Mistrovství Finska

Za dva dny po Mistrovství Švédska začínalo Mistrovství Finska a v návaznosti na něj i Mistrovství Evropy ve Finsku, jelikož MS se letos konalo mimo Evropu, a sice v Jižní Africe. Jako bojový úkol měla druhá skupina (viz předchozí reportáž) už z Čech dovézt batožinu Radce s Katkou, které se vydaly na cestu do Finska letadlem v neděli večer (přes Helsinky do Ivala). Do vesničky se v pondělí ráno zvládly dopravit samy a jelikož si nějak nerozuměly s řidičem autobusu, jely raději taxíkem, takže pak čekaly pár hodin na nás, než dorazíme.

My jsme si po cestě z Lannavaary udělali zastávku u kostela, který byl bohužel zavřený, na švédsko-finské hranici (dočerpání nafty a utracení švédských korun), a o kus dál, už ve Finsku, jsme posnídali s výhledem na poslední švédský dřevěný kostel. Došlo tím pádem k tomu, že jsme se nakonec potkali se skupinkou Slováků (Feri, Janka, Danka) spolu s Jarkem Dud. a Hankou Slív., kteří vyjížděli z Lannavaary o kousek později než my (měli to se snídaní). Vůbec nás původně nezaregistrovali. Chvíli jsme pokecali u nákupáku v nejbližším městě a pokračovali jsme dále směr Tankavaara. Narazili jsme na úžasnou vyhlídku před Národním parkem Pallas-Yllästunturi, s odpočívadlem s velmi hnusnými záchody, ale se super borůvkama. Z odpočívadla vedla stezka do hor (asi 3 km), odkud prý je taky nádherný rozhled, jak nám pak na FB sdělil Petr Gruss. Ale tam my jsme nešli, abychom neprodlužovali čekání holkám. Taky na nějaké sobíky jsme narazili (naštěstí ne do nich) a odpočinuli si u další říčky a pak už jsme byli konečně ve zlatokopecké vesničce v Tankavaaře. Holky u nás hned byly a začalo se různě stavět. Myslím, že jsme přijeli jako poslední, ale nebylo kam spěchat. Bylo před námi volné úterý. Největší legrace byla u stavby Pelkovic velkého kempovacího stanu… ani jsme netušili, jak brzy nabyté zkušenosti využijeme. Pak jsme se tak různě poflakovali, mapovali vesničku a okolí. Někdo vyrazil na značený okruh okolo vesničky (ten nejdelší je asi na 4 hodinky). Bylo vidět, že větší slávu už má to místo za sebou, přesto to bylo milé. Já osobně byla totálně vyčerpaná, ani jsem nemusela řídit.

Druhý den, v úterý dopoledne, jsme se šli zaregistrovat a zaplatit startovné. Pozorovali jsme jejich klubovou soutěž a taky déšť, který přinesl i ochlazení, což mělo za následek, že nás pár onemocnělo (začalo Zvíře, pak Anička, pak já). Nicméně na odpolední průvod vysvitlo slunce a bylo malinko lépe. Nebylo nás celkově úplně mnoho, ale samozřejmě více než v Lannavaaře. Sud českého piva byl naražen, takže jsme se večer nenudili, šokovali jsme finské důchodce, když jsme se jim přihnali na pomoc se stavbou jejich kempovacího stanu, pár chlapů vyjelo na ryby, a dokonce něco málo dovezli, takže jsme ochutnali okounky a štiku z místních vod.

Program mistrovství Finska najdete zde, startovní listinu všech závodníků potom zde.

No, a ve středu 19.7.2023 už to začalo spíše tréninkově – Mistrovstvím Finska. Jeli se jen profiženy a profimuži, junioři, děti a začátečníci. Docela jsme koukali – těžký, hodně tmavý materiál, malé klajmy a nadupaní Seveřani… No, spadl nám hřebínek. Ale zadarmo jsme jim to teda nedali (a pěkně jsme za to vyřazení mnozí z nás zaplatili…). Jinak už kašlalo Zvíře, Anička, já i tvrdohlavý Luboš (nechtěl mikinu).

Celkové výsledky z Mistrovství Finska 2023 najdete zde.

 

Mistrovství Evropy ve Finsku

Mistrovství Evropy začalo ve čtvrtek 20.7.2023. Počasí bylo hnusné, ale naštěstí jsme měli i druhou šanci, takže jsme všichni postoupili do semifinálových kol. Někdo si dokonce vylepšil čas a obdržel pochvalu (či výtku, když ho nedokázal zopakovat v semifinále) od služebně starších kolegů. Večer byl připraven program v Nugget Baru (karaoke).

A stále pršelo… Přiznám se, jak jsem byla jedna z nachcípaných, tak jsem v pátek dost času proležela a nevnímala děj, stejně jako už i den před tím, a trochu se ztrácím v souvislostech. Začnu tím, co vím jistě: ve veteránech byli všichni naši „staříci a stařenky“ v semifinále. V mužích postoupili do semifinále Richard, Luboš a Libor. V ženách Anička, Hanka Sl. a Jana. V klasice (eastwing) vypadli všichni v semifinále. Ve dvoučlenných týmech postoupili do finále Zvíře s Hankou (Dravci) a Luboš s Jarkem D. z Polska (CZECH-POL). V trojčlenných týmech byli ve finále J. P. Belmondo (Libor, Luboš, Jana) a Nuggets Team Ostrava (Richard, Anička, Hanka). KO jsem úplně nestíhala… Někde se tam pohybovali Richard s Aničkou. Pětičlenné týmy (Cimrmani a Nuggets Team) měly rovnou finále – kdo by to chtěl pískovat, že? Večer byl opět připraven program v Nugget Baru (kouzelník, zpěvačka).

V sobotu přišel tedy závěr KO, semifinálová kola (muži, ženy, veteráni) a všechna finále týmů, kromě nároďáků, které bylo až v neděli spolu se začátečníky, dětmi, juniory a finálovými koly veteránů, klasiky, žen a mužů. K odpoledni pomalu přestávalo pršet, ale teploty 9–13 °C při vlhkosti 78 % spolu s větrem nebyly taky nicmoc. Nakonec na poslední kola vylezlo slunce – to byla lábuš! Ve finále dvojic CZECH-POL na 7.místě, Dravci 23.; ve finále trojic Nuggets Team Ostrava 23., J. P. Belmondo 24.; ve finále pětic Cimrmani 14. a Nugget Team Ostrava 15. V nedělní finále žen tedy Anička, v nedělním finále mužů Luboš. Měli jsme zastoupení i v Juniorech (Katka Zezulovic) a na závěr taky v Národních týmech (celkem jich bylo 8). Večer byl připraven znovu program v Nugget Baru (karaoke a tentokrát menší kapela – tři hudebníci), tak jsme to tam s Liborem trochu roztočili… i na parketu. Odešli jsme v pravý čas, ale svítání jsme se stejně nedočkali.

Startovní listiny najdete zde.

V neděli Anička skončila 20., Luboš 18. a Katka 6. Národní tým potratil dvě zlatinky, takže šance na umístění nebyla, ačkoli čas byl celkem fajn, ale ten tam měli všichni. Nicméně jsme se všichni zase hřáli na sluníčku, choroby postupně ustupovaly a my se pro změnu balili domů. Trojice zelených triček (alias „zeleniny“) vyrazili hned po ceremoniálech, naše trojka až dopoledne druhý den (holky svezl brzy ráno taxíkem Sanjay, který letěl stejným letem), no, a Pelkovic měli v plánu vyrazit v úterý na Nordkapp (a vyšlo jim to, rozhodně hovno neviděli, Luboši). Vraceli jsme se přes Finsko a Rovaniemi se švédskou výslovností (polární kruh – vánoční pošta Santa Clause), trochu jinou cestou než původně, ale nakonec zase přes mosty.

Celkové výsledky Mistrovství Evropy ve Finsku 2023 jsou zde.

Musím říct, že cesta byla náročnější než naše červnové putování (ta zpáteční mi přišla ještě delší než ta první). Své asi udělala únava, ty změny počasí a z toho plynoucí nachlazení. Ale ráda se jako určitě i mnozí další na Sever zase vrátím, bude-li možnost. Neodradilo mě to a cestou je rozhodně co k vidění, nicméně je potřeba čas a nespěchat… kéž ho jednou máme dost.

P.S.: Doporučení na cesty na sever v letním období – kvalitní repelent, kvalitní pláštěnku či nepromokavou bundu, teplé oblečení, pastilky proti kašli a Sinupret na rýmu (zkrácení smrkání minimálně o 3 dny), naditou platební kartu (hotovost vlastně nepotřebujete – dokonce jsem je podezírala, že díky tomu tam moc neumějí počítat, když jsem je pozorovala při vracení peněz… pardon) a pokud za světla neusnete, tak přibalte i klapky na oči. A jaký si to uděláte, takový to budete mít!

Sepsala Jana alias Finy

Foto: Finy