Jako každý rok proběhlo i letos Otvírání klajmů, tentokrát to padlo na prodloužený „osvobozovací“ víkend. Otvírání se konalo na Sázavě, v soukromém kempu CAP. Libíček nastoupil o pár dní dříve, aby nachystal areál, který nám už podruhé poskytl Luboš, majitel kempu, který se také postaral o trávník podobný tomu ve Wimbledonu nebo minimálně velmi dobře udržovanému fotbalovému hřišti – prima věc pro chůzi na boso. Libor taky objednal a dovezl něco k snědku (řízečky, výpečky, gnocchi se špenátem a kuřecím), nechal přivézt písek, nachystal polní kuchyni a několik typů ohnišť, zajistil kapelu, připravil překvapení (ve spolupráci s jeho sestrou Blankou), nanosil stoly a lavice, zkontroloval molo (aby nebylo namol už před námi) a navezl sudy s pivem (Malešov a Holanďan). Další várku propriet dovezl při pátečním příjezdu Honzík alias Kofein (cibule, česnek, chléb, brambory, buřtíky, samozřejmě trochu polodomácích lihovin a taky kamarádku Darinu). A pak každý dovezl i něco svého na pohoštění ostatních zlatokopů.
Páteční odpoledne jsme se tedy postupně sjížděli ze všech stran a koutů. Měli jsme i vzácnou návštěvu z Moravy (Zuzka a Metůd), přijeli i kamarádi ze severu nebo z jihu a taky z Německa (Werner). Nejtěžší to měla malá Jíťa (šlapala a šlapala do pedálů, co mohla, až se skoro zmohla) a posléze starostovic z Hrobu, kteří se tam málem už nevrátili (více níže). Dorazil i Hubajda s Doktůrkem, Štěpánka bez Duňáka, Áďa s Matějem, Possum s Rebekou, Evík, Šachista, Hrobáci byli s dětma i s už nedětma, Bláža, Pepa Chl., Zvíře s holkama, Radka, Luboš a Vilém, kluci Koláčkovic, nakonec i Šárka s Frantou a Rézi. Taky nový člen klubu – Kali, který nás poznal kdysi v Kestřanech. Bylo prostě veselo a lidmo. Seděli jsme u ohýnku, dokud to šlo a když už to nešlo, šlo se spát, vždyť zítra je taky den.
V sobotu ráno se objevil také Radek s malým Ráďou, Veronika a Dáša s Jardou a povidlovýma buchtama. Vilém dovezl nové klubové pánve, které byly na Otvíráni také hned vyzkoušeny, ale hlavně předem díky holkám šikulkám (malá Jíťa, Štěpánka, Zuzka a Evík) důkladně odmaštěny a vydrbány teplou vodou ohřívanou v polní kuchyni. Vypadalo to, že tuto činnost vykonávají denně. Bublinky se od nich šířily na všechny strany, voňavé jako citróny, a mycí žlab svítil po jejich zásahu ještě dlouho do noci. Po desáté hodině dopolední se již všechny sušily na slunci, které navzdory předpovědím zmizelo jen asi na hodinku až okolo třetí hodiny. Jen nevím, kterého plechu tam bylo vlastně více – zda pánví nebo kapot vozů. Garážovky se zúčastnila většina přítomných. Dokonce odsejpala, jak měla (vždyť se jelo na 4 klajmech!), Bláža zapisoval a s Radčinou časoměřičskou asistencí se dospělo k těmto výsledkům: 1.místo – Veronika Štědrá, 2.místo – Radek Chlád, 3.místo – Jarda Kapek. Mezitím se v polní kuchyni vařily brambory a ohřívaly výpečky s nokama (teda každé v jiném pekáčku, samozřejmě). Kdo mohl, nacpal si ve volném čase bříško či bachůrek.
Kamarád Zvíře se po vydatném obědě postaral o doplňkovou zábavu pro ty, kteří zrovna nerýžovali nebo již dorýžovali, v podobě vrhání… Vrhání nožů a sekyrek na terč. A taky na karty umístěné na terči. Prvních pět nejúspěšnějších bylo odměněno diplomem a první dokonce láhví lahodného moku, ačkoli absolutním vítězem bylo samozřejmě to Zvíře samo… samo sebou. Soutěžilo nás celkem 18. Všichni umístění na prvních 5 místech dosáhli skvělého výsledku s Vilémovými noži (reklamní spot skončil – teď, cililink). Výsledky vrhání nožů (ne šavlí): 1.místo – Vašek Růžička, 2.místo – Vilém Jansa, 3.místo – Matěj Hanousek, 4.místo – Karel Koláček, 5.místo – Dáša Kapková. Po skončení soutěže proběhla společná diskuze (přijetí nových členů, účast na některých akcích, na kterých se máme podílet, letní soutěže a další).
Po definitivním soutěžním i rokovacím vyčerpání a malé večeři jsme se odebrali do lavic, abychom si vyslechli koncert v rámci druhého ročníku hudebního festiválku „Zlatá řeka zpívá“. I letos zpívala naše spřátelená kapela Gladly S.W. a jejich malí pomocníci, které vlastnoručně ušmodrchala Blanka. Po jejich odjezdu na nás zase přišel hlad (a těch piv, co se vypilo), ale potom už vzal do ruky velkou kytáru taky Hubajda a malé ukulele Doktůrek, aby to bylo vyvážené. Pěli jsme ještě chvíli po půlnoci, ale asi v jednu jsme šli i my poslední spát. Bylo nás pět, matně si vzpomínám.
V neděli ráno už tak hezky nebylo, navíc se postupně snižovaly naše stavy… Ale stihli jsme i něco udělat. Už v sobotu večer při koncertě se kamarád Koláček menší pustil do sesekávání a seřezávání několika smrčků za hlavní budovou, malý velký Kája ho přitom kontroloval a zajišťoval bezpečnost provozu. V neděli před odjezdem se přidali i ostatní práce schopní (Vilém, Vašek, Jirka, Kofein). Se Štěpánkou jsme umyly várnice a polní kuchyni ve spolupráci s vrchním dodavatelem teplé vody Libíčkem a Darčou. Postupně se dojídaly noky i řízečky. Jako poslední odjížděli Hrobáci, jejichž jedna polovina zůstala viset v kopci nad kempem, a pro auto se museli vracet. Naštěstí se všici tři Fürsťáci vešli k Růžičkům. Někdy se holt vyplatí nechat manželky a část dětí doma (ale holky, škoda, že jste nebyly). No, a úplně poslední nám zamával Kofein. My jsme jen douklidili kemp, Lubošovi posléze praskla voda – teda druhý bojler (ten první prasknul těsně před akcí), naštěstí jsme u toho byli, takže se hned vytíralo, poseděli jsme s nimi na verandě a večer ještě u TV, přespali jsme do rána a ráno odjeli se slzou v oku, ale s krásnými vzpomínkami: „Děkujeme, kamarádi, a za rok zas!“. Tentokrát se budeme těšit na Stonetown u Herálce, u kamaráda Zvířete.
sepsala Finy, foto: Finy, Šárka a Doktůrek
