 km
Doporučená doba prohlídky : 3 - 4 hodiny
Výchozí místo: silnice Cholín - Smilovice, odbočka ke štole
Konečné místo: východní okraj obce Mokrsko
Značení: zelený piktogram naučné stezky
Alternativní návrat do výchozího místa včetně návštěvy rozhledny na vrchu Veselý (489 m n.m.) s panoramatickým rozhledem: cca 3 km
1 Smilovice - vyhlídka na kaňonovité údolí Vltavy
První zastávka je úvodem do geologické stavby oblasti a zároveň poskytuje jeden z nejkrásnějších výhledů na kaňonovité údolí Vltavy vzduté slapskou přehradou. Nejvýznamnější skalní defilé na protějším břehu představuje národní přírodní rezervaci Drbákov - Albertovy skály.
Geologická mapa jílovského pásma v oblasti zlatonosného revíru Psí hory a přilehlých částí granitoidů středočeského plutonu v měř. 1:25 000 spolu s příčným profilem a vysvětlivkami přinášejí základní obraz geologické stavby širší oblasti a přehled typů hornin, kterými je budována. Skály v okolí vyhlídky jsou tvořeny intermediárními až kyselými vulkanity a tufy, částečně zbřidličnatělými a postiženými slabou kontaktní metamorfózou. Výrazný systém příčného rozpukání hornin je obdobný trhlinovým systémům, které daly vznik zlatonosnému zrudnění oblasti.
2 Ústí průzkumné štoly
Druhá zastávka je před zabezpečeným ústím štoly, ve které byl v období 1980-1990 prováděn báňský průzkum zlatonosných ložisek revíru. Průzkumná štola má charakter úvodního překopu o délce 1 835 m (jde až do oblasti severně od Veselého vrchu u Mokrska), ze kterého byla systémem podzemních chodeb a vrtů prozkoumána ložiska Čelina, Mokrsko-západ a Mokrsko-východ.
Na panelu jsou uvedeny základní údaje o geologii revíru, který je situován na rozhraní vulkanických hornin jílovského pásma svrchnoproterozoického stáří a granodioritu slapské apofýzy středočeského plutonu variského stáří. Situace revíru je přehledně znázorněna na ložiskové geologické mapě. Krátce je zmíněna historie těžby a průzkumu a podrobněji uveden sled a rozsah nových průzkumných prací. Nechybí ani základní údaje o množství evidovaných zásob zlata v revíru, jejich ekonomickém významu a postavení revíru mezi evropskými ložisky zlata.
Haldy na pravé straně od ústí průzkumné štoly jsou zbytky deponií hlušiny a rudy vytěžené oři ražbě překopů a směrných chodeb v období báňského průzkumu revíru. Je tu možné nalézt všechny typy hornin, které se podílejí na geologické stavbě revíru (bazické i kyselé vulkanity a jejich tufy, kontaktně přeměněné horniny - rohovce, granitické horniny). Hojné jsou i vzorky křemenné žiloviny, místy obsahující pyrit nebo arzenopyrit, při troše štěstí a trpělivosti je možné nalézt i bělošedá zrna scheelitu, lupénkovitý molybdenit a možná též drobné zlatinky (použití dobré lupy je nezbytné).
3 Historie těžby zlata
Na třetí zastávce je podána stručná charakteristika dvou údobí těžby ložiska Čelina (ve 13. - 14. století a v 16. století) na základě historických záznamů a archeologických výzkumů. V údolí Čelinského potoka byla v těchto místech v 16. století mlýnice na zlatonosnou rudu, těženou z ložiska Čelina. Podrobný archeologický výzkum, který tu v letech 1980 - 1985 prováděl Archeologický ústav ČSAV v Praze pod vedením dr. J. Kudrnáče odkryl pozůstatky této činnosti včetně částí mlýnských kamenů a tak výrazně přispěl k poznání historie dolování zlata v této oblasti. Pozůstatky zídky jsou dosud patrné na ostrůvku, nákres na panelu znázorňuje činnost mlýna na rudu poháněného vodním kolem (podle G. Agricoly 1556).
4 Ložisko Čelina
Ke čtvrté zastávce naučné stezky nás přivede lesí cesta vedená ve výrazné strouze, jejíž původ pravděpodobně nesouvisí s přírodními procesy; lze důvodně předpokládat, že tato strouha v obdobích těžby ložiska Čelina sloužila pro dopravu vytěžené rudy k mlýnici v údolí Čelinského potoka. Strouha je vedena při západním okraji ložiska, po její levé straně jsou dosud patrná ústí několika štol.
Z místa zastávky je dobře patrný systém starých prací ze dvou etap historické těžby ložiska:
- pinkových pásem s obvaly ze 13. - 14. století
- odvaly štolového rozfárání ložiska v 16. století
Přehledná mapa vyznačuje rozsah starých prací na ložisku a místa archeologických výzkumů. V pravém svahu strouhy jsou patrná ústí několika starých průzkumných štol, zčásti nově archeologicky prozkoumaných.
5 Ložisko Čelina
Pátá zastávka je situována v centru starých prací s dobře patrnými odvaly štol a obvalovými pásmy po obou stranách naučné stezky. Výrazný terénní zářez na levé straně stezky, končící zasypaným ústím štoly, je zbytkem jednoho z horizontů báňské otvírky ložiska v 16. století; jemu odpovídající halda přechází na pravou stranu stezky. V haldovém materiálu jsou četné vzorky zlatonosné křemenné žiloviny.
Na panelu je přehledně uveden rozsah geologického průzkumu, prováděného pomocí jádrových vrtů z povrchu a z průzkumné štoly v údolí Čelinského potoka. Je tu podána geologie ložiska Čelina, vyvinutého v horninách jílovského pásma při jižním okraji regionální tektonické zóny v-z. směru, charakter zlatonosného zrudnění a přehled o celkových zásobách zlata na ložisku.
Geologická a ložisková situace je dokumentována na mapě štolového horizontu a příčném řezu ložiskem.
6 Ložisko Čelina
Poslední zastávka na ložisku Čelina je věnována výsledkům archeologického výzkumu, který byl prováděn v těsné blízkosti hlavní staré šachty, situované v nejvýchodnější části ložiskové zóny.
V místě staré šachty, která byla s největší pravděpodobností používána jako větrací jáma starého štolového rozfárání ložiska a dosahuje až na nový průzkumný horizont v hloubce 60 m, je dosud pinka hluboká přes 7 m. Jakékoli pokusy o její slézání představují velké nebezpečí a jsou přísně zakázány!
Na panelu jsou prezentovány výsledky archeologických výzkumů, při kterých v blízkosti šachty byly zjištěny zbytky staré kovárny s množstvím nálezů železných předmětů, úlomků hliněných hornických kahanů a zlomků keramiky, úlomků strusky a zvířecích kostí. Původ převážné části předmětů byl datován na počátek 14. století, část předmětů pocházela ze sklonku 15. století.
7 Oblast Čelina - sever
Podél cesty naučné stezky v délce přes 300 m jsou na levobřežním svahu údolí Vltavy na sever od ložiska Čelina dochované rozsáhlé zbytky starých prací v podobě pinek, obvalových pásem, povrchových dobývek a štolek, které probíhají až k dnešní hladině Vltavy. Zbytky těchto starých prací jsou dobře patrné jak z vrchních částí svahů vltavského údolí, tak z úrovně Vltavy. Jejich rozsah ukazuje na intenzívní hornickou činnost v minulosti.
Oblast Čelina-sever byla v období nového geologického průzkumu revíru Psí hory ověřována pouze dvěma orientačními vrty z povrchu. Vzhledem k jejímu situování v blízkosti Vltavy a při okraji nově vyhlášené přírodní rezervace “Vymyšlenská pěšina” podrobnější práce ani báňský průzkum tu nebyly prováděny.
Přehledná mapa znázorňuje situaci zbytků starých zlatokopeckých prací v této oblasti.
8 Ložisko Mokrsko - východ
Osmá zastávka naučné stezky je v místech hluboké strže nazývané “V rýži”, po jejíž obou stranách jsou četné zbytky starých zlatokopeckých prací; přes název strže tu však nejde o zlatonosné rozsypy v náplavech, ale o zbytky dobývek na primárním ložisku Mokrsko-východ.
Situování starých prací v této oblasti podává přehledná mapa. Rozsah jednotlivých pinkových pruhů a povrchových dobývek není často tak nápadný jako na ložisku Čelina, a rovněž jejich průběh je méně pravidelný, v souvislosti se složitou geologickou situací.
Celá oblast byla průzkumně ověřována pomocí povrchových jádrových vrtů a báňských prací, vedených z průzkumné štoly z údolí Čelinského potoka. Stručně je charakterizován rozsah tohoto průzkumu a jeho výsledky: geologie ložiska Mokrsko-východ, rozsah zrudnění a jeho minerální složení, obsahy zlata v rudě, zásoby zlata na ložisku.
Přehledná mapa znázorňuje systém báňského průzkumu ložiska a jeho průběh v úrovni štolového horizontu (v hloubce 30 - 80 m pod povrchem).
9 Ložisko Mokrsko - východ
Deváté zastavení naučné stezky je v místech severní okrajové části ložiska Mokrsko-východ v oblasti zvané “Spěhlíky”. Rozsah starých prací i výsledky průzkumu v této části ukazují na přítomnost spíše jednotlivých křemenných žil, které byly dobývány při povrchu, avšak směrem do hloubky ztrácejí svůj rudní obsah.
Přehledná mapa znázorňuje rozsah starých prací a nového průzkumu.
10 Ložisko Mokrsko - západ
Desáté zastavení naučné stezky je u zabezpečeného ústí 133 m hlubokého komínu, situovaného na konci štolového překopu, ze kterého byl prováděn bánský průzkum ložisek revíru Psí hory; komín sloužil pro větrání důlních prací. Je situován v nejvýchodnější části ložiska Mokrsko-západ, ve svrchoproterozoických horninách přeměněných v blízkosti kontaktu s granodioritem středočeského plutonu v biotitické rohovce.
Na panelu jsou stručně charakterizovány hlavní rysy ložiska Mokrsko-západ: mimořádná mocnost až 200 m, velké množství zásob s průměrných obsahem 1,5 - 2 g/t Au, malá hloubka pokryvných útvarů, jemnozrnný charakter zlata a jeho pravidelná distribuce v ložisku aj.
Je tu podána charakteristika čtyř etap vrtného a báňského průzkumu ložiska ve letech 1980-1990 a jejich metodiky. Přehledná mapa vyznačuje rozsah průzkumných prací a vymezení ložiskové zóny na povrchu. V této části ložiska nejsou žádné zbytky starých zlatokopeckých prací.
11 Ložisko Mokrsko - západ
Jedenácté zastavení naučné stezky je situováno při severním okraji ložiska Mokrsko-západ v místech, kde jeho šířka dosahuje přes 200 m (od okraje lesa na s.straně až po hřbetnici Veselého vrchu na j. straně). V těchto místech jsou patrné zbytky starých zlatokopeckých prací, které však mají pouze malý plošný i hloubkový rozsah; tato skutečnost je dokladem, že rozsah starých prací zdaleka nemusí být v přímé souvislosti s velikostí ložiska a množstvím zásob zlata v něm.
Zarůstající paralelní průseky v lese v rozteči 75 m jsou pozůstatky průzkumných rýh, které ověřovaly mocnost povrchové části ložiska a ve kterých byly prováděny průzkumné jádrové vrty do úrovně štolového horizontu (v hloubce 90 - 160 m pod povrchem). V materiálu těchto rýh a v okolním lese se vyskytují četné vzorky rudniny ložiska Mokrsko-západ, tvořené systémem tenkých paralelních křemenných žilek v granodioritu.
Na panelech tohoto zastavení jsou stručně charakterizovány geologické a ložiskové poměry, morfologie křemenných žil a jejich minerální složení, obsahy zlata na ložisku a jeho celkové zásoby (téměř 100 tun zlata). Ložisko Mokrsko-západ je nejvýznamnějším ložiskem revíru Psí hory a jedním z největších ložisek zlata v Evropě. Charakter ložiska předurčuje jeho povrchovou těžbu, která však z hlediska ochrany přírody a zájmů obyvatel není v současných podmínkách akceptovatelná. V současné době nejsou na ložisku prováděny žádné průzkumné práce, zůstává mu však zákonný statut chráněného ložiskového území.
Geologická a ložisková situace ložiska Mokrsko-západ je dokumentována na mapě štolového horizontu a příčném vertikálním řezu.
12 Ložisko Mokrsko - západ
Poslední zastávka naučné stezky je situována při východním okraji obce Mokrsko, která je podsedána západní okrajovou částí ložiska Mokrsko-západ; pod touto částí obce v hloubce 90-100 m je situována nejzápadnější část ověřovacího systému průzkumných chodeb a podzemních vrtů.
V okolí této zastávky je několik míst, charakterizujících jednak stupeň poznání ložiska starými havíři, jednak geologický charakter zrudnění. V lese nad zastávkou jsou četné mělké staré práce, které mají vysloveně prospekční charakter, bez následné těžby; přítomnost zlata tu ve středověku byla sice zjištěna, avšak jeho nízké obsahy a jemnozrnný charakter neumožnily jeho těžbu. Odkryv v povrchové části ložiska v písčitě rozvětralém granodioritu u požární nádrže představuje charakteristický profil povrchovou částí ložiska, s paralelním systémem v-z. křemenných žilek a puklin. Žíla žulového porfyru v - z. směru, tvořící hřbetnici v lese, zhruba vyznačuje jižní ohraničení ložiskové zóny (tato horninová žíla obsahuje rovněž systém křemenných žilek s obsahy zlata až 3 g/t).
Zvláštní pozornost je věnována problematice přítomnosti arzenu na ložisku a jeho kontaminace okolí. Obsahy arzenu v půdě (v celém regionu nad 0,02 %, v okolí Mokrska a Prostřední Lhoty až přes 0,1%) byly zjištěny při povrchovém geochemickém průzkumu a vysoce převyšují limitní obsah As pro zemědělskou půdu 0,002 % As. Arzen z půdního pokryvu rovněž kontaminoval prameny spodních vod, takže v řadě místních studní obsahy As 5 - 34krát převyšují normu pro pitnou vodu. Tyto kontaminace jsou přírodního charakteru a vznikly větráním sirníku železa a arzenu - arzenopyritu - při dlouhodobém větrání a rozpadu hornin obsahujících zlatonosné zrudnění. Provedené výzkumy ukazují, že do rostlin a zemědělských produktů přechází arzen pouze ve velmi omezeném množství, které nedosahuje hygienických limitů. Situace se zásobováním pitnou vodou byla vyřešena výstavbou obecního vodovodu.
Mapa na panelu znázorňuje obsahy As v půdním pokryvu celé oblasti.