Už na podzim jsme se rozhodli, že naše italské kamarády zlatokopy navštívíme znovu. Jejich mistrovství – tentokrát Campionato Italiano Open e Memorial Edmondo Barbero – se konalo 24. a 25.6.2023. Vyrazili jsme tedy, tentokrát jen ve dvou, o chvíli dříve, cestou hodně podobnou té podzimní přes San Murezzan, abychom byli v sobotu nejpozději ve 14:30 přítomni v Areně Victimula, zaplatili poplatky za registraci a vrhli se do víru dění.
Zadařilo se a po první soutěži (Zlatá horečka neboli Halda – kromě zlata se hledaly i cedulky s čísly, podle kterých byla pak věcná odměna) se Libor mohl zúčastnit další soutěže – Triatlonu – za použití všech tří uznaných závodních pánví. Já stále stávkuji s bateou, takže jsem jen fandila. Proběhla dvě semifinálová kola. Finále, kam nakonec Libíček postoupil, se odehrálo až jako poslední po soutěži trojic (Triády) náhodně vylosovaných. Ta se Liborově trojici nepovedla a skončila na posledním místě. Ve finále Triatlonu se ale Libor umístil na desátém místě ze 16 účastníků. Po ukončení závodů byl uspořádán malý přípitek ke 40.výročí mistrovství Itálie a poté se pokračovalo v uličkách vesničky Vermogno, kde proběhla úžasná Pizzaparty, organizovaná sdružením Associazione Vermogno Vive. Díky jeho komunitní peci, jež byla roztopena na naši počest, bylo zapříčiněno naše absolutní přecpání giropizzou různých chutí (červená a bílá). K tomu pár italských pivek (jedno jsme měli zdarma, po zaplacení příspěvku na pizzaparty) na podpoření dobré nálady a jazykových znalostí. Po setmění jsme se začali rozcházet, abychom byli připraveni na další soutěžní den.
Druhý den se pokračovalo od 9:00 (ještě před tím se mohly doplatit registrace za nedělní soutěže). Kategorie byly klasické – děti do 16 let, veteráni, ženy, muži, dvojice a Memoriál Edo Barbero (rýžování na pánvi Victimula se svými vlastními soutěžními pravidly), na který jsem se moc těšila, neb se mi už na podzim na poháru Diego Rossetti celkem dařilo (mimochodem – uskuteční se opět 8.10.2023).
Jako první nastoupili veteráni se dvěma semifinálovými koly s tím, že v poledne ještě přišla druhá šance na doplnění odpoledního finále. Děti se svezly s nimi – ráno a před obědem, ve druhé šanci. Poté přišlo semifinále žen (postoupila jsem), pak první runda semifinále mužů, druhá šance žen, druhá runda semifinále mužů, první semifinále Edy (Libor nepostoupil), druhá šance muži (Libor postoupil), druhé semifinále Edy (postoupila jsem), dvojice měly nakonec jen odpolední finále. Po nedělním obědě si to tedy rozdali veteráni doplněni dětmi, za nimi Memoriál, za ním dvojice, za nimi ženy a nakonec muži. No, byl to frmol, jednou na mě museli na startu čekat, neb jsem nabírala dech. Nebudu vás napínat… byli jsme nakonec docela úspěšní:
Libor 2.místo v mužích
Jana 3.místo v ženách
Jane a Tarzan 3.místo ve dvojicích
Jana 3. místo Memoriál Edo Barbero
Výsledky z Mistrovství Itálie najdete zde. Protože odkazy na cizí weby jsou dost nespolehlivé, výsledky si můžete prohlédnout i zde.
Přikládám kousek navíc pro zájemce o cestování jako tip na některý další rok. Itálii jsme si báječně užili a bohužel hned po ceremoniálech jsme se museli vydat na pokračování naší letošní „jižní cesty“. Tahle cesta byla plná různých lákadel na každém kilometru a bylo hrozně těžké z toho všeho vybírat… vedla už spíše východním směrem, přes hory a doly se sady, vinicemi a poli Itálie (římský amfiteátr v Malegnu; vyhlídka na Monte Balerino v oblasti Rifugio Val Piana nedaleko Bergama; výlet na ledovec Presena do 3000 m n.m. u průsmyku Passo del Tonale, který je přístupný z údolí Presena po vojenské stezce pro mezky nebo z průsmyku Paradiso nebo taky kabinovou lanovkou s polední pauzou, pozor na to; pevnost Forte Strino z první světové, ukrytá v horských stráních), až do kopců a mezi horami Rakouska (průjezd římským městem Aguntum u Lienzu, okolo hradu Heinfels a návštěvou hradu Mauterndorf, přes Semmering se známým lyžařským střediskem a možná ještě známější železnicí dokončenou v r. 1854 s několika nádhernými viadukty) a z nich dále do nížiny na hranicích Rakouska, Maďarska a Slovenska k Neziderskému jezeru, památce UNESCO (s nahlédnutí do úžasných prostor přírodního divadla v bývalém lomu na vápenec z doby římské – Steinbruch St. Margarethen). Skvěle jsme zde během jednoho odpoledne zrelaxovali (koupačka, aquapark, bahenní zábaly – bahno krade boty a mění vzhled i duši, jízda na elektrickém člunu, oběd) a později odpoledne pokračovali, ač se nám od jezera nechtělo, směrem na severoseverovýchod ke slovenským hranicím až do Tužiny, kam jsme dorazili ve Čt večer a kde se odehrávalo každoroční Mistrovství SR a ČR v rýžování zlata (30.6. – 2.7.2023). A o tom vám prý tentokrát napíše Vašek, můžete se těšit 😊
Sepsala Finy
